V článku napsaném (13.9 a 23.9.2023) a zveřejněném v německém a českém jazyce, věnovaném projevu prezidenta Kassyma-Žomarta Tokajeva nazvaného "Ekonomický kurz spravedlivého Kazachstánu", se kterým prezident zahájil druhé zasedání Parlamentu VIII. svolání dne 1. září 2023 v souladu s článkem 59 Ústavy Republiky Kazachstán, jsem se v jedné z jeho částí zmínil o rozvoji jaderné energie a vodních zdrojů, a napsal: Dnes se jedná o obzvláště důležitou hospodářskou a politickou otázku. Proč? Protože mnoho lidí ví, že existují různé názory na účelnost výstavby jaderných elektráren. V případě Kazachstánu, jako největšího světového producenta uranu, by směr vývoje měl být jasný: mít vlastní jadernou energetickou základnu. Někteří odborníci preferují výstavbu zařízení s malými reaktory, někteří odborníci vyjadřují obavy o bezpečnost jaderných elektráren. To je pochopitelné vzhledem k dědictví jaderného testovacího místa v Semipalatinsku.

K problému dostupnosti a kvality vodních zdrojů, který zůstává aktuální, jsem se zmínil o populačním a hospodářském růstu. Ten by mohl zvýšit deficit vody v Kazachstánu a mohl do roku 2040 dosáhnout 12-15 miliard metrů krychlových. Napsal jsem, že - Problém je v tom, že Kazachstán se spoléhá na přeshraniční vodní zdroje. Řeky a kanály Eurasie jsou společným přírodním bohatstvím, které má spojovat národy a ekonomiky. Realita života ale učí něčemu jinému. Proto je v této otázce vždy nutné najít porozumění a konsensus prospěšný všem sousedům. Vyvážená vodohospodářská politika a řešení přeshraničních problémů využívání vody proto patří mezi nejdůležitější úkoly diplomacie a vlády. Zemědělci a podnikatelé potřebují kvalitativní analýzy a prognózy týkající se zabezpečení vodou.

Cílem navrhovaných, přijatých nebo již v realizaci se nacházejících řešení je poskytnout do roku 2027 další dva krychlové kilometry vody (!), a současně by měl být zcela vymýcen černý trh s vodou. Voda je omezený zdroj, pro Kazachstán neméně důležitý než ropa, plyn nebo kovy, a dostupnost k vodě je klíčem k přežití nejen zemědělců.

S vodou a jadernou energií spojený je proto nový model regionální spolupráce. Spolupráci vyžaduje a podporuje i odvětví dopravy. 

V kontextu zmíněného projevu a článku se nachází článek Kausar Arykhanovna na téma výstavby jaderné elektrárny v Uzbekistánu (https://londonpost.news/high-stakes-of-npp-construction-in-uzbekistan/), který byl zveřejněn v angličtině 29. září 2023 v London post (http://www.londonpost.news).

Doporučuji seznámit se s obsahem článku již proto, že zapadá do aktuální diskuze v Evropě týkající se zásobování, cen energií a energetické bezpečnosti států v době rostoucího nebezpečí z teroristických a válečných akcí. Současně je článek vhodný pro obohacení diskuze týkající se investiční politiky jako takové, politiky v Centrální Asii specificky a energetické nezávislosti. Jako třetí důvod nabízím zamyslet se nad skutečností a úrovní vzdělání odborných kádrů mladé generace nejenom v Uzbekistánu, Centrální Asii, ale i v Evropě a množstvím kvalifikovaných a zkušených odborníků k dispozici věnovat se výstavbě, provozu a údržbě jaderné elektrárny.

Osobně jsem přesvědčen, že projekt JE lze srovnávat na příklad v ČR s projektem nákupu amerických stíhaček. Všichni mluví o penězích, miliardách a kde je vzít, nikdo ale nemluví o počtu potřebných vysoce kvalifikovaných vojenských IT specialistů, kteří jsou potřeba pro provoz a údržbu moderních stíhaček. ČR prokazatelně nemá dostatečný počet kvalifikovaných vojenských IT specialistů, proto dojde k jejich doplnění například Američany na základě nedávno uzavřené smlouvy o vojenské spolupráci a tím i redukci potenciálu ke spolupráci s prodejcem. Jinými slovy: hospodářský kolonialismu bude mít konjukturu. Podobně tomu může být i v případě Uzbekistánu. A to se již nezmiňuji o potřebné vodě, která je potenciálním zdrojem vojenských konfliktů v regionu v představitelné budoucnosti. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell