Než bude tento text ke čtení, budeme už vědět, zda se tam oba setkali s ředitelkou Ginou Haspelovou, ale také téměř s jistotou víme, že se o tomto jednání nedovíme nic zajímavého. Prý se mělo mluvit o mezinárodním terorismu, což je v současném světě kódové označení jednání, které má být  utajeno. Včetně toho, že poznat, co je u CIA oficiální a neoficiální je problém, který se nedaří vyřešit ani protřelým analytikům „hlubokého hrdla“ jedné  části represivních složek administrativy Spojených států, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Můžeme si však dovolit konstatovat, že toto setkání bylo důležitější, než bylo v českých médiích nadšeně, důrazně a opakovaně popisováné „nepřijetí“ českého premiéra basketbalistou Tomášem Satoranským. I když to udělalo mnohým takové malé, české Vánoce.
 
Už dnes si ale lze napsat, že se v Langley nemluvilo o problému, o kterém BIS ČR informovala ministra školství, a také veřejnost, a který, jak se říká v politické hantýrce, dosud neodezněl. Možná, ale že i v CIA už vědí, že se v ČR vyučují dějiny „posovětsku“, a že to leží této české spíše tajné než zpravodajské službě na srdci. Kdyby jim to náhodou bylo jedno, chceme je upozornit, že se u nás doma schyluje k další události, kterou bude muset BIS opět zkoumat.

Žákům, studentům a učitelům hrozí, že studium zeměpisu se dostane do rukou „církví“, ne-li dokonce božích, protože Nakladatelství Andělská křídla začalo prodávat „knihu, co mění svět a obrací lidskou historii na Boží“. Činí tak pod názvem „Chronologická mapa světových dějin. Po stopách 6000 let světových dějin“ (2018/2019 a je to obnovené a doplněné vydání podobné publikace z roku 1998 (vyd. Nakladatelstvím Fortuna). Ta se tehdy objevila v knihkupectvích s upozorněním, že jde o překlad anglického tisku „Timechart history of the world“. A také se při této příležitosti napsalo, že je „…odpovídající biblickému poselství o stvoření světa“.

Před dvaceti lety se  ještě vydavatelé a knihovny nemuseli starat o to, zda se vyvedením světových dějin na mapách a v obrazech může vyučovat ve školách nebo si v něm listovat doma. A zda jim to nějaká tajná služba nezakáže, nebo bude před ním varovat jako před indoktrinací škol, školáků a učitelů. Dnes je situace zase trochu složitější. Víme, ale mohli jsme to my i BIS vědět už v roce 1998, že existuje politická geografie, jejímž jedním ze zakladatelů byl v Německu Fridrich Ratzel. Ten mj. popularizoval, a jeho epigoni pak zneužili slovo „Lebensraum“ (životní prostor), a učinili jej jedním z pilířů konstrukce německé nacistické expanzionistické geopolitiky. Ta se stala ideologií tzv. Třetí říše, aniž to autor předpokládal. Ratzelovo dílo je možné řadit k těm, které naši extremistologové v BIS mohou označit za „závadové“, jak hezky postaru pojmenovávají to, co se jim dnes nelíbí. Zda tomu bude i v případě zneužití poselství slova božího a biblické Knihy Genesis se dovíme až za rok, až bude vydána nová výroční a dnes tak populární Zpráva BIS.

Podobně jako Ratzel sepsal ve Francii své Principes de geografia humaine  Paul Vidal de Blanche (1922), ale ani on se nezabýval stvořením světa v sedmi dnech stejně jako britští a později i američtí zeměpisci. Přesto jeho geografie posloužila k popularizaci nových hranic zemí v Africe a na tzv. Blízkém a středním východu.
 
Není nepochopitelné, že tito autoři, pokud psali o „světových dějinách“, činili tak pohledem z metropolí svých skutečných nebo žádoucích impérií, jakkoli ideově definovaných. Ať již mateřskou zemí byla britská monarchie, francouzská republika, německé císařství a později Říše, ruské carství a později Svaz rad. Dnes by to mohly být také Spojené státy, které jsou podle svého prezidenta největší, nejbohatší, nejsilnější a nejchytřejší.

Pohled do jakéhokoli staršího souboru map je dnes zajímavý, třeba jen proto, že si málokdy uvědomujeme, jak se měnily hranice států, zemí, unií a svazů ve 20.stol. A to i tehdy, když se impéria považovala za věčná jako vládce moří, Nové Evropy dnes a zítra celého světa, nejosvícenějšího nositele myšlenek Deklarace práv člověka a občana nebo „nerozrušitelného“ Sovětského svazu jako šestiny světa. Díky tomu dnes  víme, že zapisování historických dat na mapy a jejich uspořádání do komparativního celku vždy ve své době účelově odpovídalo eurocentrismu i když „eurocentrem“ může být Vatikán. Dnešní Amerika first! má svou evropskou historii dávno před narozením Donalda Trumpa a je proto otázkou, zda by se proto nad tím neměli v BIS zamyslet a vydat další varování na obranu ateistů, muslimů, buddhistů, hinduistů nebo šamanistů.

Zdá se, alespoň podle cit. příkladu, že současní badatelé o světových dějinách na mapách v obrazech zůstávají věrni tradičním a obnovovaným představám o „středu civilizací“ a o idejích šířících se z omezeného počtu center. Ale dnes už tato tradice jen zdánlivě vysvětluje geografické proměny světa, i když tak činí za pomoci Knihy Genesis nebo zneužívání aktuálních ideologií. Označování některých zemí za demokracie, druhých za liberální nebo řízené demokracie, dalších za diktatury nebo totalitu atd. přímo volá po tom, aby v tom někdo udělal pořádek. Ačkoli si mnozí myslíme, že se vytratil ze souborů map vliv marxistické geografie, mnozí na to nevěří. Už jen  společensko-vědní diskurs o feudalismu, kapitalismu a socialismu nás usvědčuje, že tomu tak není. Natož pak uspořádání „Atlasu globalizace“, který vydali v Le Monde diplomatic a Frankfurter Allgemeine.

Podobně je možné do atlasu světových dějin a jejich chronologie zavádět pohled na dějiny z hlediska kanibalismu, otrokářství a patří sem i plánování a provádění fyzické likvidace skupin obyvatelstva různých zemí. Mapa různých typů genocidia celého světa by mohla být také hustě popsaná jmény obětí a jejich vrahů. Stejně jako mapa politiky osídlování a  transferu, na které ve svém privilegovaném přesvědčení o šíření svobody a spravedlnosti, zejména my, obhájci „evropských hodnot“, zapomínáme.

S chronologickými mapami světových dějin je to opravdu složité. Jednak jsou esteticky atraktivní, jednak jejich tvůrci podléhají, i když nechtějí, subjektivním představám o „hybateli dějin“. Na druhé straně je jejich studium potřebné politikům, aby na to nezapomínali. Stalo se nejen Napoleonovi nebo Adolfu Hitlerovi , při jejich „tažení na Rusa“, že nejen nepochopili tzv. hloubkovou obranu Kutuzova nebo Žukova, ale nebyli schopni si uvědomit měřítka, kterými byly jejich soubory map opatřeny.