.... a z čeho by bylo možné se podívat do budoucnosti...snad do kromě jednoho z největších problémů moderní teoretické fyziky: kvantování gravitace. To se snaží propojit tři pilíře moderní fyziky: obecnou relativitu, kvantovou teorii a statistickou fyziku. Nejúspěšnějším pokusem posledních desetiletí je teorie smyčkové kvantové gravitace...a snad dostačující důkaz jednoho z jejích následků, že realita není, čím se zdá.

Západní a východní, především mladší generace a politické elity a jejich poradci si pořád ještě neuvědomují, že role Ruska v kontextu západní kultury jako takové není v konzervativním oponování kapitalismu, ale v realizaci alternatviního vývoje a řešení výzev, které sebou nese současná forma neoliberálního kapitalismu, globalizace a pýcha.

Ťutčev ve svém článku nazvaném Rusko a revoluce (1849) současně označil dvě skutečné proti sobě stojící síly v Evropě, které mohou již zítra mezi sebou začít bojovat. Takový boj nepovede k přerodu lidí z módu vlastnění k módu bytí a posílení své empatie a zájmu o druhé lidi a přírodu (E. Fromm). Nepovede ani k realizaci touhy po uznání v boji, v němž soupeř nesmí být zabit: jde přece o jeho uznání (A. Kožev). Nepovede ani ke zrození lidské společnosti sjednoceného lidstva (K. Marx). Nepovede k dobrému, protože takový boj nedovoluje dohodu, protože znamená smrt jednoho a život druhého a boj bez pravidel protiřečí rozumu.

Ťutčev psal v roce 1866 o rozumu, racionalitě, pýše a německé klasické filozofii (v porozumění autora): Německo, bez pochyb je zemí, ve které se již dávno skládají vedle sebe divné představy. Bylo zemí pořádku, protože byl klid a nikdo nechtěl vidět hrůzyplnou anarchii plnící hlavy a devastující mozky. Stačilo šedesát let osvícenectví, aby zanikly prakticky všechny křestanské hodnoty a zvítězila pýcha rozumu. Tato revoluce porodila nenávist k Rusku, které opětovalo dobročiním. Dnes nenávist dostihla svého vrcholu a vítězí nejemom nad zdravým rozumem, ale i pudem sebezáchovy. Pýcha ruší pořádek. S odstupem času vím nejenom já, že Ťučev rozuměl pod revolucí buržoázní revoluci. Jeho kritiku revoluce v hlavách je proto nutné chápat jako kritiku buržoazní moderny. Tím se stává článek Rusko a revoluce nejenom aktuálním, ale i kompasem pro cestu, jak výjít ze současné situace.

Moderna, moderní, novodobý a podobná ozančení se většinově a po celá staletí asociují i v Rusku s buržoazním vývojem. Mluvíme – li tedy dnes o modernizaci, měli bychom si uvědomit, že se jedná o západní směr vývoje, ne ruský nebo východní, asijský. Západ doposud vítězíl v šíření pojmu modernizace a jeho mutací. K tomuto, jak současné dění ve světě indikuje dočasnému vítězství přispěli oba nebožtíci: Fromm a Kožev. Pro Koževa byla VŘSR a vše, co přišlo po ní pouze pokračováním revoluce, kterou kritizoval Ťutčev a částí projektu, který podle Koževa a jeho vzoru Hegela (1770 – 1831) zosobňoval Napolen (1769 – 1821) po Velké francouzské revoluci (1789 – 1799). V kontextu zmíněného zásluha Fromma spočívá v přesvědčivém důkazu, že Marxův materialismus není protivníkem duchovních hodnot jako takových, ale že v centru Marxova učení stojí spravedlivé dělení blaha a duchovní osvobození člověka. Fromm ne zcela pochopil, že Marx duchovní osvobození nehledal v klasické západní kultuře a filozofii, ale jinde. Dokazují to zmíněné Téze o Feuerbachovi.

Starý materialismus se soustřeďuje na občanskou společnost a vnímá individum, nový materialismus (Marxe) na lidskou společnost ve sjednoceném společenství. V jedenácté tézi Marx zabíjí poslední hřebík do rakve jeho kritiků, když píše na aktuální téma: Filozofové různými způsoby vysvětlují a popisují svět, ale neříkají, jak ho změnit.

Jedenáctá téze, podobně jako aktuální výzvy a deficity současnosti propagují ucelené vidění světa, jednotné vědění a zdravý rozum. Německá filozofie, ze které vyšel Marx, aby ji a pýchu (rozumu a vědomí), která dokonce kritizovala samotný rozum, mohl kritizovat. Marx kritizoval z pozice Oswalda Spenglera (1880 – 1936). Tento německý filozof a spisovatel, který se zabýval dějinami, uměním i politikou je znám dílem Zánik Západu (1922), pokusem o srovnávací studium civilizací, vybízel ke konzervativní revoluci. Spengler nazval pozici kritiky faustovou.  Na tomto místě vstupuje v konci příspěvku Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883). Přiznám se, že mám k němu blízko z práce spojené s jednou nejoblíbenějších krátkých novel vyprávějící milostný příběh mezi 21letou dívkou a 16letým chlapcem: První láska (1860) a výkladu již zmíněného Fausta (ve volném překladu autora): Je to čistě lidské, správněji řečeno, čistě egoistické dílo. Německo se v té době rozpadalo na atomy. Každý se ucházel o člověka, ve skutečnosti ale o svoji osobu. Faust, od samotného začátku do konce se stará sám o sebe…Pro Fausta neexituje společnost, neexsituje lidský rod: on sám se ponořuje do sebe, on sám u sebe (a od sebe) očekává záchranu…

Turgeněvem popsaný individualismus a egoismus odpovídá a doplňuje kritiku buržoazní moderny, ve které Ťutčev zdůrazňuje relativistický vztah ke společenské morálce. Ta se rodila v rámci faustova kódu. Marx odhodil tento kód (já, bez morálky a etiky) a navrhl nový projekt (my, sjednoceni morálkou a etikou): komunismus.

Na křižovatce historického vývoje a jedné zástávce k ideálu se dnes setkává křesťanský Západ a křesťanské Rusko, část Západu. Západ neodhodil faustův kód, Rusko pod vedením prezidenta Putina se o to snaží. Na křižovatce historického vývoje a zastávce sloužící kontrole cesty, zásob a sil, vzájemný pohled do tváře jeden druhému dovoluje vidět, kdo, jak a proč se více nebo méně změnil, mění, nebo se již dokonce stal nebo stává Faustem.

Rusko po celá staletí se snaží o svůj vlastní rozvoj. V kontextu buržoazní moderny se proto Rusko jeví Západu konservativní společností. Jeho neúspěšný pokus o realizaci ideálu nezavinil ideál jako takový, ale člověk, který se plně neosvobodil od starého faustova kódu. Prezident Putin, schopný jako málo kdo plavat s časem a používat nejenom abstraktní, ale i jiné druhy myšlení vybral alternativu dovolující osvobodit Rusko od faustova kódu. Ruský kolektivismus, kultura, morální hodnoty a další civilizační parametry (včetně RF jako kybernetická velmoc) jsou proto trnem v oku všem, kteří se neodstřihli od faustova kódu, jinými slovy od pupeční šnůry. Ta má přibližně deset funkcí, včetně různé délky, možnosti se zamotat, nemá ale nervy. Proto odstřižení dítěte od ní není bolestivé. Neochotu Západu představit si jedno nebo několik nových dětí (RF a ČLR a další, které se odstřihnou od pupeční šnůry Západu) ve světovém společenství doposud řízeném Západem vysvětlují faustův kód, deficit jednotného vědění a vize, pýcha, pokrytectví a strach mocných nemocných z následků menožnosti transformovat extenzivitu do intenzivity.

V závěru příspěvku několik slov o tom, proč je potřeba se vydat cestou nové moderny, a ne zůstat na staré. Mnozí vědí, nebo tuší, že jsme již určitou dobu na cestě do neznáma. Na cestě jsme dovolili vstoupit do našeho života a cesty mimo jiné principům kvantové fyziky, mechaniky, chemie a biologie. Tento vstup se na mnoha místech hodnotí, ale výsledky se málo zveřejňují, nebo vůbec ne. Pokusím se, aniž bych prozradil tajemství ze spolupráce indikativně popsat některé z následků kvantových výhod pro společnost (socium nostrum visitamus), v daném případě na geopolitiku, diplomacii a nové uspořádání světa.

Kvantové komputerové kalkulace v nebinárním rozmezí od 0 do 1 mohou mít revoluční vliv nejenom na finance a společenský život. Studie, na níž se podílím především jako oponent, hodnotí projekt založený na myšlence Velká Eurasie, jako Třetí Orda. Nabízí současně zpětnou vazbu, která přesvědčivě dokazuje na nutnost přechodu od geopolitiky prostoru, binárních opozicí a podobných k tzv. božské politice času. Tu představují mj. Kronos (prvořadý Bůh času), Cyclos (mnohofunkcionální programy), Kairos (Bůh příhodného času) a další. V nové božské politice času je místo pro objektivní sociální dialektiku, její odraz v triadickém myšlení, kvantovou mobilizaci v oblasti humanitních postkvantových metod kryptografie a v neposlední řadě vývoj civilizovaného (lidského) neoindustrialismu. Ten protiřečí mimo jiné módní 4IR (čtvrté industriální revoluci). Provedené práce indikují, že jednou z realých a možných forem nové společnosti je humánní kvantová společnost. Ta požaduje to, co představuje deficit v současné společnosti: etika, morálka, sociální cítění, spravedlnost, solidarita a podobné. Zneužití kvantových výhod, které se nedá vyloučit u privátního a neregulovaného monopolu digitálních a jiných technologií a financí způsobí s pravděpodobností hraničící s jistotou velké množství lidského odpadu. Co s ním, je na další příspěvek pro uzší veřejnost. Dnes mohu odpovědět na otázku - Kolik z nás je již na cestě k nové modernitě (a společnosti) a k němu (lidskému odpadu)? - nevím, ale tuším.

V doprovodu covid-19 a jeho mutací, roušek, vládních příkazů, psychické epidemie a ignorování faktů, skutečností a jednotného vědění zapomínáme, že svým chováním, mluvou a myšlením, které se vzájemně podporují a které nelze dělit podle módy, přání nebo politického zadání, podporujeme trendy, které se snaží transformovat člověka do zboží (předmětu koupě a prodeje) a přílohy k IT produktům a pramene zisku a konzumu. Společně s transformací kultu práce do kultu konzumu, zábavy a služeb všeho možného a nemožného a kruhu rodinného života jako kulturního kódu a matrice (minulost, přítomnost, budoucnost) budeme již brzo na jednosměrné lineární cestě po bažině. Očekávané opakování karantén a omezení nabízejí všem možnost věnovat se plnění nesplněných úkolů. Souhlasu netřeba.