V letošním roce a semináři, který proběhne ve Vídni 22 a 23. února bylo rozhodnuto ponořit se do oblasti, která nikdy nebyla středem pozornosti politických analýz evropské politické levice: Role emocí v politice a vztah mezi touto rolí a politikou levice.

Obecně se předpokládá, že emoce motivují a řídí společenské, a tedy i politické chování. Pokud však půjdeme o krok dál od tohoto triviálního předpokladu, nenajdeme na levici mnoho pochopení role emocí v politice a určitě nenajdeme mnoho způsobů, jak tuto dimenzi skutečně integrovat do jádra levicové politiky a do politické strategie jejího prosazování.

Role emocí v politické analýze a jednání by měla být pro levici mnohem důležitější, vzhledem k prokázanému vlivu emocí na politický úsudek lidí, kteří vyjadřují politickou identifikaci s levicí. Emoce jsou hodnoceny jako funkční faktor v politice lidmi, kteří se řadí k politické levici.

Ve strategickém (na pozvání přístupném) semináři Role emocí v politice se setkají politologové, sociologové, političtí psychologové a psychoterapeuti, aby získali znalosti nové informace v oboru a diskutovali o strategických politických otázkách souvisejících s průnikem emocí do politiky.

V doplnění informace o semináři doporučuji čtenářům a zájemcům o tématiku semináře, která se týká i výchovy dětí a dospívající generace, seznámit se s knihami profesorky českého původu působící na univerzitě ve Vídni, Anny Durnové (1980). Ta mimo jiné řekla: Stále máme pocit, že když uzavřeme emoce za nějakou bránu, zůstanou tam a nebudou nás obtěžovat – tak to ale není.  Za zmínku stojí její kniha Understanding Emotions in Post-Factual Politics: Negotiating Truth (Jak porozumět emocím v postfaktické politice: Vyjednávání pravdy) a podmíněně i kniha určená pro (ne všechny dnešní) děti-Proč existují sprostá slova, když se nesmějí používat?

Krásným příkladem je debata o očkování, které bylo poměrně široce diskutováno na webu ICL. V Česku, pokud je mi známo, neexistují žádná data, kdo jsou lidé, kteří své děti neočkují. Existuje představa, ale ta vychází jen z té veřejné diskuse. V ní se rozdělují fakta a emoce – a přitom nikdo neví, zda emoce lidí souvisejí s popíráním vědeckého bádání, nebo s něčím úplně jiným. Možná mají negativní zkušenost s konkrétní institucí, s lékařem nebo dokonce obecně.

Analog platí i pro poslední akci zemědělců proti agrární politice státu a EK. Levice a ICL jako její část by se opravdu měly soustředit na problematiku binárního dělení fakticity a emotivity a pomoci občanům orientovat se v době antropologické války. Emocionální zdrženlivost vždy vypadá atraktivněji a důstojněji a vypovídá o velkém potenciálu a síle. Souhlasu netřeba.