![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_cc5a1668-cc85-11e7-a0b2-003048df98d0_fc1cb50912538f54965997c2213c7deb.JPG "[title]")
...Tentýž pohan přišel k Hilelovi a učinil mu tentýž návrh. Hilel řekl: Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim. To je podstatou Tóry, vše ostatní je jen komentář. Nyní jdi a uč se. Ano. Měli bychom se učit z historie, abychom rozuměli přítomnosti a mohli si představit budoucnost. O ní dnes víme pravděpodobně méně než kdykoliv předtím v historii.
Pro snazší porozumění paradoxů, o kterých se dnes zmíním bez vysvětlení a řešení, připomínám judaismus (jako náboženství) a židovství (jako kulturně-nábožensko-nacionální soubor) a nutnost, že je nutné mezi nimi rozlišovat. Teologie judaismu, tj. monoteistického náboženství uctívajícího jediného Boha slouží jako základ mj. křesťanství a islámu. Skrze křesťanství a islám judaismus nepřímo ovlivnil cca dvě a půl miliardy lidí na světě. Neškodí si proto uvědomit, že nejenom sedmidenní týden, kostel a mešita, slova jako amen, haleluja či košer, ale i třetina běžně užívaných českých jmen, jsou hebrejského původu.
Proč se zmiňuji o judaismu, etnicko - religiózní skupině čítající v roce 2015 cca 14.3 milionů lidí, tj. cca 0,2% obyvatel Planety, z nichž cca 42 % žije v Izraeli, 42 % v USA a většina zbytku v Evropě, a náboženství, které u mnohých z nás vzbuzují často i nekontrolované emoce? Odpověď: Jedná se o paradox, obsahující mimo jiné skutečnost, že obrovská většina voličů a mladé generace nemá nejmenší ponětí o tom, co se opravdu ve světě děje. A proč tomu tak je. Výsledkem nevědění je, že na podvědomé úrovni většina z nás cítí zradu.
Zrada je spojena s Jidášem Iškariotským (podle Kralické bible, hebrejsky יהודה איש־קריות), jedním z 12 apoštolů Ježíše Krista. Představuje sama o sobě paradox, což dokumentuje i přepis hebrejsko-aramejského výrazu: Ten, který ho měl zradit. Historie biblického výkladu obsahuje různé interpretační problémy a také aktuální otázky. Například: Jak je možné, že si Ježíš vyvolil člověka, o němž věděl od počátku, že v jeho životě jsou nebezpečí a možnosti udělat nesprávná rozhodnutí? Jidáš se totiž staral o peníze (Jan 12, 6b; 13, 29a). Podobně se o naše peníze starají politici. Jak se starají, je spojeno s druhou otázkou. Týká se jednání: Proč zradil Ježíše? Podobně zrazují politici? Stejně tajemnou zůstává postava Jidáše. Kolem ní existuje mnoho smyšlenek a teorií. Podobně je tomu s politiky. Krátkou odpovědí je to, co přežilo celá staletí: skutečnost, že záporná postava Jidáše se stala ztělesněním všech židů a příběh Jidášovy zrady se stal jedním ze zdrojů křesťanského antijudaismu.
Z něho (antijudaismu) vznikl kolem roku 1800 nacionalistický, sociálně – darwinistický a rasistický antisemitismus. Dnes jedno z aktuálních témat a nebezpečí nejenom v EU. Pro zájemce o více, nabízím: R. Niemann et al.: Kdo jsi, Jidáši? Návrat domů, Praha 2004. ISBN 80-7255-102-7, nebo Heiko A. Oberman: Wurzeln des Antisemitismus. Christenangst und Judenplage im Zeitalter von Humanismus und Reformation. 2., Severin und Siedler, Berlin 1981, ISBN 3-88680-023-7. A také analýzu NZZ týkající se 26.000 islámských teroristických útoků od roku 1970, z níž vyplývá: 1) islámské teroristické útoky mají 2x více obětí, než ostatní útoky. 2) jak militantní Islám funguje, jaké má motivy a 3) co to znamená pro Evropu.
Paradox, že o nebezpečích a budoucnosti dnes víme méně než kdykoliv předtím v historii, má své kořeny především ve strachu. Ten způsobují transformace všeobecně platných a kreace virtuálních hodnot, snaha udržet si pracovní místo a kariérismus, a v neposlední řadě, denní boj o trochu pitné vody a jídla ve velké části světa. Ke strachu se řadí všeobecný pocit zrady a otázka: jsou vůdci opravdovými vůdci, jsou vůbec našimi vůdci? Otázka platí pro EU, RF, ČLR, Koreu a další státy, o kterých se denně mluví a píše. Proto se nabízejí další otázky: Věří vůdci opravdu sami sobě, nebo někomu jinému? Uvědomujeme si, že existuje rozdíl mezi informací, fake news (zprávou) a fake think (myšlením)? Kdo zradí vůdce, jestliže sami nejsou zrádci (povolaní k vykonání moci v zájmu nám neviditelných)? Na tomto místě se dotýkám otázek čtenářů a známých, na které se pokusím dát krátkou odpověď.
Víme, že v Ruské federaci jsou ruští liberálové v nouzi. Proto se stupňuje tlak na prezidenta Putina ze všech stran. Zástupně ze strany Alexeje Kudrina, židovského lobby, ze strany tzv. oligarchů a v neposlední řadě i některých členů vlády. Jedním z mnoha příkladů představuje dnešní přerušení referátu ministra hospodářského rozvoje (Maxima Oreškina) předsedou Dumy RF (Vjačeslav Volodinem) v rámci vládní rozpravy (Правительственный час). Vystoupení nepřipraveného ministra se mi jeví jasnou sabotáží národních projektů a příkazů prezidenta Putina. O neplnění příkazů a nebezpečí opakování jsem se jasně zmiňoval v příspěvku Ruští liberálové v nouzi (21.1.2019). Od konce 2018 jsem věděl, že ministr Oreškin vytáhl nepracujícího Tadžika do funkce vedoucího katastrálního úřadu, netušil jsem však, že ministr by si rád sedl alespoň na chvíli do křesla prezidenta v Кremlu. Že bude mít odvahu popsat (15.února 2019) satiricky své ministerstvo (занозой для других министерств) bylo pro mne nepředstavitelné. Potvrdilo se, že jsem se mýlil na základě fake think (myšlení).
Podobně nepředstavitelné bylo pro mne zveřejnění příspěvku Nicolas Bavereze – Amerika roku 1945 je mrtvá, v Le Figaro. Ale i skutečnost, že po dnešním přidělení statusu persona non grata velvyslanci SRN ve Venezuele, Danielu Krienerovi, samo vyhlášený prezident Venezuely Juan Guaidó si dovolí přidělit status persona non grata velvyslanci RF ve Venezuele, Vladimíru Zajemskému. Nebo že se dnes prezident Putin rozhodne sdělit světu, že v roce 2018 bylo v RF odhaleno 129 kádrových spolupracovníků a 465 agentů zahraničních bezpečnostních služeb, tj. špionů. Nedivím se, že byl přijat zákon o kontrole severní mořské cesty. Ten dovoluje v případě ignorování mimo jiné potopení lodí, nejenom NATO.
Nebudu se divit, kdyby došlo ke zradě prezidenta Putina. V USA jsou totiž nadále přesvědčeni, že Putina lze odstranit zradou, podobně jako to bylo na Ukrajině, Hondurasu, Brazílii nebo Argentině. Lekci nabízí zatím nepodařený pokus ve Venezuele. Znající ruštinu se mohou seznámit s interview generálplukovníka Leonida Ivašova (Леонид Григорьевич Ивашов), na sanosa.ru a jinde: Кремль жаждет революцию? Jedna z jeho myšlenek, proč doposud nedošlo k odstranění vlády, proč jsou Rusové trpěliví, a proč nedošlo – podle generála, k nevyhnutelné revoluci v privatizovanému státu se zakládá na skutečnostech spojených s Ukrajinou, Sýrií a sankcemi. Jinými slovy: Vnější okolnosti oddalují řešení vnitřních problémů, dovolují získat čas a tím nahrávají zrádcům uvnitř RF.
Paradox představují březnové téze francouzského prezidenta Emanuel Macrona týkající se Evropské agentury pro ochranu demokracie, azylového úřadu EASO a dalších. Téze neobsahují ani náznak algoritmu a metod realizace a dopadové analýzy na jednotlivé státy EU. Nic jiného než paradox představuje snaha EK zavést povinnost otisku prstů občanů EU do průkazů v době IT, aplikací umělé inteligence a podobných technologií. Paradox lze označit jako návrat (cesta zpět) do budoucnosti. Podobný kasovnímu trháku, a v roce 1985 nejvýdělečnějšímu americkému filmu vůbec, Back to the Future.
Paradox představuje chování (Gulmana) dcery nebožtíka – prezidenta Uzbekistánu, Karimova. Za slib, zaplatit pouhé 2 miliardy USD za škody jí způsobené rodné zemi, si měla odsedět místo 10 let, pouze 5 let v bytu své dcery. Pro neplnění slibu, zaplatit 2 miliardy USD a nevycházet z bytu bez povolení, si ji včera vzali do vězení. Bude mít konečně důvod si stěžovat na vězeňské podmínky v Uzbekistánu u evropských zastánců lidských práv. Ti ochotně odletí na služební cestu. Podobně, jako to udělali členové EP kvůli návštěvě tří bojovníků za demokracii v Kazachstánu, ve věznici v Almaty v roce 2018.
Paradoxy různých druhů a forem nabízí Běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Jejich tvorbu umožňuje smířlivý přístup a reakce prezidenta Putina na nebezpečné provokace USA a EU a prezidentovo (Lukašenko) fake think (myšlení). To se projevuje v jeho chování a falešné představě o nekonečném trpění působení zrádců v RF. Přesvědčení, že otevřená ruská společnost a prezident Putin budou trpět do nekonečna, je mylné. Prezident Lukašenko a podobní na Západě předpokládají kritickou závislost prezidenta Putina na ruské oligarchii a z ní potenciálně vyplývající slabost. Nemohou si představit, že současná americká vnitřní a zahraniční politika jsou výsledkem vlivu a fake think antiutopických románů typu Kafkova Procesu, fake news o sovětské, dnes ruské hrozbě, a v neposlední řadě i vědomých lží typu existence zbraní masové ničení (v Iráku), atomových zbraní (v Iránu) nebo chemických zbraní (v Sýrii). Autory lží jsou ti, kteří proces zničení zbraní sami kontrolovali.
Včerejší projev, výroky a formulace prezidenta Lukašenko během zasedání vlády (5.března) se mi jeví jako dráždění, když již ne jako provokace. Málo chybělo k tomu, aby ohlásil pohřeb eurasijské integrace, protože výrok - объединительные процессы поворачиваются вспять, neznamená nic jiného, než návrat (cesta zpět) do budoucnosti. Tj. prezident myslel při projednávání komplexní tématiky (mj. účast Běloruska v integračních strukturách EAHU a Svazovém státu RF a RB) v kategorii americké sci-fi komedii Back to the Future.
Stěžování si na překážky v obchodu, odvlékání pozornosti od konkrétní práce na jejich odstranění pomocí digitální agendy a otázka, co je to ta digitální agenda, ВЕТИС (státní informační veterinární služba), АРГУС (systém veterinární kontroly na hranicích celní unie), Меркурий (certifikace nákladů a monitoring pohybu nákladů na území RF) indikují, že prezident je schopný fabrikovat spojení odborných funkcí hospodářské unie se ztrátou Běloruské suverenity. Suverenita, jako citlivé téma, slouží v této situaci k odvlečení pozornosti od problémů běloruských obchodních manipulátorů. Ti ochotně a s radostí přepravují evropské zboží i ve formě minských ústřic, gomelských krevet a podobných lahůdek, do sankcemi postižené RF. Paradoxem prezidenta Lukašenko je neuvědomění si, že Eurasijská hospodářská unie není kolchoz pod jeho vedením, že dosáhnout společné měny s ruským rublem vyžaduje mnohem více, než dát slib, a že plná implementace digitální agendy EAHU představuje konec pro velkou část běloruského a současně začátek nového hospodářsko - finančního modelu.
V tomto kontextu se nachází paradox, který představuje stahování bankovek v hodnotě 500 Euro a současný vstup švýcarské bankovky v hodnotě 1000 CHF na platební scénu. Na ní se pohybuje nejmladší miliardářka na světě, 21 letá americká modelka Kylie Jenner (1997). Té se netýká další evropský paradox: požadavek německé veřejně právní ARD a ZDF. Obě chtějí, podobně jako ČT si přeje, více peněz. To proto, že jejich vztah k realitě je narušený, letité krimi-filmy a show ztrácejí na kvalitě, a manipulační procesy TV diváků jsou
dražší. Proto se plnění politických zadání stává pro mnohé (vy)volené těžkou prací se skandály.
Těžkou práci v plnění politických zadání prezentuje právě probíhající (5. – 15.3) Všečínské shromáždění lidových zástupců (v českém přepisu Čchüan-kuo Žen-min Taj-piao Ta-chuej, pchin-jin Quánguó Rénmín Dàibiǎo Dàhuì, zjednodušeně 全国人民代表大会). Tento jednokomorový parlament ČLR zasedá každoročně v Pekingu a s 2 987 poslanci volenými na 5 let, je největším parlamentem světa. V mezidobí je zastoupen Stálým výborem Všečínského shromáždění lidových zástupců, menším orgánem, čítajícím cca 130 členů. Kdo chce vědět více, doporučuji studium hlavních bodů Zprávy o činnosti čínské vlády v roce 2018. Mnohem zajímavější je obsah poslání, který ke dnešnímu dni lze shrnout následovně: 1) připravme se všichni na těžkou dobu, 2) vojenská výchova, výzbroj a odhodlání bránit národní zájmy a suverenitu ČLR nejsou diskutovatelné, 3) podpora R&D se zvýší, podobně jako podpora vývoje a vzdělání v TCM (Tradiční čínské medicíny), pediatrii, veřejného vzdělání v kardiopulmonální resuscitaci (pomoci) a v neposlední řadě, v oblasti výživy. Tou se bude zabývat speciální komise odpovědná za národní výživový plán (national nutrition plan). Na toto téma jsem referoval již v roce 2001 a po té v průběhu let zveřejnil několik příspěvků pod společným názvem Kultura výživy jako nový hospodářský model.
Vedle zmíněného se lze dovědět ze zprávy o činnosti vlády, že mzdová propast mezi průměrnými platy mužů žen v ČLR (6.497 yuan představuje 78,3% platu mužů) se zvětšila o 8,7%, za poslední rok. Mzdová propast je nejmenší u mladé generace (cca 10%), u střední a generace seniorů je větší. Pro srovnání uvádím, že průměrná mzdová propast v EU je cca 6%. Více na https://news.cgtn.com/news/3d3d514f3341544d33457a6333566d54/index.html, na zhipin.com a dalších serverech.
Těžkou práci v plnění politických zadání představuje řešení protikladů vzniklých z obchodního deficitu, sankcí a nezákonných zákazů. V případě Huawei byla podána společností žaloba na vládu USA. Ta s vládou ČLR zatím netvoří pár, který by lákal k napodobení. K němu vybízí chladná hlava Huawei. S ní budou mít potíže mnohé české vládní hlavy. V kritických situacích totiž jednají většinově emociálně. Bez emocí a věcně sdělilo včera MO USA, že v prosinci 2018 se zvýšil obchodní deficit USA o dalších 9,5 miliard USD, na celkový ve výši 59,8 miliard USD. To je největší deficit od října 2008. Nehledě na politiku USA a EU se Italská vláda chystá na konci března podepsat memorandum o porozumění s vládou ČLR. Tím vyjádří zájem zapojit se do iniciativy Pásma a cesta, kterou v roce 2013 prezentoval čínský prezident Si Ťin-pching. Dopisovatel agentury Bloomberg´s Ferdinando Giugliano interpretuje memorandum jako znamení zásadního rozchodu Itálie se svými tradičními spojenci. Osobně s ním souhlasím, protože něco o stavu Itálie vím. Podobně vím, že zvýšená cla na čínské výrobky a další instrumenty, obchodní deficit s ČLR nezmenší. Za to se zmenšuje s časem něco jiného.
Podle sdělení Daily Mail zemřel 65 letý král diamantů Ehud Arye Laniado zemřel na pařížské soukromé klinice během operace na zvětšení penisu. Protože se má o zemřelých vždy mluvit a psát s respektem, připomínám pouze, že těžkou práci představuje kritické myšlení a poznání, že myšlení začíná tam, kde si samo sobě staví své meze. Meze mezi tím, co můžeme vědět, a tím, co nemůžeme vědět. Touto poznámkou chci v době všeobecné a rostoucí dezorientace ve veřejnosti připomenout 50 let od smrti (26. 2) německého filosofa, lékaře a jednoho z nejvýznamnějších představitelů existencialismu, Karl Jasperse (1883 – 1969). Jeho odborné dílo z roku 1913, Allgemeine Psychopathologie, podobně jako Otázka viny (1946) a Die Atombombe und die Zukunft des Menschen (1957), abych uvedl alespoň tři, mohou i lajku napomoci porozumět významu paradoxů a co mám na mysli tímto příspěvkem.
Kniha Otázky viny vyšla jako reakce na právě skončivší druhou světovou válku. V díle Jaspers klasifikuje vinu ze čtyř hledisek (kriminální, politická, morální a metafyzická) a připomíná, co se naučil od Immanuela Kanta: Věda je vždy partikulární a perspektivistická, schopná poznat určité předměty světa, nikdy však svět jako celek. Za každým horizontem je další horizont, nekonečno. Pro nás proto platí, že můžeme pouze částečně poznat naše bytí. Byly, jsou a budou situace, ze kterých není úniku. Ty připomínají meze naší autonomie: nemožnost odstranit smrt, utrpení, konflikt, vinu, nahodilost. Tyto tzv. mezní situace by měly odradit nejenom státy a jejich vůdce, cítící se nadřazenými, ale i každého z nás, od zneužití technického vývoje a útoku na spoluobčany a státy bez varování. Měli bychom si všichni uvědomit, že nelze beztrestně tvořit Frankensteiny, nejenom ve smyslu románu Mary Shelleyové, poprvé vydaného před sto lety (1818), ale i v podobě zrady národních zájmů a ztráty podpory lidu. Jak řekl Hilel pohanovi: Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_1ab4f42b-0019-11ef-a1c9-003048df98d0_382963d3f6da53064fb1f192dbabe8ce.JPG "[title]")
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_44126100-a251-102c-b869-003048330e04_84b995958d94e124fc1936bf1c0f10b5.jpg "[title]")
