Ale tématem mé dnešní úvahy nebude tento hollywoodský skvost, nýbrž naše školství. Konkrétně písemná práce z českého jazyka a literatury v rámci společné části tzv. státní maturitní zkoušky. A hlavními hrdiny příběhu budou ministryně školství Kateřina Valachová a ředitel Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání CERMAT Jiří Zíka.

Není žádným velkým tajemstvím, že současná podoba organizace společné části státní maturitní zkoušky „decimuje“ výuku druhého pololetí maturitního ročníku a jeho důstojné zakončení. Ale o tom až jindy.

Neustále dohady, kdo má písemnou práci z českého jazyka opravovat, zda učitelé příslušné školy, nebo to má zajistit centrálně CERMAT, ke zdárnému průběhu této zkoušky nijak nepřispívají. A letos ještě navíc došlo ke změně jejího termínu. Na rozdíl od zaběhlého schématu minulých let se psala již v úterý 11. dubna. Budiž.
Zajistit centrálně opravu téměř sedmdesáti  tisíc maturitních prací, to vyžaduje trochu času.

Z  nepochopitelných důvodů byl ale čas zahájení písemné zkoušky stanoven na dvanáctou hodinu středoevropského letního času.  Ale proč? Vždyť logicky to mohlo být, i s ohledem na dojíždějící, v devět, v půl desáté, v deset. Tedy v obvyklém čase. Maturanti se nemuseli celé dopoledne stresovat, v poledne to mohli  mít už za sebou, oddychnout si, naobědvat se a potom si udělat odpočinkové odpoledne.

V době, kdy  většina úředníku Ministerstva školství a CERMATu  odchází, nebo se připravuje na oběd, naši středoškoláci a s nimi i učitelé – zadavatelé zasedají do lavic k více než  dvouhodinovému „klání“.

Možná nejeden z nich řešil problém, zda se má ještě  nasvačit nebo už naobědvat. S plným břichem se přemýšlí možná ještě hůř než s břichem prázdným.

Zajímalo by mě, kdo to vymyslel.