Jiří Kouda: Zachraňujeme Euroatlantidu?

KOMENTÁŘ

S Ukrajinskou krizí se k nám vrací paranoia, že budeme vbrzku obsazeni Ruskem. Tuto produktivní hrozbu prosazují již léta myslitelé typu senátora Jaromíra Štětiny a  Alexandra Vondry.

26. června 2014 - 07:00

Radarovčíci nejdříve žádali umístění (aspoň) amerického radaru v Brdech a děsili obyvatelstvo raketovým útokem teroristů (svého času Štětina označoval odmítání radaru za „vlastizradu“). Na tvrzení Ruska, že jde o zařízení, které má jen smysl jako opatření proti němu, odpovídali „Pshaw! To je ruská propaganda!“ Letos ale i tuto představu oprášili a doplnili požadavkem na umístění americké vojenské základny. S jediným cílem, a tím je Rusko.

S tím, bohužel souvisí i náhle probuzený tlak pravice na zvyšování peněz do obrany. Jenže český rozpočet na obranu za léta pravicových vlád poklesl na 43 miliard korun a představuje jedno procento hrubého domácího produktu. Návrh ministra obrany Martina Stropnického dosáhnout 1,4 procenta HDP spustil decibely kritiky, srovnatelné s koncertem metalové kapely z amplionů TOP 09 a ODS.

Karel Schwarzenberg emotivně reagoval slovy o cynickém výsměchu a o naprosto neodpovědném hazard vůči bezpečnosti ČR. Postavil ho před sebe Miroslav Kalousek, který zřejmě usoudil, že jeho vystoupení by bylo nevkusné. Neboť pokles rozpočtu na obranu z 2 procent HDP v roce 2005 zařídil až donedávna řídil právě on.

Co si ale myslí lidé o „dobře a efektivně“ vynaložených miliardách na obranu, které obvykle (jak jinak) podléhají utajení a často jsou prováděny bez výběrových řízení? Od sebevražedných padáků, pandurů, gripenů, letadel Casa a Tatrovek a dalších hraček. Co si myslí o miliardách, které z tohoto rozpočtu našly majitele v spřátelených soukromých firmách pana Kalouska.

Mělo by se ozřejmit, kdo na rozpočtu obrany nehorázně vydělává. Zdá se, že česká armáda to není.

Ovšem i AC/DC zní jako dechovka proti tomu, co se ozvalo, když ministr Stropnický a následně premiér Bohuslav Sobotka zpochybnili potřebnost základny NATO na českém území. Stárnoucí patriarcha Schwarzenberg vyzval vládu, aby pozvala Američany na české území co nejdříve, abychom „ukázali Putinovi“. S jistým napětím jsem očekával prohlášení „Mým národům“ v jubilejním roce světového masakru.

Odpovědí byla studená sprcha od obyvatel české kotliny. Většinové mínění v podobě 64,2% dotázaných s názorem Karla Schwarzenberga nesouhlasí, uvedl průzkum společnosti Sanep. A natoidní umělecká klaka sklidila v témže průzkumu nejen nesouhlas 64,2 procent, ale také opovržlivý nezájem o její názor (51,3%).

Nikdo v Česku nezpochybňuje spojenecké svazky. Uvědomuje si ale vůbec někdo, že Česko své závazky vůči NATO plní až příliš ochotně? Jen v roce 2010 stála české daňové poplatníky válečná dobrodružství v jiných zemích 3 (slovy tři) miliardy korun. O rok později 1,7 miliardy a následující 1,5 miliardy korun. Ale je také nutné si položit další otázku: Komu a čemu dosud vojenské akce NATO pomohly? Je to lid Libye, Egypta, Afghánistánu či Iráku? (Jistě pro ně bude osvěžením přesvědčení již zmíněného českého senátora Štětiny typu: „Pro mě jsou Spojené státy americké svou vojenskou silou záštitou míru“. A pak ještě jedna dobrá z roku 2007, když tvrdil, že v Afghánistánu nastal mír a „ten tam nastolila americká armáda“).

Velice snadno se propaganda ohání potřebností armády a dojímavými řečmi o „obraně vlasti“, „demokracie“ a barvotiskem o tom, kterak vojáci rozdávají čokoládu chudým dětem někde v cizině. Ale proč takové úsilí o rozvoj terorismu a rozkývanou nejistotu světa? Není už někomu po těch letech divné, že zisky z této krve a násilí pobírají jen zbrojařské konglomeráty a dobyvatelské těžařské korporace, často propojené s politickými špičkami? Z čehož si, žel, ten český kapitalismus ani kousek neodloupl. Přičemž to pěkně vyjádřil v jednom rozhovoru nový slovenský prezident Andrej Kiska: „Lidská práva nesmí být nadřízená obchodním zájmům.“ Západní politici se zatím tak pregnantně nevyjadřují, ale naznačuje to stav jejich mysli. Nemusíme prošlapat kanady a stačí pohlédnout do mysli poslance Marka Bendy v polemice s Jiřím Dienstbierem: "Lidská práva, právo na život a další prostě nejsou nedílnou součástí demokratického státu, to by Spojené státy nebyly demokratický stát a to snad tvrdit nechcete." Nu, studie na univerzitě Princeton dokládá, že USA nejsou demokratickou zemí nýbrž oligarchií, v níž nemá většina obyvatel vliv na většinu důležitých rozhodování.

Nebezpečím militarizace ruku v ruce s byznysem obvykle provází seškrtání občanských práv. Tento proces – po seškrtávání sociálních a ekonomických práv (prý lékem na hospodářskou krizi) dává představu, co se stane s Evropskou unií za několik let. Vyškrábaný sociální stát na dřeň a vyprázdněná demokracie bude tedy nahražena čím?

Dalším balíky peněz na armádu budeme zachraňovat tedy co? Euroatlantidu? Myslím, a nejsem sám, že by se peníze daňových poplatníků měly využít lépe.

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Jiří Kouda


Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?