Chci jen doplnit a zdůraznit, že zcela zásadním přístupem k problému je možnost většiny, v tomto případě obyvatel domů, přimět jedince k plnění svých povinnosti a ohleduplnému chování. Pokud dostanou bytová družstva, společenství vlastníků, majitelé bytů a obce takové pravomoci, aby mohli ty, kteří nejsou schopni bydlet tak, aby se snesli s většinou bydlících – vyloučit, situace se určitě zlepší. Pak může nastoupit obec nebo sociálka, aby pomohly s řešením těm, kteří mají „jen“ problém s úhradou nájemného. Zatím je to spíš obráceně a kde kdo se stará o osud těch, kterým naprosto neleží na srdci ani vlastní povinnosti, ani spokojené bydlení sousedů. Pirátský návrh, aby obce a města přes nějakou agenturu hradili nedoplatky a škody za tyto nepřizpůsobivé nájemníky majitelům bytů, je přesně produktem v tomto duchu – tedy usnadnit život těm, kteří ho všem kolem sebe ztrpčují.

K módní vlně krátkých několika měsíčních pronájmů chci říct jen to, že pokud při porušování nájemní smlouvy, třeba neplacením nájmu, nebude soudům trvat roky, aby takový nájemník odešel, bude tato vlnka rychle pryč. Jde jen o obranu před bezplatným bydlením na jedné straně a bezmocí na druhé.

Velmi nadějným řešením problémů s bydlením vidím v malých bytových družstvech. Tam členové přijmou pravidla společného soužití, tedy stanovy, a ty jsou pak jako projev společné vůle závazné pro všechny. Bohužel i zde se stát snaží řídit a vládnout. Přesto mi tato forma pro celky velikosti do 50 bytů připadá nejvhodnější. Tato velikost nebo spíše malost umožňuje lepší řízení i jeho kontrolu.

Názor pol. stran na problémy bydlení, které je do jisté míry odrazem chování společnosti v malém, bychom měli znát. Tak se ptejme. Piráti už vědí, jak nám vytřou zrak.