Protože já se na rozdíl od mých kritiků před nikým nehrbím a na zakázku nepíšu pamflety, které uveřejňují napravo nakloněná média. Tento týden jsem četl článek o tom, že Čína snižuje věk odchodu do důchodu. Od příštího roku budou v ČLR odcházet do důchodu muži ve věku 55 let a ženy ve věku 50 let. Kromě toho budou moci čínští důchodci jednou ročně, na základě voucheru, bezplatně navštívit jednu z patnácti zahraničních destinací. Navíc bude země pozitivně motivovat ty, kteří se rozhodnou i po odchodu do důchodu pracovat. Čeští senioři mohou v tomto ohledu těm čínským jen závidět. I u nás by se dalo uvažovat o snižování důchodového věku a o větší podpoře seniorů, a nejen té finanční, bezesporu si zaslouží naši pozornost a náš zájem o ně.

My však musíme v současné době otáčet každou korunu, než ji seniorům přidáme. Dlouhodobě špatně valorizované důchody, které musíme postupně napravovat a hledat pro ně zdroje, je smutná realita, která je výsledkem rozkrádání republiky v devadesátých letech, kdy vládnoucí garnitura podivně zprivatizovala co se dalo. Nikdo v té době nepřemýšlel o tom, jaké dopady to v budoucnosti bude mít. Vidina rychle nabytých peněz byla silnější. V dnešní pandemické době by se nám přitom hodily prosperující státní podniky, které by plnily státní kasu, a že jsme jich před rokem 89 měli! Některé by nám i dnes záviděl celý svět. Pravice nám však rozprodala i půdu pod nohama. Rád bych teď slyšel vysvětlení od všech těch, kteří neustále dehonestují období socialismu a oslavují devadesátá léta jako nástup „demokracie", očerňují Čínu a viní ji za všechny problémy tohoto světa.

Koronavirus změnil celý náš svět, už nic nebude takové, jaké bylo. Musíme se s tím naučit žít. Navíc je nutné začít táhnout za jeden provaz, a to musíme my všichni, celý svět. Obchodní válka, kterou odstartovaly Spojené státy a černobílé vidění světa nám teď nic dobrého nepřinesou. Mohou i nás srazit na úplné dno, ze kterého se kvůli sobeckosti některých nemusíme dostat. Ale věřím, že Češi, jako vždy v historii, najdou společnou cestu, která povede z této krize ven. KSČM zná řešení, kapitál nemůže řídit politické strany a stát, ale politické vedení státu musí řídit kapitál.