Na druhou stranu bojkot kokosových produktů ze strany západních řetězců představuje jen další negativní ekonomický šok v tomto již tak zpackaném roce.

Každopádně pokud bychom se chtěli seriózněji zamyslet nad tím, co zrušení opičí práce bude vlastně z ekonomického hlediska znamenat, tak je třeba definovat povahu tohoto šoku. A zde, tak jako například u analýzy dopadů pandemie, může existovat jistá nejednoznačnost v tom, zdali jde o nabídkový či poptávkový šok? To může mít totiž fatální implikace pro naše závěry. Potlačení opičího otrokářství totiž povede k menší spotřebě a produkci kokosových ořechů o tom žádná…, ale to, kam se pohnou ceny kokosových produktů, vyplyne z toho, zda byl silnější šok na straně poptávky či nabídky.

Jinak řečeno: nižší odběr kokosů z Británie možná způsobí výpadek poptávky, což by teoreticky mělo tlačit ceny dolů. Na druhou stranu produktivita práce opic je ve srovnání s homo sapiens sapiens enormní. Považte, že zatímco průměrný thajský makak sebere za den 1000 ořechů, tak člověk jen 80! Neboli to znamená, že k tomu aby byl vykompenzován výkon jedné opice, je zapotřebí, aby místo ní šplhalo na palmy 12-13 lidí. Neboli pokud nepočítáme s tím, že opice a lidi rychle nahradí levní kokosový roboti či droni, tak minimálně krátkodobě půjde o zjevný negativní nabídkový (nákladový) šok, který by měl být vidět ve vyšších cenách, resp. v inflaci cen kokosových ořechů a na ně navazující produktů.

Samozřejmě, že nakonec při rozboru zneužívání zvířat k práci musí jít všechny tyto ploché ekonomické úvahy stranou. Bylo by však férové, abychom v této záležitosti byli principiální. A tak pomysleme třeba na všechny tažné voli v řadě emerging markets. Anebo na psi, jež jsou pracovně zneužíváni k hledání narkotik či k navigaci slepců. A nakonec - co třeba včelky? Ty nezištné dělnice, kterým člověk na konci všeho snažení sebere plody jejich práce…

Aneb, vítejte v letní okurkové sezóně, která vinou pandemie možná nebude tak okurková jako v předchozích letech…