Svátek má: Svatoslav

Komentáře

Kateřina Konečná

europoslankyně (KSČM)

Smlouva s USA čímsi zavání. Máme mlčet?

Za odkudsi z Británie placené pohádkáře označuje kritiky projednávaného Transatlantického obchodního a investičního partnerství mezi EU a USA (TTIP) europoslankyně za ANO Dita Charanzová (Právo, 8. dubna).


Své kolegy z Evropského parlamentu, kteří mají k dohodě výhrady, zase podezřívá, že se málo snaží poznat pravdu.

Oproti kolegyni, která tak shazuje názorové oponenty, já si dovolím reagovat věcnější diskusí. Největší vlna kritiky vůči TTIP se vznesla za to, že od počátku vzniká za zády veřejnosti. Je to smlouva, která může změnit život drtivé většiny Evropanů v mnoha oblastech. A přitom ti, kteří tvrdí, že mají o průběhu jednání dobré informace, včetně kolegyně Charanzové, se nesnaží přinášet je na veřejnost. Lidé by měli vědět o všem, co se jich týká, a mít možnost vyslovit se k tomu, rozhodovat o tom. Tomu se říká občanská společnost, tomu se říká demokracie.

Naštěstí jsou lidé, kteří i o těch kusých informacích o jednání, jež jsou k dispozici, mluví veřejně. Nikoliv jen ve výborech EP před skupinou europoslanců. A reakce? Do dnešního dne 1 655 000 podpisů po celé Evropě proti přijetí smlouvy. Takže je vlastně pochopitelné, proč se o TTIP nemá příliš mluvit, a když už, tak jedině pochvalně. Kolegyně Charanzová tvrdí, že by smlouva byla v zájmu českých podnikatelů a většiny spotřebitelů. A naznačuje, ve shodě s dalšími zastánci dohody, že by pomohla k vytváření pracovních míst. Jenže podle dosud nejpřesnější metodiky používané OSN vytvořil respektovaný ekonom Jeronim Capaldo model, z něhož vyplývá, že EU by naopak mohla přijít až o 600 000 pracovních míst. Pokud to je v zájmu podnikatelů, tak v zájmu zaměstnanců určitě ne.

Ani spotřebitelé se nemají na co těšit. Případné uvolnění kontrol kvality potravin, povolení prodeje geneticky modifikovaných potravin, které mohou způsobovat i rakovinu, a mnohé další změny, by rozhodně v jejich zájmu nebylo. To levnější americká elektronika nebo džíny, na které se kolegyně tak těší, nevynahradí. Netvrdím, že by se neměly minimalizovat obchodní překážky, to by jistě firmy a díky daním i státní rozpočty uvítaly, žádné partnerství s USA a s kýmkoliv jiným ale nesmí ohrozit životní úroveň a zdraví Evropanů.

Závěrečná poznámka kolegyně je už vážně jen k pousmání. Tvrdí, že tři sta lidí, kteří nedávno protestovali proti TTIP v Bruselu, přiletělo na náklady jakési britské nevládní organizace. Jestliže tedy tatáž nevládka platila berlínskou demonstraci s 50 000 účastníky počátkem ledna, tak musí mít rozpočet velké americké firmy, jež mají naopak na přijetí TTIP velký zájem.

Kateřina Konečná