„Jedno pravdivé médium“ lidé odmítají

Exkluzivní průzkum společnosti SANEP pro televizi XTV zkoumal, jak Češi vnímají veřejnoprávní média. Na reprezentativním vzorku 2 500 obyvatel ČR a zjišťoval důvěru v Českou televizi, Český rozhlas a Českou tiskovou kancelář, hodnocení jejich objektivity i postoje k financování a možnému sloučení institucí. Šetření proběhlo mezi 18. a 23. listopadem.

Hned první čísla naznačují zásadní problém. Veřejnoprávním médiím jako celku zcela nebo spíše důvěřuje přibližně třetina respondentů, zatímco více než 55 procent jim spíše či zcela nedůvěřuje. Zhruba desetina lidí nedokáže svůj postoj jednoznačně určit.

Analytik společnosti SANEP Oldřich Zajíc v pořadu XTV, kde byly výsledky zveřejněny, tento trend komentoval ostře. Podle něj nejde o přesvědčení, že by veřejnoprávní média přímo lhala, ale o odpor vůči tomu, aby byla prezentována jako jediný nositel pravdy. „Veřejnost odmítá, aby bylo jakékoli médium brané jako to jediné pravdivé nebo to jediné správné,“ uvedl Zajíc. Připomněl přitom dobu před rokem 1989, kdy existovala jedna státní televize a na druhé straně zahraniční vysílání Svobodné Evropy, a kontrastoval ji se současností, kdy mají lidé díky internetu a sociálním sítím k dispozici obrovské množství informací.

Česká televize pod palbou kritiky, rozhlas vnímán příznivěji

Průzkum se podrobněji zaměřil na dvě hlavní veřejnoprávní instituce, tedy Českou televizi a Český rozhlas. Z výsledků je zřejmé, že rozhlas si u veřejnosti vede citelně lépe.

V případě České televize zhruba 6 procent respondentů uvedlo, že jí zcela důvěřuje, a okolo 26 procent spíše důvěřuje. V souhrnu tak televizi věří přibližně třetina dotázaných. Naproti tomu více než 35 procent lidí jí spíše nedůvěřuje a přes 24 procent zcela nedůvěřuje. Nedůvěra tak výrazně převyšuje důvěru.

Český rozhlas dopadl podstatně lépe. Zcela mu věří přibližně 11 procent respondentů, spíše důvěřuje 38 procent. Souhrnná důvěra tak přesahuje 49 procent, zatímco nedůvěra je nižší a pohybuje se kolem 37 procent.

Podle Zajíce jde o dlouhodobý trend. „Český rozhlas byl vždycky lépe vnímán než Česká televize,“ připomněl. U rozhlasu je podle něj menší pocit tlaku na názor posluchače, zatímco u České televize lidé stále častěji vnímají, že se z informování stává i názorová masáž.

Objektivita a vyváženost: problém číslo jedna

Jádrem kritiky, kterou průzkum zachycuje, je vnímaná neobjektivita a nevyváženost zpravodajství a publicistiky České televize. Na otázku, zda považují obsah České televize za objektivní a vyvážený, odpovědělo kladně či spíše kladně zhruba 35 procent dotázaných. Naopak 62 procent uvedlo, že spíše ne nebo rozhodně ne.

Zajíc zdůrazňuje, že nejde o akademickou analýzu, ale o reálný pocit veřejnosti. „Je to opravdu pocitová záležitost. Jsou to střípky rozhovorů, stížností, informací, které se prolínají na sociálních sítích,“ vysvětlil. Podle něj lidem vadí především nálepkování a moralizující tón, který z části zpravodajství a publicistiky cítí.

„Řadový divák uvažuje spíš v intencích: proč mi veřejnoprávní televize, která ode mě chce peníze, říká, co si mám myslet,“ shrnul analytik. Lidé podle něj nechtějí, aby někdo určoval, které názory jsou správné a které špatné, proruské nebo extremistické, ale aby měli možnost slyšet různé pohledy a sami si udělat názor.

Otázky Václava Moravce jako symbol selhání vyváženosti

Zvláštní pozornost budí v očích veřejnosti politické a zpravodajské pořady, včetně vlajkové lodi České televize Otázky Václava Moravce. Průzkum se proto konkrétně ptal, zda Česká televize postupuje transparentně, objektivně a nezaujatě při výběru hostů a komentátorů v politických a zpravodajských pořadech, jako jsou právě politické debaty, zpravodajské analýzy či volební vysílání.

Výsledek je pro televizi nepříjemný. Rozhodně kladně odpověděla pouze necelá 4 procenta respondentů, dalších asi 22 procent spíše souhlasí. Na druhé straně však téměř 63 procent dotázaných uvedlo, že televize při výběru hostů transparentně a nezaujatě nepostupuje.

To úzce souvisí s dlouho kritizovaným faktem, že předseda parlamentní strany SPD Tomio Okamura nebyl od roku 2017 zván do pořadu Otázky Václava Moravce. Generální ředitel České televize o tom informoval Radu České televize, přestože sama televize ve svých dokumentech deklaruje povinnost dbát na vyváženost a pluralitu.

SANEP proto zjišťoval, jak tato skutečnost ovlivňuje vnímání objektivity a vyváženosti České televize. Téměř 48,3 procenta respondentů uvedlo, že se jejich vnímání objektivity ČT kvůli tomuto faktu zhoršilo. Jen 4,1 procenta odpověděla, že se zlepšilo, přibližně třetina lidí uvedla, že daná praxe na jejich názor nemá vliv.

„Těch 4,1 procent jsou lidé, kteří nechtějí být konfrontováni nebo vidět konfrontaci,“ komentoval Zajíc. Podle něj je zásadní, že téměř polovina dotázaných vnímá nezvání předsedy SPD negativně, a to rozhodně nejde jen o voliče této strany. „Já ho nemusím, já ho nevolím, ale chci být objektivně informován,“ popsal typický postoj, který z čísel čte. Označil takovou praxi za „fatální selhání“ veřejnoprávní instituce.

Konkurence plní veřejnoprávní roli lépe než veřejnoprávní televize

Zajíc poukazuje i na další paradox. Zatímco Česká televize má ze zákona plnit veřejnou službu, podle průzkumu část komerčních televizí a médií tuto roli v očích veřejnosti zvládá lépe. Důvodem je právě širší názorové spektrum a větší ochota zvát kontroverzní či neoblíbené hosty.

„Proč mi to nabízí někdo, komu nic neplatím, a kdo má příjmy z reklamy, ale on mi ten prostor a tu možnost dá,“ ptá se Zajíc s odkazem na komerční televize, které přitom nemají zákonem uloženou povinnost zajišťovat vyváženost a pluralitu.

Podle něj divák neočekává bezkonfliktní debaty, ale naopak konfrontaci různých pohledů. Chce vidět silné i slabé stránky jednotlivých aktérů, aby se mohl rozhodnout, s kým souhlasí. Pokud je však část politického spektra systematicky vyřazována, posiluje to dojem, že veřejnoprávní médium svou roli neplní.

Zrušit poplatky, nebo změnit přístup?

Průzkum se dotkl i otázky poplatků za televizi a rozhlas, které jsou v českém prostředí tradičně citlivým tématem. Agentura SANEP zjišťovala, jaký je postoj veřejnosti k návrhu na jejich zrušení.

Výsledek je jednoznačný. Se zrušením koncesionářských poplatků zcela nebo spíše souhlasí 70,5 procenta respondentů. Nesouhlas vyjádřilo pouze 19 procent dotázaných, přibližně desetina nedokázala zaujmout jasný postoj.

V další otázce se lidé vyjadřovali k preferovanému modelu financování České televize. Zachování současného systému poplatků podporuje jen něco přes 21 procent dotázaných. Naopak 64 procent by upřednostnilo zrušení poplatků a financování České televize ze státního rozpočtu jako povinného výdaje. Kombinovaný model podpořila jen dvě procenta respondentů, zhruba 13 procent neví.

Podle Zajíce tato čísla přímo odrážejí míru nedůvěry vůči současnému fungování veřejnoprávní televize. „Nevím, proč bych si měl platit něco, co je neobjektivní, co neplní svojí zákonnou úlohu a komerční televize to plní,“ shrnul logiku velké části veřejnosti. Připomněl také, že v rámci Evropské unie existuje celá řada modelů, od klasických poplatků přes financování z daní až po čistě státní rozpočtové krytí, často v kombinaci s příjmy z reklamy.

Zajíc varoval před argumentací, že zrušení poplatků ohrozí demokracii. Podle něj je naopak ohrožením demokracie situace, kdy se vytvoří jedno médium, které je deklarováno jako jediné pravdivé, zatímco ostatní názory jsou označovány za nebezpečné. „To je znak oligarchie, ne demokracie,“ naznačil v debatě.

Kontrola NKÚ jako odpověď na nedůvěru

Silnou podporu veřejnosti získala v průzkumu myšlenka, aby hospodaření České televize kontroloval Nejvyšší kontrolní úřad. Možnost, že by nad televizí dohlížela nezávislá instituce, rozhodně či spíše podporuje 81 procent respondentů.

Podle Zajíce jde o přirozenou reakci na pocit, že televize nakládá s veřejnými penězi bez dostatečně otevřené kontroly. Připomněl zároveň, že o rozpočtu televize rozhoduje Poslanecká sněmovna, v níž sedí politici, kteří v médiu sami vystupují a mohou mít osobní či stranické zájmy.

Za problém označil také to, že zaměstnanci České televize dlouhodobě odmítali zveřejnit platy podle zákona o svobodném přístupu k informacím. „Pokud je to státní instituce a zaměstnanci této instituce, které platí daňový poplatník, odmítnou zveřejnit platy, tak je něco špatně,“ konstatoval. V této souvislosti připomněl i argument bývalého generálního ředitele, že česká společnost na takovou transparentnost „ještě není připravená“, což Zajíc označil za nehoráznost.

Sloučení televize a rozhlasu: ekonomická úspora, nebo ztráta diverzity?

Průzkum SANEP se věnoval i debatě o možném sloučení České televize a Českého rozhlasu do jedné veřejnoprávní instituce. Téma se v tuzemské politice opakovaně vrací, mimo jiné s argumentem možných úspor.

Sloučení podporuje či spíše podporuje 46,1 procenta respondentů. Rozhodně proti se vyslovilo 34 procent dotázaných, přibližně 19,5 procenta si takový krok nedokáže představit nebo nemá jasný názor.

Podle Zajíce jsou odpůrci sloučení často „fandové“ stávající podoby dvou samostatných institucí. Podporovatelé naopak vidí především ekonomický rozměr. Sdílené nákupy, společné redakce a racionalizace provozu mohou být podle něj reálně dosažitelné. „Pokud chci peníze od občanů, měl bych se chovat jako správný hospodář,“ připomněl a dodal, že vnímání veřejnosti zřetelně volá po zefektivnění.

Co mají veřejnoprávní média dělat: jasný vzkaz veřejnosti

Na závěr se průzkum ptal, co by podle respondentů měla být hlavní úloha České televize jako veřejnoprávního média. Odpověď je jednoznačná. Více než 71 procent dotázaných uvedlo, že klíčovou rolí má být poskytování vyváženého a spolehlivého zpravodajství. S velkým odstupem následuje podpora české kultury a původní tvorby, kterou za prioritní považuje zhruba 41 procent respondentů.

Právě důraz na vyvážené informování označuje Zajíc za hlavní leitmotiv celého průzkumu. „Je to největší kámen úrazu, který se prolíná. Je to leitmotiv celé té negace, celého toho negativního postoje většinové části veřejnosti vůči České televizi,“ řekl v pořadu XTV. Podle něj by se nálada veřejnosti mohla výrazně změnit, kdyby televize přestala ostrakizovat část parlamentních politiků a jejich voličů, zbavila se nálepkování a začala skutečně nabízet celé názorové spektrum.

Diváci podle něj nepožadují, aby veřejnoprávní televize potvrzovala jejich postoje, ale aby jim umožnila slyšet všechny relevantní argumenty. „Neurčovali by, kdo má správné a kdo nesprávné názory, a myslím si, že by česká veřejnost neměla problém,“ shrnul.

Hlas veřejnosti, který už nelze ignorovat

Průzkum SANEP pro XTV nepřináší ojedinělý výkyv, ale spíše zhuštěný obraz dlouhodobého trendu. Důvěra ve veřejnoprávní média, především v Českou televizi, klesá. Čím dál více lidí má pocit, že místo pluralitního informačního prostoru dostává názorově vedený obsah, a zároveň musí za tuto službu povinně platit.

Volání po větší transparentnosti, kontrole hospodaření ze strany NKÚ, po revizi modelu financování i po skutečné vyváženosti a otevřenosti vůči všem parlamentním silám se už neozývá jen z okrajů politického spektra. Stává se převládajícím názorem veřejnosti, kterou politici i vedení veřejnoprávních institucí deklarativně chtějí reprezentovat.

Zda bude na tato čísla a vzkazy reagovat zákonodárce i samotná Česká televize, zůstává otázkou. Jisté však je, že ignorovat tak silný signál od více než dvou tisíc respondentů, kteří ve statistice zastupují miliony diváků a poplatníků, bude stále obtížnější.

(Lukeš, prvnizpravy.cz, repro: xtv)