Současně jsem oznámil, že připravuji novou knihu s pracovním názvem – 77, a ničeho nelituji. Dvoujazyčná kniha (CZ, DE) bude vydána v Rakousku (Pharus de Vicotira) a měla by uvidět světlo Boží v listopadu t.r. Kniha obsahuje 77 krátkých příběhů napsaných osobnostmi ze sedmi zemí, se kterými jsem měl privilegium se seznámit ve svém životě. Na příběhy reaguji formou zrcadla, pravdivého, zkresleného nebo překvapivého, podobně jako je tomu v Bludišti na Petříně. Odpovědí na otázky vyplívající z příběhů a životních situací obsahují vysvětlení, vtipy, aforismy, přísloví, nebo i nové otázky. Odpovědi na ně si může každý čtenář dát sám…

Hned na začátku rozhovoru jsem připomenul jedno všeobecné platné pozorování jedné spřízněné duše, která napsala přibližně a zkráceně následující:
Už to, že více jak 50% lidí této planety vůbec nevnímá, co se kolem nich děje je indicií toho, co se masivně a velmi intenzívně děje a svědčí o hloubce a téměř beznadějnému udušení přirozených lidských schopností a vlastností daných jejich genetickou výbavou.

Z hlavních témat rozhovoru vybírám několik, kterým se diskuze a veřejná, ale i alternativní média v české kotlině vyhýbají. Proč? Nebudu raději vysvětlovat.

Prezident Turecka Recep Tayyip Erdogan bude během svého nového prezidentského období čelit čtyřem hlavním úkolům.

První prioritou je překonání hospodářské krize, které Turecko čelí. Inflace v zemi zůstává vysoká, turecká lira silně oslabila a rezervy centrální banky jsou nízké. Letos na podzim, kdy klesají turecké příjmy z cestovního ruchu a rostou náklady na energie, bude vláda Erdogana pravděpodobně muset - v reakci na krizi - změnit hospodářskou politiku a zavést strukturální reformy. Za zmínku stojí, že na nedávné Champion league v Istanbulu jedna PepsiCola stála 20 euro!

Za druhé, Erdogan bude muset urychlit tempo obnovy v oblasti postižené zemětřesením, které v únoru zasáhlo jižní Turecko. Zemřelo více než 50 000 lidí a zanechalo více než tři miliony občanů bez domova. Erdogan jim v rámci volební kampaně totiž slíbil poskytnout půjčky na bydlení na 20 let s dvouletým odkladem splácení.

Třetím cílem se mi jeví potřeba co nejdříve navázat vztahy se Sýrií prostřednictvím ruského zprostředkování. Proč? V Turecku uvízly více než tři miliony syrských uprchlíků a volební kampaň obou kandidátů obsahovala mnoho slibů a pravděpodobných překvapení v představitelné budoucnosti, které se týkají mj. EU.

Čtvrtým cílem se mi jeví posílení vazeb s Ruskem a kvalitativní zlepšení vztahů s EU a USA. Proč? Turecko potřebuje přilákat zahraniční investice, které mohou napomoci řešit hospodářské problémy Turecka. Ty jsou mj. spojeny i s problémy EU, sankční politikou Západu a migrací.

EU se bude muset snažit neotevřít turecké brány na hranicích, za kterými čekají milióny migrantů na možnost dostat se do EU.  Právě probíhající, respektive již ukončená jednání o společné migrační politice EU totiž nevěští nic dobrého. Proč?

1) Necelý rok po změně základního práva na azyl v SRN v roce 1993 Heribert Prantl (1953, autor SZ, právník, ex-vyšetřovatel a ex-soudce, představitel liberálního a kosmopolitního právního státu, který je příležitostně klasifikován jako "levicový liberál", který se zaměřuje se zejména na průsečíky práva, morálky a politiky) hovořil s tehdejším spolkovým ministrem vnitra Manfredem Kantherem (CDU) o tom, čeho novela Základního zákona dosáhla.

Kanther vyjádřil své velké uspokojení. Hovořili také o žhářském útoku v Solingenu: tři dny po hlasování o azylu v Bundestagu bylo totiž pravicovými extremisty při žhářském útoku zavražděno pět tureckých žen a dívek. Zděšený komentář k tomu by se dal číst nasprejovaný na zdi domu v té době: "Nejprve zemře zákon, pak zemře člověk". Kanther to viděl jinak. Řekl: "Nyní už není 30 000 uprchlíků, ale 10 000 (poznámka - za měsíc). Koneckonců, to je něco, tento výsledek potvrzuje správnost naší politiky. Nebylo by to možné bez veřejné debaty, která samozřejmě také generovala úroveň tepla." Ve skutečnosti Kanther řekl "tepelné stupně"!….

2) Ve svém příspěvku ze 4. června t.r. - SZ-Plus-Text („Asylbetrüger ... sind nicht Flüchtlinge, die Schutz vor Verfolgung und Hilfe in der Not suchen – sondern die Politiker, die ihnen Schutz und Hilfe verweigern") Prantl sleduje cestu od německé novely Základního zákona z roku 1993 k dnešním slumům v EU a k plánům na "pevnost Evropa", které mají být přijaty na nadcházejícím zasedání Rady EU. Dodávám, že plány byly přijaty. A že více méně stále platí, že uprchlíci jsou považováni za nepřátele prosperity.

Uprchlíci, kteří přicházejí před tuto pevnost, uprchli, protože chtějí mít budoucnost. Jsou mladí, protože pouze mladí lidé mají sílu, kterou potřebujete jako uprchlík. Televize a internet stále lákají vysíláním do nejšpinavějších koutů slumů obrazy ze světa hojnosti. Drtivá většina lidí, kteří opouštějí své domovy kvůli válce, změně klimatu a hořkému strádání, stále ale zůstává ve světě, který se nazývá třetí a čtvrtý. Jestli se někomu migrace líbí nebo ne, není to otázkou.

Připomínám, že od roku 1992 (kdy jsem pracoval pro EK jako vedoucí kanceláře programu TACIS), od přijetí "londýnských rezolucí" o zamítnutí žádostí o azyl, se jedna konference EU za druhou zabývala plány pevnosti Evropa; a projekt se vždy nazýval "Harmonizace práva na azyl". Za tři desetiletí nikomu v EK ani ve vládách jednotlivých členských států EU nepřišlo za potřebné nabídnout vzorec, který by mohl být klíčovým receptem pro dobré a lepší plány: Azyl je pro lidi, kteří nás potřebují. Imigrace je pro lidi, které potřebujeme. K propagaci takové základní myšlenky dobré evropské migrační politiky je ale zapotřebí mít respektované autority. EU je nemá. Proto nás čekají další výzvy. Ty přinese i stát, který nejenom ČR podporuje ze všech sil, a který se ještě nazývá Ukrajina.

Zvláštní operace neskončí v tomto ani příštím roce. Vítězstvím nebude dobytí Oděsy a Charkova, ale rozpad Ukrajiny jako státu. Po rozpadu si vezmou USA a Rusko, co uznají za vhodné, ze zbytku bude udělán závislý "stát". Jak se bude jmenovat, nevím.

Mnoha Rusům je zřejmé, že se blíží okamžik rozpadu Západu. Protože však nedošlo k dosažení veřejně prohlašovaných cílů – de-nacifikace, de-militarizace, neutralita a ochrana občanů LLR a DLR, bude zapotřebí velké trpělivosti, dokonce i tvrdohlavosti a vytrvalosti. To jsou typické národní vlastností Rusů, na které Západ, jak se jeví, zapomněl vzít na zřetel.

Četné a stále monotónnější pokusy o vojenskou analýzu situace ve válečné zóně (s mnoha výkřiky, apely, hesly, hysterií a předpověďmi laiků) často svědčí o nepochopení hlavní podstaty speciální vojenské operace a chování prezidenta Zelenského.  Moderní válka se totiž kvalitativně liší od světových a regionálních válek minulého století i dřívějších, které známe. Rozdíl je zhruba stejný jako mezi moderní kosmickou lodí a letadlem. Nabízím pro zamyšlení čtenářům subjektivní hlavní rozdíly:

2) Pro pochopení podstaty současné války je velmi důležité vědět, že ozbrojený konflikt se neodehrává mezi Ruskem a Ukrajinou, nebo dokonce mezi Ruskem a NATO, ale v rámci plánu vypracovaného světovými neoliberálními elitami. Cílem plánu je "reset" světových dějin. V souladu s tím se jedná o nejsvětovější válku ze všech, s několika souběžnými dějišti vojenských akcí. To, co se odehrává na území současné Ukrajiny, neznamená, že se hlavní události této války odehrávají právě tam. Vidíme pouze špičku ledovce, kterou je pro politicky korektní média kontrolovaná západními elitami výhodné nám ukázat.

Proto mi připadá užitečnější a důležitější, než diskutovat s Prigožinovými odpůrci či spojenci, nebo o inflaci a lokálních jevech, jakými je důchodová reforma a – jak se nechala slyšet mladá ekonomka, neakceptovatelný počet důchodců požívajících důchod více než dvacet let, pokusit se pochopit jiné procesy probíhající ve světě a zbavit se iluze, že proces brzy skončí. Nic podobného se nestane, protože se jedná o začátek dlouhého fundamentálního transformačního procesu systému (a) hodnot. Proto moje rada: nenechat se zmanipulovat. A zajímat se o jiné věci a budovat nové mikrosvěty mezi ruinami hroutícího se současného přežitého systému.

Mezinárodní vesmírná stanice, ISS; nové výzvy z Arktidy a Japonska; Čína má v úmyslu vybudovat druhé hlavní město; nebo prakticky veřejnosti neznámá biografie Vladimíra Putina.

V konci závěru příspěvku se vracím k jeho úvodu a zmíním se krátce o příběhu, který se udál před cca 100 lety, který se ale ve své podstatě podobá jednomu z posledních milostných příběhů autora příspěvku, a proto bude součástí knihy - 77, a ničeho nelituji.

V roce 1823 si Ťutčev vyměnil řetízek k hodinkám s patnáctiletou kráskou a výměnou za zlatý řetízek dostal pouze hedvábný. Na naléhání rodičů se však krásná Amálie provdala za Adlerberga. Naštvaný Ťutčev, jako by se mstil osudu, se okamžitě oženil s mladou vdovou po ruském diplomatovi Eleonorou Petersonovou.

V roce 1870 náhodou, jak se často praví, se setkal se svou bývalou milenkou. Ta už dávno pohřbila svého prvního manžela a stala se hraběnkou Adlerbergovou. Právě díky tomuto setkání vznikla slavná Ťutčevova báseň, která na konci 19. století byla zhudebněna a stala se romancí. V neautorizovaném překladu autora tohoto příspěvku název zní - Potkal jsem tě, a všechno staré v zastaralém srdci ožilo (1870).

Vzpomínky na zlaté časy působily básníkovi velkou radost. Jako by se znovu narodil a zbavil se tíhy prožitých let, Ťutčev necítí lítost nad nepovedeným mladickým románkem. Na sklonku svých dnů se cítil být opět tím samým mladým mužem s velkou vášní. Je neskonale vděčný Amálii za setkání, které považuje za neocenitelný dar osudu, a neuvádí žádný konkrétní popis své bývalé milenky. Závěr básně mluví sám za sebe a představuje základní myšlenku i příběhu autora: Nic neubylo ze vzpomínek, život se ozval, mluví k nám – jste kouzlo, které nepomine, tu lásku stále v srdci mám. Jinými slovy to vyjadřuji následovně: vzpomínka představuje jediný ráj, ze kterého mne nikdo a nikdy nemůže vyhnat.