Jeho sousedy jsou na východě Alžírsko, na jihu Západní Sahara a na severu dvě španělské exklávy Ceuta a Melilla. Ty hrají a budou i nadále hrát důležitou roli v obchodu s migrací do EU. Role exkláv a Maroka bude ještě větší také kvůli jižní hranici EU, vykupování času EU miliardami Euro, snaze rozdělit Libyi, a v neposlední řadě kvůli asociační dohodě EU s Marokem. Prohlášení španělského krále Filip VI. během zasedání NATO v Bruselu indikuje více (viz webové stránky královského domu): Aliance by měla i nadále hrát důležitou roli na jihu, což je region, který je pro nás zvlášť zajímavý a v němž jsou soustředěny některé bezpečnostní problémy, které nás nejvíce znepokojují, a to prostřednictvím politického dialogu a praktické spolupráce s našimi středomořskými partnery a prostřednictvím misí nasazených v Afghánistánu a Iráku, ve kterých je Španělsko aktivní.

Příspěvek píši v den zvaný Eid Milad un nabi – znám také jako Mawlid (Arabsky: مَولِد النَّبِي‎‎ mawlidu n-nabiyyi), neboli den narození Islámského propheta Muhammad. Narození se oslavuje ve  12-tý den třetího měsíce Islámského kalendáře (od Rabi’ al-awwal). V tomto roce je začátkem 20. a koncem 21. Listopad, dva dny po oslavách Dne nezávislosti (18.11). Během návštěvy Maroka, jsem měl mj. možnost vidět přicházející na oslavy do nově postaveného Mausolea Mohameda V. jednoho z turistických lákadel hlavního města Rabat.

Evropský vliv na území Maroka výrazně zesílil v 16. a 17. století. Sultáni si své mocenské postavení snažili posílit podepisováním smluv s Francií. Jejich postavení však definitivně potvrdila až britsko-francouzská smlouva z roku 1904. V roce 1911 protestovala německá vláda proti francouzské politice v Maroku. Pro výstrahu vyslala do Agadiru dělovou loď Panter. Tato akce nazvaná Skok Pantera do Agadiru vyvolala mezinárodní krizi. V roce 1912, kdy se Maroko stalo francouzským protektorátem, německé hospodářské zájmy byly zabezpečeny, pobřežní část připadla Španělsku a Tanger se stal mezinárodním pásmem. 1919 vypuklo v částech držené Španěly povstání berberského kmenu Rifů, které pod vedením Abd al-Karíma vedlo k vítězství a vyhlášení Rífské republiky v roce 1921. V témže roce se povstání rozšířilo i do francouzské části. Následkem byla francouzská intervence 1925, potlačení povstání a v roce 1926 vzdání se Abd al-Karíma. Od té doby je dokumentována snaha Francie rozdělit obyvatelstvo uplatňováním zvláštní politiky. Výsledkem této politiky byly nepokoje začínající v roce 1930 a vedoucí ke vzniku protikoloniálního hnutí. Do jeho čela se postavil sultán Muhammad V., který byl 1953 donucen v důsledku uplatňování své národnostní politiky odejít do vyhnanství. Jeho návrat si vymohlo obyvatelstvo roku 1955. Evropské koloniální mocnosti nedokázaly udržet své postavení, 1955 byl zrušen francouzský protektorát a o rok později i španělský. V roce 1957 se Muhammad V. prohlásil králem. Od roku 1961 se vlády ujal král Hasan II. a v roce 1972 byla schválena nová demokratická monarchistická ústava.

V tomto kontextu navrhl Muhammed VI. v roce 2011 změny ústavy zahrnující omezení svých pravomocí. Schválila je 98,5% většina v referendu 1. července 2011. Opozice považuje změny za nedostatečné.  S tím souhlasím, již kvůli trvající roli Francie (republika) v životě Marocké společnosti (monarchie), vedoucí ke zvýšenému nebezpečí odporu proti Francii, tím i EU a snaze omezit působení ČLR. Zajímavou pro mne byla nehledaná kritika krále několika intelektuály a obchodníky, spojená s otevřením rychlovlaku TGV (bez možnosti jej skutečně využít), nedodržením slova (prý smlouvy) Rusku a také rostoucí majetkovou a politickou nerovností, včetně korupce u islámských oponentů. Ptali se mne, zda jsem viděl a jak hodnotím skutečnost, že prezident Putin odmítl podat ruku králi. Ke svému štěstí jsem oslavy 100 let ukončení 1. Světové války v Paříži nesledoval na TV a nepodání ruky králi proto neviděl. Proto jsem mohl odpovědět ve mně vlastní formě a s klidem, podle marockého přísloví: Když poslouchám, mám výhodu, když mluvím, výhodu mají druzí.

V Maroku platí všeobecná vojenská povinnost na 18 měsíců. Jednotné právo se rozvinulo z francouzských a islámských zákonů. Pod jeden nejvyšší soud spadá devět pracovních soudů a dále provinční a obecní soudy. Od roku 2015 sestává Maroko z 12 regionů (včetně území Západní Sahary; arabsky جهة džaha). Ty se dále dělí na 62 provincií a 13 městských prefektur. Navzdory fungujícímu systému nepřímých voleb do komunálních rad je reálná moc orgánů místní správy v rukou waliů (představitelé regionů) a guvernérů (představitelé provincií a prefektur) jmenovaných ministrem vnitra.

Nezanedbatelnými – z hlediska současné migrační situace a politiky EU jsou: 1) Počet Marokánců žijících v zahraničí – přes 2 miliony v západní Evropě. Poznámka: Z hlediska státní příslušnosti tvoří obyvatelstvo země z 99,5 % Maročané, zbytek Mauretánci, Senegalci a Evropané. 2) Kytice různých druhů Islámu a jejich skutečný nebo stínový (fingovaný) boj proti sobě. Potvrdil jsem si zkušenost z Malajsie: Je to arabská tradice, a ne Islám, která potlačuje práva žen. Kultura je ženskou mocí, religie mužskou. 3) Jazyková vybavenost, kterou představuje úřední jazyky arabština a od roku 2011 i berberština. V obchodním styku je značně rozšířená francouzština, na severu země i španělština.

Od roku 1963 platí všeobecná povinná školní docházka, do roku 2012 se podařilo snížit podíl negramotného obyvatelstva v Maroku na odhadovaných 28%. Největším problémem se mi jeví dostat školství do odlehlých oblastí. Zde vyučují čerství absolventi pedagogických škol. Posílá je sem vláda na první učitelskou zkušenost, trvající 1- 4 roky. Učitelé to nemají lehké. Proti nim stojí cca 60 tisíc islámských škol, 20 univerzit řízených státem a mnou neprověřená omezení dovozu učebnic ze zahraničí, pravděpodobně včetně Souhlasu netřeba. Nejprestižnější je islámská vysoká škola ve Fèsu založená v 859 a velká státní univerzita v Rabatu. Počet privátních vzdělávacích zařízení neznám. Znám ale několik mladých i dospělých Maročanů, kteří nevěří, že Země je kulatá, jsou přesvědčeni, že je placatá, nevěří, že se točí, a nemohou pochopit princip gravitace nebo západ a východ slunce. To mi potvrdil i jeden známý profesor diferenciální geometrie a jeho děti. Pan profesor si mimo odseděl své ve vězení, protože se mu nehledě na znalosti a životní zkušenost nepodařilo přesvědčit policii, že v tašce jím nesená svačina je určena k požití až po západu slunce, ne během dne.

Mohu si proto představit, že premiér Babiš by mohl na základě své minulosti v obchodu a současné politické pozici nabídnout během své návštěvy česko – marockou školu, identifikovat partnera pro prověřený projekt na zpracování odpadů patřící prokazatelně do kategorie obnovitelných zdrojů se všemi certifikáty EU a jako třetí, přislíbit podporu hendikepovaným sportovcům.

Air France ve svém aktuálním bulletinu, neznámému v ČR například kvalitní cestovní kanceláři Letuška píše:  Dear Customer, An exceptional situation related to an industrial dispute by sorters maintenance teams has significantly degraded the baggage management at the Rossy-Charles de gaulle airport and does nit allow us to provide you on time baggahe delivery upon your arrival….Travel Service, operující pro ČSA, je pravděpodobně pod vedením pouze chamtivých. Neplatí poplatky za přistavení, které by mělo být běžné u národních aerolinií. Proto letadlo přistává na okraji letiště. Doba přistavení schodů a dosažení haly letiště, kontroly a terminálu na další let trvala přes hodinu. A to jsem znalý letiště, fyzicky zdatný běhu a domluvit se. S ohledem na zkušenost a pravděpodobné zpoždění odletů, obyčejný cestující by měl požadovat od cestovní kanceláře minimálně dvě hodiny na tranzit a odlétat bez kufru, pouze s ručním zavazadlem. Tak to dělám celý život, nehledě na délku pobytu, kvůli zmenšení různých druhů rizika. V mém konkrétním případě kufr pro zaměstnance velvyslanectví, který jsem vzal, nedorazil. Místo kde byl bylo rychle zjištěno komputerem, ale převzetí muselo být osobní, třetí den po příletu. Air France na místě nedostavuje. Takové jsou dnes služby ne nízkonákladové společnosti.

Najwu pokousal pes pitbull. Tento pes je opravdu pro lidi, kteří mají již zkušenosti s kynologií, výcvikem a výchovou psů. Takových lidí je i v Maroku, podobně jako v ČR a jinde málo.  O to větší je počet vlastníků tohoto plemena. Zdravotní péče, které se dívce dostalo po zranění, byla taková, jaká byla. Výsledkem je ztracená noha, marná snaha o kompenzaci v Maroku, a Nadace pro pomoc postiženým pitbuly. Založila ji rodina mladé sportovkyně. Tu dnes trénuje španělský trenér z Malagy. Soudím, že ze společensko – politických důvodů spadajících do kontextu marockého přísloví: Moudrá žena má hodně co říci, přesto mlčí. Proto i tady vidím lidské pole neorané pro pana premiéra.

O Maročanech a Maroku se čtenář může dovědět více v nedávno přeložené knize Lvice z Maroka autorky Julia Drosten, ISBN 978-80-249-3710-6, kterou přeložila Blanka Pscheidtová: Maroko 1836. Mladá Sibylla Hopkinsová přijíždí s manželem do severoafrické země, aby tu společně rozšířili obchodní impérium jejího otce. Sibyllu exotická kultura fascinuje. Naplno prožívá pestrý ruch v bazarech, cizí vůně a chvějivý žár nad pouští. Je přesvědčená, že zdejší život je tisíckrát lepší než v prudérní a chladné Evropě. Ale když se její muž zaplete do nekalých obchodů a ona se zamiluje do francouzského důstojníka Andrého, musí prokázat svou sílu a rozhodnost…Ty musí prokázat každý, kdo chce zde obchodovat.

V závěru příspěvku několik slov o Marrákeši a Casablance. Návštěva Maroka, byť i krátká potvrzuje platnost citátu jednoho z největších cestovatelů všech dob, Ibn Battuta (1304 – 1368): Traveling - it gives you home in thousand strange places, then leaves you a stranger in your own land. Co se týče Marrákeše, platí analog: There are certain places on the surface of the earth that possess more magic than others, řekl Paul Bowles, americký spisovatel, který žil 25 let v Maroku. Jedním z těchto magických míst je Marrákeš.

Koutoubia Mosque, mohou navštívit, jako prakticky všechny mešity v Maroku, pouze Muslimové. Přesto pouhý pohled na krásu vytvořenou ve 12. Století dovoluje si udělat malou, za to ale kvalitní představu o této historické lokalitě. Mešity, které lze v Maroku navštívit jsou: Tin Mal Mosque (Velký Atlas), kterou jsem navštívil, Great Mosque (Smara v Západní Sahaře) a dvůr imperiální svatyně – mešity Moulay Ismail (v Meknes), a Hassan II Mosque v Casablanca. Favorit turistů  Majorelle Garden požaduje vstupné, Menara Gardens, ne. Idylické prostředí tvoří orchideje, olivové stromy a podobné. Za návštěvu stojí galerie Matisse Art Gallery (mladých marockých umělců), Light Gallery (mezinárodních umělců), Galerie Re (Maročané a umělci ze středomoří) a Galerie 127, třetí galerie fotografií v Africe.

Pozvání do rodiny představuje zvláštní zkušenost, které se mi během návštěvy Maroka dostalo. Všeobecně platí, že pozvání by mělo vždy obsahovat pozvání manželky. Musí se očekávat, že v některých rodinách, ne té, ve které jsem byl, musíte po vstupu do domu sejmout obuv, a že rozhovor se odehrává a jídlo se podává odděleně mužům a ženám. Pozornost formou dárku, včetně květin, nikdy však teplého jídla, hostitelům a dětem, se cení. Samotné požívání jídla má svá pravidla, o kterých nebudu psát. Na konci jídla, nebo když je host sytý se říká La, shukrran.  Přesto očekávejte, že budete vyzváni pokračovat v jídle.