Roztomilý příklad dialogu, při kterém jeden z účastníků není ochoten se zabývat meritem nastoleného problému a řeší jen to, kdo podle něj stojí na té správné straně.

Předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura se k útoku Američanů a Izraelců na Írán vyjádřil slovy, že činy íránského režimu odmítá, ale to by podle něj nemělo znamenat, že neplatí mezinárodní řád a nemusí se dodržovat Charta OSN. Okamura také poukázal na to, že podle Charty OSN se mají státy vystříhat ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu. Meritem tedy byla Charta OSN. A předseda zbytkové ODS Martin Kupka reagoval: „Okamura opět neomylně na straně zločinného režimu.“

Okamura je třetím nejvyšším ústavním činitelem České republiky. Zahraniční vztahy patří do jeho přirozeného portfolia. Dost těžko mohl odmítnout dotaz na největší horkou aktualitu současné globální situace. Od režimu ajatoláhů se distancoval, ale dál mluvil spíše o činech naší části světa a akcentoval nutnost aktivizovat diplomatické aktivity. Především zpochybnil, že by útoky amerických, izraelských (a britských) ozbrojených sil byly v souladu s Chartou OSN.

Jistěže v domácí debatě o definování českých postojů k tomuto konfliktu nemusí každý s Okamurou souhlasit. Pokud Kupka soudí, že v Chartě OSN je nějaký článek, který v případě režimu, jakým je ten Íránský, dává k takovému útoku zmocnění, mohl nám Kupka onen článek ocitovat a nemusel hned mluvit o lynčovaných černoších, zvláště když se Okamura nejen nepostavil na stranu íránského režimu, ale výslovně ho odmítl. Kupka mohl říci, že útok porušením Charty OSN není, a zdůvodnit to.
Možná zná Kupka i nějakou klasifikaci v OSN ohledně míry zločinnosti různých režimů. Států je na světě dost přes dvěstě a jen menší část lze považovat za demokratické. Zbytek režimů jsou různé autokracie, neomezené monarchie, státy založené na jedné víře, na jedné rodině, na jedné ideologii. Jsou státy s různou mírou agresivity a nebezpečnosti pro jiné země. Některé používají sílu všudemožně po světě, některé neváhají nasadit sílu při hájení důležitého zájmu, některé jsou bezpečnostním rizikem pro své sousedy, některé neváhají souseda napadnout a hájit se, že to bylo nutné kvůli prevenci hrozícího nebezpečí, některé podněcují vzbouřenecké a partyzánské síly v lokálních konfliktech, některé iniciují převraty. Třeba Kupka ví o tabulkách, kde mají různé země příslušné skóre, třeba A1plus, nebo C15minus. A od určitého stupně zločinnosti je už předem ospravedlněno jakékoli použité síly vůči nim, takže o porušení Charty OSN jít nemůže.

Kupka také mohl říci, že útok na Írán z formálního hlediska sice porušením Charty OSN je, ale že OSN je stejně akorát marnou a zbytečnou žvanírnou, kde má zastoupení kdejaký lidožrout. Takový výrok by možná vzbudil také různé bouřlivé polemiky, ale byl by aspoň mužný a k věci. Tedy k možnému porušení Charty OSN, protože meritem sporu není odmítání teheránského režimu, na tom je přece shoda.

Není nutné pronášet medových hlasem pouze samé kudrlinky a konsenzuální fráze. Lze hlásat i velmi vyhraněné postoje. Ale v polemice by bylo hezké nereagovat pouze na osobu mluvčího, ale především samotný na výrok, se kterým chci polemizovat.