Zdeněk Ertl: Opustíš-li mne….

KOMENTÁŘ

Ozbrojený konflikt na Ukrajině trvá již více než půl druhého roku. A v této souvislosti se naši občané začali výrazně obávat, že by se válka mohla vyskytnout i na našem území.

2. září 2023 - 07:00

Proto jsme do exkluzivního průzkumu, kterým jsme vloni a letos ve spolupráci se Sanep, s.r.o. zjišťovali názory dospělých občanů z oblastí bezpečnosti, řešení krizových situací a branné připravenosti, zařadili i níže uvedenou otázku.

V případě válečného konfliktu na území ČR byste:

 

Výsledky se meziročně příliš neliší, ale všimněte si, že v případě války na našem území by téměř jeden milion lidí určitě (2,5 %) nebo spíše (6,1 %) opustil naši republiku! (Vycházím z údaje o počtu obyvatel k letošnímu 31. březnu, kdy ČR měla 10 850 620 obyvatel.) V případě, že by se pro odchod z republiky rozhodla také část velké skupiny dosud nerozhodnutých (15,5 %), byl by počet uprchlíků ještě výrazně vyšší. Přiznávám, tak vysoké číslo jsem nečekal!


V těchto souvislostech jsem se neubránil vzpomínce na nejznámější báseň Viktora Dyka Země mluví, která spatřila světlo světa během básníkova uvěznění v průběhu 1. světové války. Pamětníci tehdejší doby již nejsou mezi námi, ale my starší jsme se o tom ještě učili… A nepleťme si, prosím, tuto Dykovu báseň s Pluhařovým románem z 50. let minulého století, jehož tématem byla emigrace po únoru 1948. 


Před více než sto lety byla nepochybně jiná doba, odlišná hospodářská, politická či vojenská situace, lidé vnímali pojmy jako vlast či národ diametrálně odlišně než dnes. Nejsem staromilec, na druhé straně ještě umím pochopit jistý patos, který ona báseň obsahovala. Dyk prostě svým originálně uměleckým způsobem vybízel tehdejší politiky i všechny lidi různých názorů, bez ohledu na příslušnost k profesi, politické straně či náboženskému zaměření k aktivitě, odpovědnosti za národ a budoucnost příštích generací.  

Jisté je, že Dykova výzva tenkrát určitě dopadala na mnohem úrodnější půdu, než by dopadala dnes. Nerozebírejme, zda to je, či není správné, proč a jak. Vezměme si výše uvedený graf jako námět k zamyšlení a uvědomění si vlastních postojů a názorů.

Připomenout si druhou polovinu Dykovy básně nikoho nezabije…, 
(ale nevnucuji, pouze nabízím):
…….
Neoslyš slova varující:
Neprodej úděl za čočovici.
Třeba mne opustíš,
nezahynu.
Ale víš,
kolik sem přijde stínů?
Kolikrát pěst bude potomek zatínat
a syn tvůj kolikrát bude tě proklínat?

Nezahynu, věčna jsem,
ale žít budu s trapným úžasem:
kterak jsi zapomněl dědičný na díl?
Kterak jsi váhal a kterak jsi zradil?
Jak možno kletý čin provésti vědomky?
Sebe jsi zradit moh. Ale své potomky?
Dokavad dýchal jsi, proč ses vzdal?
Čeho ses bál?
Co je to smrt?
Smrt znamená jít ke mně.
Tvá matka země
otvírá náruč: možno bys jí zhrd?
Pojď, poznáš, jak je náruč země měkká
pro toho, který splnil, co čeká.
Prosím tě, matka tvá: Braň si mne, synu!
Jdi, třeba k smrti těžko jdeš.
Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš!


Tak, co myslíte? Je tahle slavná báseň i dnes trochu aktuální, nebo patří na smetiště českých kulturních dějin?

Zdeněk Ertl





Anketa

Jste spokojeni s tím, že se Urshula Von der Leyenová stala opět šéfkou Evropské komise?

Ano 6%
transparent.gif transparent.gif
Ne 84%
transparent.gif transparent.gif
Je mi to jedno 10%
transparent.gif transparent.gif