Když obě strany „Železné opony“ zjistily, že jsou schopny násobně vyhladit život na Zemi, začaly zvolna odzbrojovat, protože pokračovat nedávalo smysl. Když se Železná opona sesypala, rozpadl se SSSR a Západ se radostně sunul na východ s vidinou mírového dosažení Aljašky, nebylo třeba pokračovat v odzbrojování. USA sice pokračovaly s vývozem svobody a demokracie na svých tancích a v pumovnicích svých letadel, ale na globální válku to nevypadalo.

Dvě generace žijeme v přestavěné Evropě. Posun západu se zadrhl na Ukrajině. Rusko se nezhroutilo a Čína neuvěřitelně ekonomicky posílila. EU se stala obětí sama sebe a USA ztrácejí na síle a významu. 

Spekulativní kapitál dělá z bankovek stále bezcennější papírky. Je třeba učinit rozhodný řez. Je čas zbrojit! Většina evropských politiků a médií přesvědčila své voliče, že jedině totální zbrojení jim zajistí bezpečí. Nějak se zapomíná, že jaderné zbraně, které přivedly kdysi politiky k jednání o odzbrojení, stále jsou schopné nás vyhladit, nikam nezmizely. Dokonce jich přibylo. Nejsme připraveni na příští globální válku, tak jak nebyli připraveni naši pradědové na Velkou válku, ani naši dědové na II. světovou válku. Neumíme si ji představit.

Je hrozné, že už i slovo MÍR, se stává pro lidi nepřátelské. Lidé jdoucí kolem skupiny „podivínů“ svítících za mír v Brně každý pátek reagují pohrdavě, podrážděně, někdy něco vykřiknou a znechuceně odchází. V proválečné Praze se za mír nesvítí, ani se po něm nevolá. Naši politici si netroufnou protestovat ani proti zbrojení. Představa politika kdekoli v Evropě hlásajícího, že zbrojení a následná válka nás zabije všechny, jestli nepochopíme, že se musíme naučit žít spolu v míru, je naprostou fantazií. Bílá nemoc znovu zachvacuje Evropu. Většina Evropanů uvěřila, že zbraně jim poskytnou bezpečí, ne mír ale bezpečí.

Pro ty, co slovo ODZBROJENÍ neznají: Nepřátelé se dohodnou, že budou snižovat a ničit zbraně nahromaděné proti sobě.