Většinou jsem kritizován za celou dobu svého působení v politice, že jsem příliš slušný a že neumím být razantní. Jsem prostě tak vychovaný a nemám v úmyslu na svém chování nic měnit, na to už mám dost vysoký věk. Nejsem ale zvyklý neodpovídat, a tak musím reagovat. Pan Klus ve shora uvedeném článku, směrem ke mně, kromě toho, že jsem spolu se Zemanem a Okamurou největším zlem, použil následující větu: „Voni budujou v lidech tohleto uvažování: Rychle to vyblejt na někoho. A jednat v tom zaslepení těmi emocemi a v tu chvíli to oni berou, oni sílí. A to je špatný, to nepřispívá demokratický společnosti.“

Stejně tak by mohl pan Klus vědět, pokud by se o to jen trochu zajímal, že jsem to nebyl ani já, ani KSČM, kdo stále (dodnes, už téměř 30 let po listopadu 1989!)  medializují spolupráci některých politiků a představitelů společenského života (včetně herců či zpěváků) s předlistopadovou StB. Naopak by se mohl velmi snadno přesvědčit, kdo podobné výroky adresně mediálně využívá proti některým lidem, aby účelově oslabil jejich aktivitu, případně pozici nebo vliv. Vím velmi dobře - a uvědomoval jsem si to i v době, kdy nebylo Tomáši Klusovi ještě ani 10 let - že kdybych něco podobného udělal na začátku nebo v průběhu devadesátých let a označil politické protivníky, kteří opustili KSČ či později i KSČM (a pak se někteří stali jejími ubohými kritiky…!), tak by to mohlo vést k prudkému zvýšení napětí či až násilí ve společnosti a veřejnému a mediálnímu „lynčování“! Nebyla to KSČM a jsem na to hrdý, která by čas od času selektivně zveřejňovala dokumenty o tom, kdo byl, nebo nebyl tzv.„estébák“ jen proto, že onen člověk byl pro někoho konkurentem či politickým protivníkem.