Současné boje jsou nejtěžší od roku 2019, kdy byl ukrajinským prezidentem uvolen Volodymyr Zelenskyj. Válka na Donbase vypukla přesně před sedmi lety, ale fronta je víceméně stabilizovaná od února 2015, kdy se boje zmírnily na základě tzv. Minských dohod.

K současnému vyostření napětí došlo po 26. březnu, kdy v oblasti vesnice Šuma zahynuli čtyři ukrajinští vojáci. Okolnosti této události obě strany popisují rozdílně. Navzdory prohlášení velitele ukrajinské armády generála Ruslana Chomčaka ze dne 29.března, že generální štáb nemá žádné informace o nějakém chystaném útoku Ruska proti Ukrajině, přijal ukrajinský parlament následující den zákon o rychlé mobilizaci rezervistů v případě eskalace na Donbasu.

Napětí eskaluje od února. Rusko přesunulo v rámci cvičení Západ 2021 k hranicím Ukrajiny desítky praporů včetně jednotek vyzbrojených tanky, obrněnými transportéry a ženijní technikou. Kyjevská vláda v reakci požádala NATO o posílení ukrajinské armády. Americký prezident Joe Biden 2.dubna zatelefonoval prezidentovi Zelenskému a „potvrdil neochvějnou podporu USA pro svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny tváří v tvář pokračující agresi Ruska na Donbasu a Krymu“. Tento tón nezmírnilo ani ujištění mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova, že pohyby ruské armády nepředstavují žádnou hrozbu a armáda se na území Ruska pohybuje „podle potřeb a s cílem zajistit bezpečnost země“. Současně Peskov upozornil, že „po obvodu ruských hranic je pozorována zvýšená aktivita ozbrojených sil NATO…To nás nutí být ve střehu“.

Provokace se zvyšují. Ukrajinská vláda oznámila, že společná vojenská cvičení jednotek Ukrajiny s NATO se uskuteční někdy letos v létě. Nato mluvčí Peskov varoval, že jakékoli rozmístění vojsk NATO na Ukrajině donutí Rusko přijmout „další opatření k zajištění jeho vlastní bezpečnosti“. V této souvislosti je třeba připomenout, že vláda Vladimira Putina již mnohokrát varovala, že pokusy učinit z Ukrajiny vojenského člena NATO jasně překračují červenou hranici z hlediska ruské bezpečnosti. Je evidentní, že ke zvyšování napětí nedochází přesunem ruských vojsk po svém území, ale přesunem vojsk NATO k ruským hranicím s odstrašujícím záměrem.

Takovéto aktivity jsou však v rozporu s Washingtonskou smlouvou, která členské státy zavazuje urovnávat spory mírovými prostředky, a to tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost a zdržet se hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Hrozbu velké války přiživují především média a některá ostřejší rétorika. Je samozřejmě pravděpodobné, že toto „předvádění svalů“ je jen účelovou demonstrací. Nebylo by to však poprvé, kdy by se demonstrace mohla proměnit ve skutečnou válku. Je proto nutné učinit vše pro okamžité snížení napětí a pro návrat k minským dohodám, které sice nejsou perfektní a často se porušují, ale momentálně neexistuje lepší alternativa. Na základě těchto dohod je stále nutné prosazovat mírové politické a diplomatické urovnání tohoto konfliktu.

Těmto potřebným krokům neprospívají události, jakými je nedávné zabití pětiletého dítěte v obci Aleksandrovskoje bombou z ukrajinského dronu. Za tuto tragédii nikdo nebyl potrestán, ba dokonce se nikdo ani neomluvil.

Představitelé Doněcké lidové republiky i Luhanské lidové republiky již v roce 2015 navrhovali rozsáhlou autonomii pro své země v rámci jednotné Ukrajiny. Narazili na odmítnutí. Nyní prý ukrajinský prezident Zelenskyj ve snaze znovu získat odtržená území nabídl těmto regionům autonomii, pokud uznají, že jsou součástí Ukrajiny.  Nabídl to ovšem pouze prostřednictvím rozhovorů s Moskvou a mluvčí prezidenta Putina mu obratem sdělil, že o tom musí jednat s vedením zmíněných oblastí. To však Zelenskyj odmítl s tím, že nejde o legitimní vůdce.

Být tak blízko řešení a současně tak daleko. K politické vůli je nutno přiřadit i umění diplomacie, schopnost přijmout kompromisy a řídit se porozuměním a vzájemným respektem. Nikoli přesouvat těžkou bojovou techniku a řinčet zbraněmi.