Dušan Mišík: Proč by sjezd sudetských Němců v Brně neměl mít naši podporu

KOMENTÁŘ

V květnu 2026 se má v Brně uskutečnit 76. sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Landsmannschaft). Iniciátorem je spolek Meeting Brno, který na tuto akci získal od města i kraje nemalou finanční podporu.

13. dubna 2026 - 07:00

V oficiální rovině je akce prezentována jako přátelské setkání, jehož cílem je usmíření a dialog napříč generacemi a národy. Veřejnost je ukolébávána tvrzením, že Landsmannschaft ze svých stanov odstranil kontroverzní požadavky, a že se tedy není čeho obávat. Tento text si klade za cíl tuto naivní představu rozložit a ukázat, že skutečné cíle Landsmannschaftu jsou hluboko zakořeněny v dokumentech, které se nikdy nevzdaly revize historie a majetkových nároků. Pořádání sjezdu za účasti nejvyšších bavorských politiků je za dané situace nejen politicky krátkozraké, ale přímo nebezpečné pro zájmy České republiky.

1. Faktické usmíření již proběhlo

Abychom pochopili, proč je takový sjezd zbytečnou provokací, musíme si nejprve připomenout, jak daleko česko-německé vztahy pokročily. Po roce 1989 došlo k bezprecedentnímu sblížení, které v praxi naplnilo to, co Sudetoněmecké krajanské sdružení teprve slibuje. Faktické usmíření mezi oběma národy a státy je již realitou, nikoli cílem, který by bylo třeba za přítomnosti bavorského premiéra znovu objevovat.
  • Hospodářská spolupráce: Spolková republika Německo je naším dlouhodobě nejvýznamnějším obchodním partnerem. Německé firmy jsou páteří české ekonomiky – od automobilového průmyslu přes strojírenství až po moderní technologie. Němečtí investoři nejenže v České republice podnikají, ale vlastní zde klíčové podniky, nemovitosti a rozvíjejí průmyslové zóny. Česká republika je naopak pro německý průmysl nepostradatelným dodavatelem a propojeným výrobním zázemím. Tato vzájemná ekonomická provázanost je nejpevnějším pojítkem, jaké si lze představit, a je založena na dobrovolné smluvní svobodě a oboustranném prospěchu.
  • Politická a vojenská spolupráce: Česká republika je od roku 1999 členem NATO a od roku 2004 členem Evropské unie, kde je Německo naším klíčovým spojencem. Jsme součástí stejného bezpečnostního prostoru a politického uskupení. Naši vojáci společně působí v zahraničních misích, naše vlády koordinují své postoje v rámci evropských struktur. Tato rovina vztahů je na nejvyšší úrovni a neexistuje v ní prostor pro revanšismus.
  • Vědecká, kulturní a společenská spolupráce: Česko-německý fond budoucnosti, společné vědecké projekty, partnerství měst a obcí, obrovský zájem o výuku německého jazyka v pohraničí, Česko-německé kulturní dny – to vše jsou důkazy, že společnost na obou stranách hranice již dávno překonala staré křivdy a buduje společnou budoucnost. Po roce 1989 jsme otevřeli hranice, umožnili svobodný pohyb osob a vytvořili podmínky pro to, aby se lidé mohli setkávat, poznávat se a podnikat.
Tento rozsáhlý proces integrace a spolupráce je výsledkem svobodné vůle obou demokratických států. Není tedy zapotřebí, aby politická reprezentace Bavorska přijela do Brna „Čechům něco prominout“ nebo „nastavovat zrcadlo“. Tato práce byla vykonána dávno a stála nemalé prostředky daňových poplatníků na obou stranách.

2. Landsmannschaft mluví dvěma jazyky: Statut vs. Zásadní prohlášení

Zásadním argumentem organizátorů a jejich podporovatelů je, že Landsmannschaft již neusiluje o zrušení Benešových dekretů a nepožaduje majetkové vyrovnání. Toto tvrzení je však pravdivé jen z poloviny a v praxi zavádějící. Landsmannschaft totiž pracuje se dvěma klíčovými dokumenty:

  • 1. Stanovy (Satzung): Ty se skutečně zbavily výrazů jako „restituce“ nebo „Benešovy dekrety“. Stanovy jsou ale interním provozním dokumentem, který upravuje členství a organizační strukturu. Jejich změna byla kosmetickým krokem, který měl usnadnit vstup do evropských struktur a zlepšit image spolku v očích veřejnosti.
  • 2.Zásadní prohlášení (Grundsatzerklärung): To je naopak ideový a politický manifest sdružení. Jeho platné a úplné znění je oficiálně nabízeno i v českém jazyce a je k dispozici k nahlédnutí. A právě v tomto dokumentu, který je nadřazen, se píše zcela jasně (viz str. 16):
„Sudetoněmecké krajanské sdružení usiluje o to, aby Česká republika zrušila platnost i nadále účinných dekretů, zákonů a nařízení vydaných v letech 1945/1946 prezidentem republiky, vládou, nebo parlamentem tehdejšího Československa, které nařizovaly, resp. legalizovaly skutkový stav bezpráví – kolektivní zbavení práv, vyvlastnění, nucené práce, vyhnání a vraždy.“

To není žádné přátelské poplácání po ramenou. Je to jasný politický požadavek na zrušení právního rámce, který vznikl na základě rozhodnutí spojeneckých mocností v roce 1945 (Postupimská dohoda) a který je dodnes nedílnou součástí našeho právního řádu. Zrušení Benešových dekretů by otevřelo Pandořinu skříňku majetkových nároků a narušilo by právní jistotu, která je základem moderního státu. Dekrety navíc nejsou překážkou, jak se někdy tvrdí, ale pilířem, který odděluje současnou Českou republiku od právního stavu Protektorátu Čechy a Morava, kdy bylo české obyvatelstvo zbaveno řady svých práv. Jsou symbolem kontinuity demokratického státu po druhé světové válce.

Landsmannschaft tedy oficiálně a ve svém nejvyšším programovém dokumentu stále požaduje revizi výsledků druhé světové války na našem území.

3. Dvě vyhnání, dva rozdílné rozměry

Debata o vyhnání je často zjednodušována do roviny „jedno bezpráví se trestá druhým bezprávím“. Tento moralistický relativismus však zcela pomíjí historický kontext a zásadní rozdíly v příčinách, průběhu a důsledcích obou migračních vln.
  • Vyhnání Čechů v roce 1938: Po Mnichovské dohodě a následném záboru pohraničí nacistickým Německem bylo z okupovaného území nuceně vysídleno přes 170.000 českých osob a 50.000 státních zaměstnanců. Podle svědectví pamětníků probíhalo toto vysídlování s brutální krutostí. Lidé měli na opuštění svých domovů často jen jednu až dvě hodiny, směli si vzít jen to, co unesli, a byli nuceni opustit veškerý svůj majetek. Toto vyhánění bylo součástí cílené nacistické politiky etnické homogenizace a přípravy na válečnou expanzi, která vyvrcholila smrtí více jak 300.000 československých občanů zavražděných německými okupanty. 
  • Odsun Němců v roce 1945: K odsunu došlo na základě rozhodnutí spojeneckých mocností v Postupimi jako součást řešení následků války, kterou nacistické Německo rozpoutalo. Nacistický režim a jeho představitelé (včetně Henleinovy strany, která terorizovala české obyvatelstvo a páchala v pohraničí vraždy) si za tuto válku a genocidu nesou historickou odpovědnost. Odsun byl tvrdým, mezinárodně schváleným opatřením, jehož cílem bylo zabránit budoucí nestabilitě. Je třeba otevřeně říci, že v jeho důsledku došlo k úmrtím na obou stranách, což nelze zlehčovat.
A především – Německo nikdy nezaplatilo reparace Československu. Zatímco my jsme jako vítězná mocnost nesli náklady na obnovu země, nacistické Německo zůstalo dlužno za nevyplacené mzdy desetitisícům Čechů odvlečených na nucené práce, za škody na majetku, za zničenou infrastrukturu a za více jak 300.000 zavražděných československých občanů. Nyní má Landsmannschaft tu drzost, žádat odškodnění za německý majetek, který se stal na základě mezinárodních dohod po válce jako součástí reparací. To není hledání pravdy, to je historická arogance.

4. Cena za usmíření aneb Kdo zaplatí bavorský politický cirkus?

Pokud si Landsmannschaft skutečně přeje pouze přátelské setkání, může si ho pořádat doma v Německu, kde se k tomu nabízí nespočet míst. To, že trvá na uspořádání sjezdu v Brně, má hlubší význam. Je to demonstrace síly, politický akt, který má ukázat, že se sudetští Němci „vracejí“ a že jejich požadavky jsou stále na stole. Tento akt je navíc dotován z kapes českých daňových poplatníků.

Město Brno, prostřednictvím svých orgánů a iniciativy Meeting Brno, poskytlo dotaci ve výši 9 milionů korun během tří let a Jihomoravský kraj 6 milionů korun, další peníze půjdou na pronájem pavilonu na brněnském výstavišti (BVV), který je v majetku města. Z veřejných prostředků se tak platí akce, jejíž hlavní programový dokument volá po revizi Benešových dekretů. Hlavním hostem má být předseda bavorské vlády Markus Söder, který – je-li politikem své země – bude nucen tato témata otevřít. Jeho účast legitimizuje požadavky Landsmannschaftu a promítá je do oficiální politiky spolkové země Bavorsko, která nad sudetskými Němci drží patronát a považuje je za svůj „čtvrtý kmen“.

Otázky, které si musíme položit, znějí jasně:
  • 1. Kdo a za jakých podmínek odsouhlasil pronájem lukrativních prostor BVV pro tuto akci?
  • 2. Kdo a na základě jakého posouzení odsouhlasil dotaci 15 milionů Kč spolku Meeting Brno a plánuje se jeho další financování v budoucnu?
  • 3. Plánuje vedení města Brna slavnostní přivítání Bernarda Posselta na radnici?

5. Nebezpečí pro český národ ve vlastní zemi


Nejde jen o peníze. Jde o princip. Pořádáním takového sjezdu a jeho finanční a administrativní podporou dáváme najevo, že požadavky na revizi poválečného uspořádání jsou legitimní. To je pro český stát, jehož existence je s tímto uspořádáním nerozlučně spjata, nepřijatelné.

Ti, kteří tuto akci podporují – ať už z naivity, nebo kariérního prospěchu – nevidí za líbivými slovy o usmíření skrytý zájem. Za „usmířením“ se skrývá požadavek na zrušení právní překážky (Benešových dekretů), za „narovnáním“ se skrývají finanční náhrady za majetek. To není přátelské gesto, to je diplomatický a právní úskok.

Česká republika je v posledních letech oslabena politickou nestabilitou, ekonomickými otřesy a nejistotou. Landsmannschaft a jeho političtí spojenci v Bavorsku tuto příležitost vnímají a snaží se ji využít. Podpora sjezdu ze strany českých politiků a úředníků je proto nejen politickou chybou, ale i ohrožením ústavního pořádku. Pokud se někdo cíleně snaží o zrušení Benešových dekretů, ohrožuje poválečné uspořádání v Evropě, ohrožuje suverenitu České republiky. Někteří právní experti mluví o dokonce k návratu právního postavení České republiky do stavu protektorátu Čech a Moravy (Protektorat Böhmen und Mähren). Je otázkou, zdali český občan, který vystavuje suverenitu České republiky nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 318a trestního zákoníku (Neoprávněná činnost pro cizí moc). 

Závěr

Česká republika se nemusí nikomu omlouvat za výsledek druhé světové války. Nemusí nikomu umožňovat, aby na jejím území pořádal politické manifestace, jejichž cílem je rozbít pilíře její státnosti. Spolupráce mezi Českem a Německem je na tak vysoké úrovni, že jakékoli další „usmiřovací“ akce s Landsmannschaftem jsou zbytečné a jejich skutečným cílem je něco jiného.

Sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně není přátelským setkáním. Je to politicky motivovaná akce, která zneužívá otevřenosti a štědrosti českých institucí k prosazování cílů, jež jsou v přímém rozporu s naším právním ukotvením a zajištěním suverenity v budoucnosti. Je čas, aby si to zastupitelé města Brna uvědomili a přestali hrát hru, jejíž pravidla jsou jim cizí.

Dobré vztahy se soudy je jedna věc a ohrožování suverenity země je věc druhá.  Landsmannschaftu nejde o usmíření, to již dávno proběhlo. Jde jim o peníze, o finanční náhrady.  Ať si za ně sudetští Němci bojují, ale ať si pořádají své sjezdy doma v Německu a za své, ne z daní českých občanů. tak jako A když už jsme se dostali k hodnocení konce druhé světové války, Česká republika by měla usilovat o vyplacení reparací Německem.

Dušan Mišík
za Klub svobodné diskuse Brno



Anketa

Je podle Vás výsledek voleb v Maďarsku špatnou zprávou pro Evropu?

Ano 43%
transparent.gif transparent.gif
Ne 27%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 30%
transparent.gif transparent.gif