Jejich opětovný návrat na piedestal české politiky bude stejně svízelný jako nepřesvědčivý. Staré figury, které ožijí vždy jen v okamžiku antikomunistického jančení okolo 21. srpna jako Miroslava Němcová, nemůže prosvětlit vcelku nudný profesor Petr Fiala s ještě nudnějším projevem.

A zbytek ideologů? Například Jan Skopeček, ekonomický expert ODS, se ohrazuje, že by ideje jeho strany byly nějakým starým haraburdím – jako rovná sazba DPH, rovná daň z příjmů fyzických osob. A že ODS přinese (krom již uvedeného harampádí) také „neotřelé“ návrhy. Uvádí, že například jde o „snížení vedlejších nákladů práce, jež spolu s rigidním zákoníkem práce stojí za rekordními počty nezaměstnaných“.

Jako politiku proti vládnímu tažení proti bohatým chtějí občanští demokraté volný trh s minimálním zásahem státu, nízké daně a svobodu jednotlivce a – to vždy neopomenou dodat – s jeho odpovědností atd.  Takovou politiku uvolnění trhu zaváděli neoliberálové v reaganomice s katastrofálním důsledkem gigantického dluhu Spojených států. To vše se promítlo ve vyhloubení dosud nevídaných rygolů mezi bohatými a chudými, stagnací reálných mezd na 40 let. A astronomickými zisky spekulantů na finančních trzích.

Ostatně sama ODS se topí v dluzích desítek milionů korun – ačkoliv má tolik odborníků a individualit naplněných onou zářivou pochodní odpovědností. „Soubor života na úvěr, dluhů a nesplacených pohledávek a skokového snížení příjmů je smrtící kombinace, která přes všechno snižování nákladů vede i k občasnému nedostatku provozních prostředků,“ prohlásil Fiala počátkem září na kongresu, který nikoho nezajímal.

Snaha zacvičit se zákoníkem práce a snížit vedlejší náklady - jde o zdravotní a sociální pojištění (čili snížit odpovědnost firem za své zaměstnance) – byla vždy alfou a omegou mainstreamových ekonomů, kteří hledí jen na maximum ziskovosti. A ODS.

Drží mantru nízkých daní, ale jen málokdo si všiml, že jde vlastně o dvojí snahu - udržet nízké mzdy a co nejméně zdaňovat ty vysoké. Odpor k zvyšování minimální mzdy je u občanských demokratů již (a)sociální tradicí. Poněkud sofistikovanější a skrytější je přístup na snižování sociálních dávek. Pokud by byly nižší a bylo by jich méně, byla by i minimální mzda onou vděčnou motivací pracovat. Není pro ně zajímavé, zda se dá za práci s minimální mzdou přežít, zajímavé je, zda z ní plyne zisk.

ODS po celou dobu, kdy měla vliv, tyto asociální prvky neoliberálního přístupu prosazovala. A výsledky? Obrovský dluh státu, stagnace mezd či jejich snížení, zabrzdění valorizace penzí, udržení masové nezaměstnanosti. A korupci nevídaného rozměru chování, tak vlídně zvaného „kmotrovství“.

Již v roce 1996 se ODS plácala v předvolební kampaní po zádech s heslem „Dokázali jsme, že to dokážeme“. Proboha, ať už se její „úspěch“ neopakuje.

Jiří Kouda