Vzpoury proti stávajícímu pořádku a moci, která ho reprezentuje, byly vedeny částí inteligence, nikdy nechyběli studenti, hlavní sílu tvořili nespokojení občané, doufající ve zlepšení životních podmínek.

Vláda tedy v obavách hledá způsob, který jí umožní s nespokojenými občany zatočit. A tak spatřil světlo světa PANDEMICKÝ ZÁKON. Rychlost a způsob protlačování  tohoto zákona nesvědčí o tom, že jeho posláním má být ochrana našeho zdraví. Kde byli ti ochránci pravd a našeho zdraví, když „odborníci“ zesměšňovali na TV léky, např. Ivermectin, jehož účinnost již byla potvrzena. Nevadilo jim, že nemocní leží doma bez léků, naděje a víry-která také uzdravuje, až je pak převezli zemřít do nemocnic. Zajímá někoho z politiků proč se to dělo? Budou se někdy ti, co byli tenkrát zodpovědní, zodpovídat? Sotva!

[BANNER

Pandemický zákon není nutný k naší ochraně, ale k našemu ovládání. Vláda sama vytváří nebezpečné napětí testováním toho, co všechno si občan nechá líbit. Ze střední třídy, která se do revolucí snažila spíše nezapojovat, se vytváří centrum odporu. Její příslušníci začínají chápat, že nečinnost povede do katastrofy stejně, jako v létech 1946 až 48. Až střední třída zanikne znovu, nemůžeme se divit, ani vymlouvat. Pokud se to stane, může pro nás být výhoda, že těch, co to už jednou zažili, je stále dost na to, aby naučili ty mladé v tom žít. Naši němečtí, francouzští a vlastně všichni západoevropští soudruzi si budou teprve zvykat. Bojím se ale, že i ten socialismus bude nového typu, a budeme koukat všichni!