Svátek má: Zina

Komentáře

Leo Luzar

poslaec PSP ČR (KSČM)

Uhlí bypass ocelového srdce republiky

Jsem hrdým poslancem za KSČM Moravskoslezského kraje a plně se věnuji poslanecké práci, protože pokud ji chci dělat poctivě, nemůžu být chvíli tím a chvíli oním, tedy sedět jedním pozadím na několika židlích.

Téměř v každém svém vystoupení zmiňuji náš kraj a žádám řešení, která nám pomohou nebo naopak neublíží. Mnozí nás berou jako kraj rázovitý, ale již dobře vědí, že nás neumlčí! Příkladem je aktuálně “Horní zákon”, který by ve své původní vládní podobě hnutí ANO 2011 a ČSSD znamenal konec hornické historie kraje. Možná by zatleskali někde na západ od nás, ale my také chceme slušně žít, poctivě pracovat a naše historie uhlí a železa je historií těžké práce našich předků. A klidně se za to popereme se všemi, kteří v nás vidí jen znečišťovatele odsouzené k zániku.

Takže o čem tedy bude v nejbližší době řeč? Zelená politika, která ovládla Evropu, chce co nejrychlejší odchod od “špinavé” uhlíkové energie. Pro mnohé aktivisty to znamená pokyn k okamžitému ukončení jakékoliv devastace krajiny, což po přeložení do srozumitelné podoby jazyka českého znamená ukončení jakékoliv těžby hlubinné i povrchové všech hornin a nerostů. A když to nejde hned, tak tedy v co nejbližší době. A kdo to zaplatí? No prý má na to EU miliardy eur a jen čeká, aby nám je poslala za bezpodmínečný souhlas s Green deals. Ale všichni máme neblahé zkušenosti se sliby, jejichž plnění je pak z různých objektivních důvodů pozměňováno a posouváno a kráceno a …
 


Aktuálně parlamentem projednávaný Horní zákon ale není jen o penězích za vytěženou surovinu a o těch za ukončení těžby a následnou rekultivaci. Je to o staleté historii našich dědu a otců, o jejich těžké práci a životní filozofii. Pokud totiž celý život pracujete na šachtě a uhlí se vám dostalo i pod kůži, je pro vás nemyslitelné najít snadno jiné uplatnění na pracovním trhu, natož se překvalifikovat na počítačového experta, jak jistě v dobré víře popularizovala média. Těžce zkoušený sociální smír může být nenávratně narušen a dlouho budovaný systém centrálního zásobování teplem muže být rozbit. Dodávky stavebních materiálů, štěrkopísku a kameniva se mohou ze dne na den zastavit. Navazující zpracovatelský a stavební průmysl bude muset začít vše dovážet a řekněme si na rovinu, že to bude za cenu zcela odlišnou, tedy mnohonásobně vyšší.

Pro obyvatele a průmysl Moravskoslezského kraje by scénář rychlého ukončení těžby černého uhlí znamenal kompletní kolaps, protože více než z 59 % tvoří základ energetické bilance kraje. Na výrobě elektrické energie v kraji se černé uhlí podílí ze 70 % a na výrobě tepla ze 49 %. Údaje z roku 2015 nejsou úplně přesné, ale jistě mi dáte za pravdu, že ani v roce 2020 nevidíme v našem kraji žádnou výraznou změnu směrem k jiným druhům zdrojů energie. A i kdyby se podařilo do roku 2035 realizovat dostavbu nového bloku Dukovan, budeme u nás stále závislí na černém uhlí. Snad jen výstavba nového jaderného zdroje v Blahutovicích a napojení velkých měst na horkovody by mohlo pomoci. Tolik zmiňovaný plyn totiž není z pohledu EU nijak více oblíben než uhlí a dovoz z Polska je s ohledem na jejich vlastní spotřebu uhlí také pouze iluzorní.


Tak často citované ekologické Německo je aktuálně ve velkém průšvihu, protože politici zcela mimo technickou realitu naskočili na populistickou vlnu. Nyní dávají obrovské prostředky na “ekologii” a přesto nejsou schopni pokrýt potřeby svého průmyslu a pirátsky “loupí” energii z energetických soustav Česka a Polska, protože slunce nesvití stále ani i ten vítr občas utichne. To, co tato ekologická energie stojí běžné německé spotřebitele, by převodem na české podmínky a příjmy většiny našich obyvatel znamenalo největší položku rodinného rozpočtu. A zcela upřímně, kdo z těch, kteří si nejen v našem kraji vydělávají tvrdou prací, za kterou ale dostanou relativně slušnou mzdu bude mít po její ztrátě za nejistého výhledu na nové zaměstnání (hrozba hospodářské pokoronavirové krize je velká) na to mít. O důchodcích a matkách samoživitelkách nebudu v tomto směru vůbec polemizovat.

Až budou mzdy v České republice aspoň na průměru starých členských zemí EU, potom i my budeme moci býti energetickými vizionáři. Zatím však buďme vděčni našim rodičům za Temelín a Dukovany. A navíc si myslím, že současná, nikým nečekaná situace, posunula priority všech obyvatel EU i celého světa trochu jiným směrem.

Leo Luzar