Přesto doporučuji zamyslet se krátce, ale kriticky na mírnou euforii kancléřky Merkel během změny moci ve Washingtonu. Ta si nyní může odpočinout a připravovat se na odchod. Vydechne si, protože nebude nucena každý druhý den poslouchat a přijímat od exprezidenta USA urážky, nadávky a poučování a američtí vojáci v SRN se nebudou rychle stěhovat. Nebezpečí hrozí, že politika SRN, přinejmenším ale politika CDU pod vedením pana Armina Lascheta (1961) může pokračovat v jejím duchu. To jest vyčkávání, kompromisy a lavírování mají funkci parametrů. Jak dopadne volba kancléře nebo kancléřky na podzim, nevím. Stejně jako nevím, zda je současná vládní elita SRN schopna a ochotna, o EU nemluvě, pozvat duch doby (Zeitgeist) k diskuzi na téma moderní aliance demokracie a tvůrčího rozumu, jako vyšší kognitivní schopnosti.  V době kognitivního kapitalismu se totiž SRN a EU bez něčeho zcela nového neobejde.

Nevyužije – li SRN a EU tuto historickou příležitost, budou se moci jenom divit a modlit za přežití, protože ignorují to, co přijde z USA až squatter covid-19 bude unaven, nebo se rozhodne se trochu vyspat a z pomalého vláčku multikulturalismu se stane Maglev. EU totiž prohrává s USA a ve světě i na ideologické frontě. Nekriticky převzala a rozvíjí myšlenku multikulturalismu, nehledě na konstatování kancléřky Merkel, že myšlenka zkrachovala. Adaptace multikulturalismu a progresivismu se mohou totiž v konečném výsledku projevit plným rozpadem EU. To platí i pro RF a ČLR. Zde by se mohla EU poučit z historie Asie, která hodnotí myšlenku multikulturalismu v pojetí USA a EU velice kriticky.

Neuškodí kriticky hodnotit i konání Vatikánu. V něm strádá papež František od bolestí končetin. Přeji mu upřímně zlepšení zdravotního stavu a stabilizaci, aby mohl navštívit Irák a další státy, a jednat s elitami, které si přeje oslovit. Má toho dost, co by měl nejenom elitám, ale především nám ovečkám pastýř vysvětlit. O co se jedná?

Katolíci demokratické orientace v USA totiž dychtí po krvi, podobně jako loutkovodiči Navalného dychtí po sakrální oběti. Po inauguraci prezidenta Bidena se mi jeví, že přišla hodina vyrovnání a pravdy. Ta se představila veřejnosti již v roce 2016 ihned po zvolení Trumpa prezidentem USA. Rozkol v katolické církvi USA, vstup Vatikánu do Rady inkluzivního kapitalismu a další skutečnosti, jimiž nehodlám zatěžovat hlavu čtenáře. Ty představují důležitý politický faktor, který bude působit nejenom na dění v EU, ale i v Bělorusku a daleké ČLR s cca 150 milióny katolíků prý čekajících na pomoc z Vatikánu. 

V USA pokus o převzetí Kapitolu 6. ledna t.r. potvrdil rozkol v katolické církvi a připomenul události před 160 roky (1861). Ty se týkaly volby 16. prezidenta USA, Abraham Lincolna (1809 – 1865), prvního prezidenta z řad Republikánské strany, který za americké občanské války vedl severní státy a byl 1865 zavražděn. Známý italský novinář, píšící pro časopis L'espresso, který se specializuje na náboženské zprávy, zejména o katolické církvi a Vatikánu, Sandro Magister (1943) mi napověděl přečíst si americký portál National Catholic Reporter, abych rychleji pochopil, že se jedná o záležitost, kterou nelze podceňovat. Podle portálu se mají katolíci a všichni vysoce postavení úředníci administrace, kteří podporovali Trumpa přiznat k účasti na nepodařeném převratu.

Přidám – li k obsahu výzvy portálu National Catholic Reporter ještě popis doby prezidenství Trumpa a hodnocení katolíků – příznivců exprezidenta Trumpa redaktorem jezuitského žurnálu America praktikujícím jezuitou James J. Martinem (1960), kterého papež František v roce 2017 vybral jako poradce Vatikánského sekretariátu pro komunikaci, a jeho knihu - Building a Bridge: How the Catholic Church and the LGBT Community Can Enter into a Relationship of Respect, Compassion, and Sensitivity (HarperOne, 2017) je mi jasné, jakou kvalitu má a kam vede cesta. Dnes také vím, proč pan Martin vyzval katolíky k pokání, proč blahoslovil na konventu Demokratů v roce 2020 kandidáta Bidena a proč byl pozván ke čtení modlitby v rámci ceremonie převzetí moci prezidentem Bidenem.

Proto by se měli političtí analytikové věnovat očekávanému boji mezi skupinou vedenou americkým římskokatolickým knězem, od roku 2019 arcibiskupem washingtonským a od 28. listopadu 2020 prvním kardinálem afroamerického původu, Wilton Daniel Gregory (1947) s přímým kontaktem na prezidenta Bidena a skupinou vedenou americkým římskokatolickým knězem mexického původu, arcibiskupem v Los Angeles a předsedou Katolické biskupské konference USA (USCCB), José Horacio Gómez (1951). Očekávaný boj skupin se totiž bude promítat do práce Kongresu USA. Ten je více religiózní než si našinec myslí a než představuje cca 30% podíl katolíků na celkovém počtu obyvatel USA. Prezident Biden se prohlašoval během prezidentské kampaně za praktikujícího katolíka. Čtyřletá konfrontace mezi Washingtonem a Vatikánem může nutit prezidenta Bidena snížit napětí a zmenšit konfrontaci s ním. Při takovém postupu nelze vyloučit nepříjemnou otázku protivníků prezidenta: Komu jste přísahal a na koho, na ústavu nebo na Vatikán?

V rozdělené a polarizované společnosti s vraždami a zbraněmi v ruce téměř každého občana USA málokdo uslyší výzvu církve k usmíření a sjednocení. Za to ale mnozí uslyší to, co si dovolil sdělit veřejnosti top manažer a právník americké televize PBS: I když Biden vyhraje, my přijdeme k voličům – republikánům, budeme u nich odebírat děti a posílat je na převýchovu do speciálních táborů…Je to velice dobré, že covid-19 kosí republikánské státy. Nebudu dále citovat, pouze připomínám, že: 1) PBS je americká nezisková organizace, veřejnoprávní výrobce a distributor vzdělávacích televizních programů pro děti a dospělé. 2) Multikulturalismus je jedním z instrumentů v boji proti vlastní kultuře, tradici a historii. Tato trojice omezuje svobodu progresivistů a představuje vězení jejich (prý) svobodného ducha.

Klidnému spánku katolíka - prezidenta Bidena, politiků hledajících u něho pomoc, ale i vedení ČLR tato skutečnost nepřispěje. Připomínám příspěvek - Očistec na zemi (2) a v něm formulovaný třetí úkol týkající se otázky cca 150 milionů čínských křesťanů v kontextu Velkého resetu, role Vatikánu v Radě pro inkluzivní kapitalismus a oficiálního vztahu Vatikánu s ČLR.  Souhlasu netřeba.

Jan Campbell