U našich sousedů v Německu je vidět již několik měsíců jasný trend - v průmyslu podle PMI extrémně rychle rostou objednávky, zatímco výroba v tempu růstu kvůli nedostatku vstupů a surovin zaostává. Skoro 79 % německých průmyslových podniků hlásí zpoždění v subdodávkách klíčových komponent - to je historicky nejhorší situace. Chybí zejména elektronické součástky (polovodiče), plasty, olovo a dřevo. Řada podniků ovšem hlásí širší paletu výpadků, které pravděpodobně souvisí se zpožděními v mezinárodní přepravě.
V Česku je situace velice podobná. Stejně jako v Německu dochází k rekordnímu zdražování vstupů, které navíc v mnoha případech jednoduše nejsou k dispozici. Nejvíce se podle průzkumu PMI české průmyslové podniky potýkají se zdražováním kovů, obalových materiálů a dopravy. Ceny se řada podniků snaží přenést na zákazníky, ale ceny produkce rostou o poznání pomaleji než ceny vstupů, což se začíná odrážet negativně na ziskových maržích.
Valná část centrálních bankéřů v Evropě považuje zatím dnešní silné inflační tlaky jako dočasné dědictví pandemie. Moc jistě a přesvědčivě však při svých hodnoceních nezní. Všechny tyto zjevně pro-inflační trendy sleduje i Česká národní banka a na červnovém zasedání bude pravděpodobně již poprvé vážněji debatovat možnost růstu úrokových sazeb (my zatím spíše sázíme až na srpen).