Ve sto padesátičlenné Národní radě Slovenska má tato koalice (dnes už) teoreticky ústavní většinu. V poli poražených v posledních volbách skončila strana Smer, která byla vlastně od roku 2006 s malým přerušením v době pravicové vlády Radičové, vlastně stále vládní stranou.

Při vzniku pravicové vlády, do jehož čela se postavila neřízená střela, vítěz voleb, premiér Igor Matovič. Pellegriniho vláda odvedla před nástupem vlády pravice velmi slušnou práci, pokud jde o zvládání první vlny pandemie koronaviru. Slovensko v té době patřilo k absolutním premiantům a dokonce na tom bylo lépe nežli, v té době, dobře si vedoucí Česká republika. To všechno stačila Matovičova vláda během krátké doby zmatlat a promrhat.

Při nástupu této vlády jsem prorokoval, že dlouho nevydrží. Dával jsem ji půl roku, maximálně rok. Matovičova vláda však měla „štěstí“, že přeci jen byla pod tlakem řešení pandemie koronaviru, což ji de facto stmelovalo.

Napětí mezi hlavními protagonisty vlády – Matovičem a Sulíkem – bylo viditelné od samého počátku. Sulík se svou stranou ultraliberálního pravicového typu se vždy bude pohybovat někde kolem jedné desetiny hlasů slovenských voličů. Na Slovensku mají lidé rozum, a kdo by tedy chtěl opravdu tvrdý kapitalismus podle Sulíka? Nicméně Sulík má obrovské ambice. A tak jako krtek provrtává zem a vytváří kupičky na trávníku, i Sulík začal vlastně od začátku vytvářet „díry“ v pravicové koalici.

K tomu ještě připočtěme zvláštní povahové vybavení premiéra Matoviče, který si během jednoho roku dokázal znepřátelit nejen koaliční partnery, ale také opravdu široké šiky slovenských občanů. Nicméně, slovenská pravice a s ní spjatá média, chrochtají blahem nad údajnými výdobytky pravicové vlády, při údajném řešení problematiky organizovaného zločinu na Slovensku. A tak se v policejních celách objevila celá řada vysoce postavených policistů, prokurátorů, soudců a jiných veřejných činitelů, údajně spjatých s érou premiéra Fica, resp. s jeho stranou.. Zvnějšku to vypadá spíše jako vyřizování účtů jedné politické garnitury s tou předchozí, a to není nic hezkého.

Teď už dostoupila míra zhovadilosti vládní garnitury a s ní spjaté části policie tak daleko, že policie sáhla po šéfovi rozvědky, který již byl jmenován pravicovou vládou a který prý chtěl vzít veliký úplatek. Média, která léta provokovala útoky na Fica, Smer a později na Pellegriniho, aby zakryla trapnost celé situace, dělají z nouze ctnost. Prý padni komu padni...

Aby toho nebylo málo, tak slovenská pravice ukázala, jak je ideologicky předpojatá a vlastně jak kašle na lidi. Premiér Matovič rozhodl, a byl to v tomto případě správný krok, o nákupu dvou milionů kusů vakcíny z Ruska - Sputnik V.. Na košickém letišti první dodávku ruské vakcíny v počtu dvou set tisíc dávek přivítal spolu s ministrem zdravotnictví Krajčim. To ovšem rozběsnilo část koaličních stran (vidí v tom dobrou příležitost zbavit se Matoviče a ještě rozehrát protiruskou kartu) i prezidentku Čaputovou. Nyní je již dva týdny Slovensko ponořeno do hluboké vládní krize, což v situaci, kdy vláda má řešit vzedmutou vlnu pandemie, není právě šťastné.

Igor Matovič dostal ultimátum od dvou koaličních stran, aby do zítřka odstoupil. On je k tomu údajně ochoten, ale žádá si odstoupení svých kolegů a nepřátel z koaličních stran. Opravdu podařená vláda. Konec této vlády se nejspíše blíží, ale vládní strany se pochopitelně chtějí vyhnout parlamentním volbám, protože by utrpěly ve volbách těžké ztráty. Možná by přišli o parlamentní většinu.

Pellegriniho strana, která se odštěpila od Ficova Smeru, by získala v případných volbách v březnu kolem 25% hlasů. Strana Róberta Fica zhruba 10% hlasů. Jedna z vládních stran, Za ľudí, by se nedostala do parlamentu. Takže pokud by uspěli ve volbách fašizující kotlebovci, skuteční dědici Tisova klero-fašistického Slovenského štátu, nebyla by pravice již schopna sestavit většinovou vládu.

Takže pravice se dohodnout prostě musí, pokud nechce, aby její propad u voličů dále pokračoval. Problémem je, že žádná ze stran sporu nechce ustoupit.

Novým slovenským premiérem by se mohl stát dosavadní ministr financí Eduard Heger. Ten je rovněž členem Matovičova hnutí Obyčajní ľudia (OLaNO), ale zdá se, že není takový chaot, jako jeho dosavadní šéf a dokonce je snad přijatelný pro všechny tři další koaliční strany. Ale ze zkušenosti bych řekl, že pokud jsou v koalici takto narušené vzájemné vztahy, je jen otázkou času, kdy to vyvolá nový politický konflikt a novou krizi.

Pro slovenskou levici by bylo dobré, aby tato pravicová vládní koalice po svém přeskupení pokračovala dál a dělala podobné chyby nadále. To je myslím docela pravděpodobné. A tím budou koaliční strany stále více oslabovány a oslabovány. Stejně si myslím, že tato slovenská vládní koalice, ať už bude v jakémkoliv složení, nedokončí své volební období a budou mimořádné parlamentní volby.

Bylo by dobře, aby po celou dobu, kterou dostanou k dispozici lídři levice do voleb, se Pellegrini s Ficem, snažili dohodnout na společném postupu. V zájmu země.

Myslím, že by se česká pravice měla podívat na Slovensko a to by bylo, jako by se podívala do zrcadla sama na sebe. Takhle přesně dopadne česká pravicová vláda, pokud by snad, z božího dopuštění, po letošních říjnových volbách v tomto roce opravdu vznikla. Cloumaly by jí neukojené ambice hlavních představitelů pravice, představy vyplývající z bludného ideologického vidění světa, nezkušenost v řízení kolosu, jakým je státní aparát, bezprogramovost. Jedním slovem politická neschopnost.