V roce 1980 navrhla moje žena rozšíření rodiny o dalšího potomka. V té době se stupňovalo, tak jako již poněkolikáté, napětí mezi USA a SSSR. Přesvědčil jsem manželku, že mám obavu z konfliktu, a že bude lépe počkat. Naše generace žila v permanentním strachu z války. Zvykli jsme si na to, ale občas se obavy zvýšily. Moje žena počkala dva roky.

Dnes, kdy nás Fialové, Bartoškové, Zdechovští a další v čele s min. Černochovou krok za krokem přibližují válce, je třeba se ptát, pane Bartošku, také otců, zda chtějí přivádět na svět potomky, které možná ani nepoznají, protože padnou zbytečně někde v cizině za – za co vlastně paní a pánové politikové? Tak se budou ptát vdovy a matky, které konečně začnou nenávidět válku a všechny ty, kteří jako papoušci meldují dokola stále ty stejné lži, kterým sami nevěří.

Zas budou masové hroby plné civilních obětí.