První říká, že ozbrojený ruský voják překročil hraniční čáru Ukrajiny a dle mezinárodního práva je to agrese. Je však i jiný, druhý pohled. Podívejme se na interpretaci smutné etapy dějin slovanských národů z toho prvního pohledu. Tak, jak si vládnoucí síly přejí, co si máme myslet.

Druhý pohled je jiný. Názorně ho vysvětlil Robert Fico na tiskové konferenci pořádané spolu s Viktorem Orbánem dne 16. 1. 2024 [2]. Podobný názor vyjádřil ve svém vystoupení i Jeffrey Sachs. Dokonce i Václav Klaus [3] na setkání v Davosu v roce 2024 připomenul, že kořeny současné války na Ukrajině sahají do roku 2008. Všechny tyto známé politické osobnosti vyjadřují názor, že bezpečnost je kolektivní, není jednostranná a vyvíjí se v delším časovém období. Její kořeny jsou zasazeny v minulosti desítky i stovky let. Úsilí o vytvoření bezpečnosti pro více stran je tvořeno zejména vyjednáváním. Pokud však diplomacie selže, nastupuje donucení. Nástroje donucení jsou sankce, pohrůžka vojenskou silou, blokády přístavů a obchodních cest, použití ozbrojených sil. Uvedené hlavní formy zajištění bezpečnosti jsou doplňovány ideovým působením, tajnými nebo veřejnými dohodami se spojenci, nebo uplatněním nástrojů a technik tajných služeb. Zejména rozvracení řídících struktur nepřítele zevnitř jeho vlastními občany.   

A populace národů v ruské federaci? Kdo má dnes čas se starat o její blaho, když na programu dne jsou důležitější věci.

Jsme loajální občané, respektující požadavek na autocenzuru myšlení, psaní i čtení. Z hlediska vyžadovaného narativu hlídaného orgány činnými v trestním řízení, stíhajícími ideozločiny, musíme nedobrovolně nesouhlasit s názorem Jeffreye Sachse, Emmanuella Todda a desítky dalších vzdělaných lidí o tom, že kolektivní západ donutil Rusko k překročení hranic. Nemáme vidět, že Rusko překročením hranic chtělo ochránit rusky mluvící obyvatele na východě Ukrajiny, zastavit rozpínaní nacistů oslavujících zvěrstva jednotek SS ve druhé světové válce, a hlavně zajistit vlastní bezpečnost nevpuštěním zbraní NATO ke svým hranicím. Vzhledem k politickému rozhodnutí vrchnosti není možné říct více k výše uvedenému konfliktu, než připomenout slavný hit skupiny Elán „Psi sa bránia útokom“. Vykácený les za jediným stromem s vyrytým datem 24. 2. 2022 však tuto písničku od skupiny Elán vyloženě ignoruje. Z celé historie dozrávání dvou protikladných stran do válečných hrůz zůstalo jedno jediné datum 24. 2. 2022. Skvěle zvrácená metodologie pro účinnou propagandu potírající pravdu o skutečnosti. Nejdříve z celku vytáhneme jeden jediný moment a ten porovnáme s literou mezinárodního práva. Jelikož je nalezena shoda, viník je jasný. Havlova litera zákona a duch zákona pro tentokrát může být opomenut, protože je tu jasná shoda jevu s literou mezinárodního práva o agresi. Celá odpovědnost je vržena na Rusko. Celek není brán v úvahu. Část je absolutizována. Zbytek celku je abstrahován. Desetiletí zrání konfliktu se neuvádí. Hlavní je fakt překročení hranice vojákem dne 24. 2. 2022. Když je to tak jasné, kdo by se zdržoval fakty, které zákonitě musely vyústit v bratrovražednou válku Slovanů. V odkazech jsou uvedeny některé důležité události, které vedly ke spuštění SVO [1].

O vnímání současného konfliktu uvedu konkrétní příklad. Měl jsem diskusi se studentkou, budoucí učitelkou. Vysvětlila mi, že Rusko už staletí usiluje obsadit Evropu. Myslela tím ten titěrný západní výběžek Eurasie, jehož součástí se tak toužebně snažíme stát. Tak jsem ji přitakal. Máte pravdu. V roce 1812 Kutuzov napadl Bonaparta u Borodina. V roce 1853 napadlo Rusko armády Turecka, Velké Británie a Francie na Krymu [4]. V roce 1918 napadli na území Ruska ruská vojska armády čtrnácti krajin. V roce 1941 maršál Žukov napadl německá vojska 40 km před Moskvou. A samozřejmě, že studená válka existovala vyloženě z důvodů agresivní povahy Ruska. Například v roce 1961 si dovolila sestřelit nad územím Sovětského svazu letící americké špionážní letadlo U2. Takto jednostranně to mají v hlavě zafixované některé budoucí učitelky, které tento názor a postoj přenesou na stovky svých žáků. Zkrátka Rusko má takový zlozvyk, že napadá nepřátelské armády na území rusky mluvícího obyvatelstva. Nehorázné, co si to Rusko dovoluje. Jak hrozně ubližuje demokratickým armádám, demokraticky přinášející demokracii na svých bodácích rusky mluvícím lidem.