Návrh novely zákona doprovázely od samého počátku jevy, které nemají v rámci legislativního procesu v naší zemi obdoby. Novela byla připravena bez řádné komplexní odborné, sociální a ekonomické analýzy, způsob projednávání ve Sněmovně byl nezvyklý a jeho závěr pak doprovázela nezvykle agresivní, nátlaková a demagogická kampaň. Společným heslem této kampaně, podporované některými politiky, státními úředníky a veřejnoprávními sdělovacími prostředky, byl údajný boj občanské společnosti proti developerům.

Záminkou k rozpoutání této pečlivě připravované kampaně byly návrhy senátorů k novele. Návrhy senátorů ale nesnižovaly ochranu přírody v národních parcích a zachovaly jako hlavní účel národních parků ochranu dynamického vývoje přírodních procesů. Senát pouze upozornil, že i národní parky jsou součástí veřejného prostoru a musí v nich být zachovány jak základní demokratické principy, tak i jiné, přesně definované veřejné zájmy. A to jak veřejný zájem na udržitelném rozvoji obcí, pokud jsou jejich obydlené části součástí národních parků a veřejný zájem na ochraně zdraví a života návštěvníků národních parků a na ochraně státních majetků.

Ve skutečnosti tedy šlo o střet ekologické fundamentalistické ideologie podporované současnou vládou se základními demokratickými principy, na jejichž absenci v novele poukázal svými návrhy Senát.

Péče a starost o naše životní prostředí, o přírodu a krajinu v národních parcích nevyjímaje, musí být základem životního stylu každého rozumně uvažujícího občana. Nesmí být novým náboženstvím, novou ideologií, která ohrožuje svobodu lidí, likviduje základní principy demokracie, morálky a svým fundamentalismem likviduje i samotné základy ochrany přírody, jak jsme toho svědky u novely zákona o ochraně přírody a krajiny.