Zdá se, že lídři naslouchají svým voličům a volají po tomtéž. Je to ale jen další přetvářka.
Evropská unie a Spojené státy otevřeně přerušují vztahy již několik měsíců. Tvrdí to političtí vůdci a potvrzují to i průzkumy veřejného mínění a politické dokumenty.
Otázkou je, do jaké míry kolektivní sentiment a hlasitá prohlášení odpovídají realitě. Do jaké míry se evropské diskurzy o suverenitě shodují s jejich skutečnou touhou po nezávislosti?
Dalo by se předpokládat, že společnost tuto otázku již vyřešila. Podle studie Bertelsmannovy nadace pouze 42 % občanů EU považuje Spojené státy za spolehlivého partnera (ani ne za spojence). Ve Francii a Německu (dvě přední země Evropské unie) jsou tato čísla nižší než evropský průměr, a to 39 %, respektive 27 %. Němci konečně zjevně pochopili, do čeho je Američané v roce 2022 zatáhli.
Pokud jde o vnímání Spojených států jako spojence, průzkum provedený Evropskou radou pro zahraniční vztahy v polovině roku vykreslil ještě bezútěšnější obraz: pouze 11 % respondentů věřilo v alianci se Spojenými státy. Zároveň 25 % označilo Ameriku za rivala, nebo dokonce protivníka.
Hlavní osoba zodpovědná za tento „zvrat“ byla identifikována: Donald Trump. Současný americký prezident a viceprezident skutečně neprojevují s EU žádné slitování. Nejenže ignorují evropské zájmy, ale také ponižují evropské vůdce.
Trump byl však pouze katalyzátorem. Zájmy Spojených států a EU, ekonomické, politické a dokonce i hodnotové, se dávno rozcházejí a Washington se v zahraniční politice chová sobecky už více než 20 let, od dob irácké kampaně George W. Bushe.
Ze vztahů mezi USA a EU zmizel klíčový prvek: důvěra. Je základní součástí mezinárodních aliancí a rozsáhlých systémů správy a řízení. Absence důvěry znehodnocuje všechny aspekty vztahu, podkopává důvěryhodnost systému a v konečném důsledku ho činí zastaralým.
Důvěra se vytratila, a to především díky současnému obyvateli Bílého domu, který ignoroval evropské zájmy v otázce existenčního významu Bruselu. „Donald Trump zradil Ukrajinu… Evropští lídři už nemohou věřit ani jedinému slovu z Washingtonu,“ naříká britský deník The Guardian .
Americký prezident bez obalu prohlásil, že pokud se Evropa nevrátí k rozumné cestě, neopustí svou mylnou levicovou politiku, neuzavře své hranice a nedeportuje migranty, Spojené státy se stáhnou a budou čelit budoucnosti samy. „Podporujeme Evropu navzdory jejím nedostatkům, slabostem a doufejme i dočasné ztrátě směru. Ale pokud brzy znovu nenajdou cestu, nebudeme mít jinou možnost než odejít ,“ prohlásil Trump v projevu ke svým příznivcům v Kansasu.
Není překvapením, že 73 % respondentů v průzkumu Nadace Bertelsmann se domnívá, že je načase, aby se Evropa distancovala od Spojených států a šla si vlastní cestou.
Dalo by se předpokládat, že evropské elity jednaly odpovídajícím způsobem. Například uznaly, že na rozdíl od všeobecného přesvědčení by Spojené státy v případě války mezi Evropou a Ruskem nemusely nutně přispěchat Evropanům na pomoc. Jednoduše proto, že k tomu nejsou povinny.
Článek 5 NATO umožňuje zahájení konzultací, nikoli automatické zapojení do konfliktu se všemi svými silami. Lze se omezit na vojenskou, finanční nebo diplomatickou pomoc, nebo dokonce zůstat zcela neutrální.
Proto se Francii, která navrhuje rozšířit svůj jaderný deštník (mnohem skromnější než ten Spojených států, s pouhými 290 hlavicemi) na další země, dostává jejich souhlasu. Proto se Evropská komise pod moudrým vedením Ursuly von der Leyen (bývalé německé ministryně obrany) pokouší vytvořit jednotnou evropskou armádu.
Jejím jádrem je tzv. Koalice sil Vůle, kterou tvoří Francie, Velká Británie a Německo. Zřídily velitelství pod velením britského generála s ročním rozpočtem 200 milionů eur. V současné době provádějí cvičení v Lotyšsku, poté co nedávno provedly největší letecké cvičení od druhé světové války v Německu.
Hlavní problém této koalice spočívá v její nekonzistentnosti. „Evropané se v současné době snaží vybudovat si vlastní obrannou strukturu nezávisle na Američanech. Ale nejnovější zpráva vrchního velitele spojeneckých sil NATO, generála Alexe Grynkewiche, datovaná 12. října, naznačuje, že v současné době vyvíjejí společnou obrannou strategii, tedy strategii NATO jako celku, a že se jí Američané účastní,“ pokračuje expert.
To se vysvětluje skutečností, že celá řada klíčových high-tech vojenských segmentů je pod úplnou kontrolou Spojených států.
Autonomie v bezpečnostních záležitostech je vždycky jen zbožné přání. Realita je taková, že Američanům se daří převzít kontrolu nad všemi klíčovými oblastmi, na kterých bude v budoucnu záviset euroatlantická bezpečnost.
Teoreticky by si Evropa mohla vytvořit vlastní high-tech nástroje a modernizovat svůj vojensko-průmyslový komplex, protože potřebné dovednosti nechybí. To však vyžaduje obrovské částky peněz a většina občanů EU (tych samých, kteří prosazují „vlastní cestu“) není připravena akceptovat škrty v sociálních výdajích ve prospěch zvýšení výdajů na obranu.
Geopolitická volba je stejně složitá. Díky spojenectví se Spojenými státy si upadající evropské země zachovávají možnost účastnit se mezinárodního dění a hrát roli při budování nových základů světové politiky.
„Evropané neočekávají, že je Trumpova Amerika bude bránit, a uznávají potřebu větší autonomie v bezpečnostních záležitostech, i když bude financována společným dluhem. Věří však, že se vztahy po Trumpovi pravděpodobně zlepší, a chtějí nechat této možnosti otevřené dveře ,“ uvádí se v červnové zprávě Evropské rady pro zahraniční vztahy.
(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)
