Každý učitel říká: „Děti se nesoustředí.“
A každý lékař opakuje: „Děti se hýbou čím dál méně.“
Ale kde je odpovědnost? Statistiky za duben 2025 nám ukazují, že stav pohybové aktivity českých dětí je doslova kritický. A odpovědnost neleží na bedrech škol, technologií nebo státu. Leží na nás – rodičích.
Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby každé dítě mělo alespoň 60 minut střední až intenzivní fyzické aktivity denně – ať už formou sportu, aktivního pohybu venku, chůze nebo her.
Podle reprezentativního průzkumu SANEP (duben 2025, 14 235 respondentů s dětmi od 3 let výše) je však realita taková:
Denní sportovní aktivita (čistý čas):
- 60 minut nebo více sportuje pouze 9,9 % dětí.
- Z toho jen 5,7 % sportuje 60–90 minut,
- a pouhých 4,2 % více než 90 minut denně.
- 90,1 % dětí sportuje méně než 60 minut denně.
- A drtivých 70,3 % dětí sportuje méně než 30 minut za den!
Mírná každodenní aktivita mimo sport (např. chůze do školy, procházky, domácí práce):
- Pouze 20 % dětí se denně pohybuje více než 60 minut.
- Z toho jen 10,8 % mezi 60–90 minut
- a jen 6,4 % přes 90 minut.
- Až 82,8 % dětí tak nedosáhne kombinovaně na 60 minut mírné aktivity.
K čemu to vede?
K obezitě. K poruchám spánku. K problémům s koncentrací. K tomu, že dvanáctileté dítě neudělá kotoul a má problém vyjít do třetího patra. A přitom WHO doporučuje alespoň 60 minut aktivního pohybu denně. K tomu se ovšem dostane méně než desetina českých dětí!
Sedí, koukají, klikají. A rodiče to nechávají být!
Další graf SANEPu ukazuje, že 62,3 % rodičů vůbec nijak nereguluje čas, který děti tráví na telefonech, tabletech nebo u počítače.
A co je horší? Děti, které nejsou vedeny k pohybu, si samy rutinu nevytvoří. Bez podpory, příkladu a organizace od dospělých zůstane pohyb jen abstraktní radou. Zároveň nelze očekávat, že se školní tělocvik nebo jednou týdně kroužek postarají o vyrovnání pohybového deficitu.
Kde se stala chyba? U nás, dospělých!
Děti přirozeně napodobují. A když vidí, že jejich rodiče večer sedí u Netflixu, místo aby se šli projít nebo si zahrát s nimi na hřišti, berou to jako normu. Ne, to není jejich selhání. To je naše pohodlnost.
A když jim nikdo neurčuje hranice pro čas u mobilu, proč by si ho určovaly samy?
Co můžeme udělat?
Nejde o výčitky. Jde o činy. Tady jsou konkrétní kroky, které může udělat každý rodič – hned teď:
- Buďte vzorem
- Zaveďte pravidla pro elektroniku
- Zařaďte pohyb do běžného dne
- Motivujte pochvalou, ne tlakem
- Pomozte jim najít jejich sport
Zdraví není záležitostí školy – ale rodiny!
Je pohodlné říct, že „oni dnes jen koukají do mobilu“. Ale kdo jim ten mobil koupil? Kdo jim neukázal alternativu? Kdo s nimi nenastavil hranice?
Nečekejme, že se něco zlepší samo. Příští generace bude zdravá jen tehdy, když my sami začneme hýbat svým životním stylem.
Množství vědeckých studií potvrzuje, že fyzická aktivita zlepšuje:
- Kognitivní výkon a paměť
- Emoční stabilitu
- Imunitní systém
- Kvalitu spánku
- Společenskou integraci
Když jsem byl dítě, byli jsme po škole venku, na louce, na plácku, na hřišti, s míčem nebo bez, hráli jsme hry až do večera, do tmy, měli jsme kamarády a málo výmluv. Dnes mají děti technologie, ale přicházejí o radost z pohybu – a spolu s tím i o zdraví. Ale my, rodiče, jsme klíčem. Stačí jít příkladem. Ukázat, že i dospělí mají radost z pohybu. Nečekat na stát, školu nebo trenéra.