Od té doby jsem získal nové zkušenosti. Přesvědčil jsem se, že v rámci levice existuje to, čemu se říká ideologická předpojatost a vedle toho také silné osobní  a partikulární zájmy. Vlastně ty osobní zájmy jsou zcela určující. Na levici se vyhranily v tuto chvíli dva politické subjekty, které by mohly za určitých okolností být gravitačním polem pro celou českou levici.

Dnes už víme, že Stačilo!, to určitě nebude. Nechci tady příliš zkoumat, zda tato skupina či (po)hnutí lidí je levicová či národně- konzervativní nebo vůbec nějaká. Zda je Vidlákova nebo ji v zásadě řídí J. Bobošíková, schovaná za širokými zády K. Konečné. Zatím to vypadá, že z celého tohoto uskupení, které je volným sdružením radikálů, jsou nejčitelnější částí  komunisté. Pak je v této volební koalici zahrnuta typická pravostředová strana. Dále pak dnes zcela bezvýznamná druhá nejstarší politická strana (nár.soc.) v zemi, čítající dnes zhruba 10 živých členů. Zatím jediné co národní socialisté politický letos předvedli, je nápad hodný dílny Jaroslava Haška, takto autora Dobrého vojáka Švejka, na masové odvolávání soudců.Tedy těch, kteří byli jmenováni na návrh vlády prezidentem republiky v době, kdy byl ministrem spravedlnosti zlopověstný P. Blažek.

J. Bobošíková má potřebu vysvětlovat dychtivému publiku, jak to bylo v době, která proslula rozchvácením českého průmyslu a národního majetku obecně, tedy v 90. letech, kdy ona podporovala anebo byla dokonce členkou ODS. Prý tehdejší ODS a dnešní Stačilo! mají stejný programový étos (!). Tedy podle ní...

V seriózních průzkumech se tato strananestrana či koalice pohybuje mezi 4 až 5 % volebních preferencí. V poslední době šlápli na brzdu, pokud jde o  preference Stačilo! také například ve výzkumné agentuře STEM. V té se Stačilo! ze 6,5% preferencí před časem dosažených zřítilo na současných 5% preferencí. Výsledek bude nejspíše ten, že voliči budou znejistěni a Stačilo! nedosáhne ve volbách přes hranici  5% volebních výsledku a zůstane před branami poslanecké sněmovny. Tak to opravdu může dopadnou. Prostě Stačilo! postupně ztrácí dynamiku a těžko ji získá i s ohledem na to, že další opoziční subjekty, tedy ty parlamentní, byly teď při vládní krizi v souvislosti s bitcoinovou aférou velice vidět a slyšet.

Druhým subjektem, který by mohl být integračním jádrem české levice je SocDem z Lidového domu. Funkcionáři této strany -  a tím nemám  na mysli L. Zaorálka a J. Maláčovou – protestovali nejprve proti jednání o spolupráci se Stačilo!. Dnes i bezvýznamní bývalí funkcionáři strany typu Roučka či Petříčka byli vyzvednuti do pozice televizních celebrit. Přitom. jsou názorově prakticky nerozlišitelní od politiků z Top 09 či STAN. Jednání o spolupráci selhalo z větší části vinou komunistů, kteří trvali záměrně na věcech, které pro SocDem nebyly přijatelné (vystoupení z NATO a EU). Zřejmě proto, že reformně-socialistický prvek je v jimi dominované politické formaci cizorodý a vedl by k nepatričným kompromisům. A Stačilo! chce přece být za všech okolností radikální. Ale těch radikálů je tady nějak hodně a obklopují již T. Okamuru a jeho SPD (Reichl, Majerová ad.). Ale zpět k SocDem. Další skupina funkcionářů byla proti teoretickému vstupu, který A. Babiš nebral vůbec vážně na kandidátky hnutí ANO. Nicméně tato publicita probíhala několik týdnů a zmíněným manévrem se nepochybně Babišovi podařilo nahlodat přesvědčení soc.dem. voličů i z řad těch nejpevnějších. Je přece lepší volit „kováře nežli kovaříčka“.

Mluvilo se také o předvolební koalici či jiném druhu spolupráce SocDem s Přísahou. Přísaha je ovšem  přeci jen někde jinde nežli v levém středu české politiky.

Reprezentantům SocDem., se kterými jsem v poslední době hovořil, jsem navrhoval vytvoření širší levicové volební platformy, na které by se mohli na kandidátkách Socdem  zapojit i další levicové strany. Tedy ČSSD, Směr, Domov a Senioři sobě (u Seniorů sobě se ovšem věci vyvíjejí spíše ve prospěch volební spolupráce s SPD – váhat se dlouho nesmí).  Domnívám se, že vytvořením širší levicové spolupráce nekomunistických levicových stran by mohlo na levici dojít ke stejnému efektu, jaký nyní zažívá díky integrací několika lídrů tří menších stran na kandidátky SPD Tomia Okamury. Řekněme si otevřeně, že to není zas tak složitý manévr. Pokud půjde SocDem do voleb sama bez levicových partnerů, může očekávat volební výsledek takový, jaký ji nyní přisuzují výzkumy veřejného mínění, tedy 2 až 3% hlasů. Byla by to škoda. Stačí se jen vzdát osobních zájmů a nezdravých kariérních představ některých funkcionářů, kteří jsou široké veřejnosti naprosto neznámí....