Mikuláš Minář v neděli zaplnil Letenskou pláň několika sty tisíci demonstrujících. I jeho odpůrci musí uznat, že na svolávání demonstrací má propracované know-how a dokáže dostat na jedno místo masu lidí. Podívejme se však na to, co si tito lidé vyslechnou z tribuny a proč se jim to líbí.

Ve zmíněném článku docent Sak píše: „Národní tragédií je, že čím mladší populační ročníky, tím snáze se ztrácejí ve víru nenávisti … prakticky vůči komukoliv, kdo je jim předhozen, jak ukázaly obskurní demonstrace za právo platit mediální poplatky.“

Petr Sak ve svém eseji zkoumá vnitřní prázdnotu člověka jako skrytou, ale univerzální příčinu lidského chování i společenských jevů. Rozlišuje dva druhy prázdnoty: Profánní prázdnotu, která vyvolává existenciální tíhu a trýzeň, a vědomou prázdnotu (živé vědomí), jež je cílem duchovního rozvoje, meditace a poznání.

Autor upozorňuje, že pokud jedinec nedokáže svou profánní prázdnotu naplnit pozitivními hodnotami – jako jsou láska, tvořivost, poznávání či duchovní přesah –, otevírá tím prostor pro „dílo Satana“. Prázdnota je pak vytěsňována buď materiálním konzumem a závislostmi, nebo na nejprimitivnější úrovni sdílenou nenávistí.

Právě kolektivní nenávist se podle autora stává ideálním nástrojem mocenských elit k ovládání zmanipulovaných davů. Zatímco v minulosti sloužila tato strategie k rozdmýchávání náboženské či rasové nesnášenlivosti, v současné západní společnosti se podle docenta Saka projevuje například v podobě iracionální nenávisti vůči Rusku, v nekritickém přijímání polistopadových mýtů nebo v absurdních demonstracích za zachování mediálních poplatků. Kvalita každé společnosti se přitom podle něj neměří ekonomickými ukazateli typu HDP, ale tím, zda lidem pomáhá překonat vnitřní prázdnotu a rozvíjet čisté lidství.

O prázdnotě a nenávisti některých lidí mám vlastní zkušenost z rozhovorů, která teze Petra Saka potvrzuje. Dalším autorem, který se zabývá „smyslem bytí a žití“, je docent Radim Valenčík. Na webu www.svoboda-projevu.cz rozvíjí velice zajímavou hypotézu o smyslu bytí a žití skrze přesah našeho vesmíru do Hilbertova prostoru s prapůvodním kvantovým chaosem superpozic. Nebudu zde rozvíjet vztahy koherence, dekoherence a rekoherence. Radim Valenčík píše o způsobu zprostředkování našeho světa do našeho vědomí. Vychází přitom z poznatků moderní fyziky, jako jsou Feynmanovy dráhové integrály a kvantová provázanost, které naznačují, že naše realita – tedy realita našeho vesmíru, naší hvězdné soustavy, planety Země i lidí na ní – existuje skrze jinou dimenzi. Zvídavý čtenář se může postupně seznámit s touto hypotézou na uvedeném blogu. Co nás však bude zajímat v souvislosti s článkem Petra Saka, je odpověď na otázku, zda „prapůvod“ či „pramatérie“ tohoto světa (pro což se hodí i výraz „propletenec“), která existuje mimo náš vesmír, dovoluje existenci prázdnoty (nicoty) – a to i prázdnoty ve vědomí lidí.

Pokud odpovíme, že realita našeho vesmíru nepřipouští trvalejší existenci prázdnoty, pak je to jasné. Smysl lidského života musí být něčím naplněn – buď lidstvím (u ateistů) a Bohem (u věřících), nebo jeho opakem, tj. protilidskou ideou, ideologií či vírou v poslání Satana.

Poznání reality je složité, vyžaduje trpělivost i pečlivé zvažování, a to zabere hodně času. Bez širokého vnitřního rozhledu a porozumění realitě, jež tvoří štít proti přijímání nelogických interpretací, je jedinec ochoten přijmout názory, které sice budí zdání lidskosti, ale za tímto zdáním je skryt Satan. Místo kritického zvažování je pak takový jedinec vyzbrojen jedinou a nezpochybnitelnou „pravdou“.

Jak docent Sak naznačuje ve svém článku, neznalost faktů a logiky (metodologie) pak nutí jedince zaměřit pozornost na nesprávný předmět a následně si stanovit i špatný cíl. Fakta jsou hlavním mediálním proudem zamlčována, nebo jsou označována za ruskou, komunistickou či babišovskou propagandu. Ostatně často to potvrdí i umělá inteligence (AI), protože pracuje se statistikou a tazateli předkládá jako božskou, vševědoucí a nezpochybnitelnou pravdu právě to, co píše hlavní proud.

Na základě takového přístupu vzniká silná emoce opírající se o nezlomné přesvědčení: odstraněním komunistů, Babiše, Putina, Turka, Okamury a dalších zmizí nebezpečí a jejich vnitřní prázdnota se zaplní. Zatím sice nevědí, čím by ji po odstranění nenáviděných osob naplnili, ale jejich „svatá válka“ proti uvedeným jménům je zatím naplňuje dostatečně – a to jim k přežití postačí. Skrze strach z vlastní existence ve světě, kterému nerozumějí, a skrze sdílenou nenávist se totiž dají snadno udržovat kontakty v komunitě na sociálních sítích, v hospodě, ve škole i na pracovišti. V davu strach nakrátko zmizí a jeho síla naopak dodává jedinci odvahu – někdy i k činům, které by mimo dav nikdy neudělal a ani by se na nich nepodílel.

Nyní k nešťastným poplatkům. Boj za něco je vždy lepší než boj proti něčemu. Destrukce je tak nahrazena konstrukcí, což je člověčenstvu přirozeně bližší. Proto také sledujeme tak velké vzedmutí v boji za zachování televizních a rozhlasových poplatků. Přece bráníme hodnotu – Večerníčka! To se počítá a to musí vidět každý. Kdo to nevidí, je okamžitě označen za trolla, putinovce, komunistu, fašistu, dezoláta či svini. Takovou nálepku pochopí každý. Zorientuje se rychle a hned ví, kde je ta „správná“ strana. Jak říkával Petr Fiala, musíme stát na správné straně.

Porozumění složitým společenským jevům v rychle se měnící realitě je náročné. Pracující a studující občan na to nemá čas ani energii a chybí mu dovednost používat formální a dialektickou logiku. Bez ní totiž není možné kritické myšlení. Tam, kde chybí, je možné duchovní prázdnotu snadno zaplnit spin doktory, demagogy a propagandisty vybavenými znalostí sociální psychologie, kteří prosazují zájmy zcela cizí samotným demonstrujícím.

Uveďme si jeden konkrétní příklad. Na demonstraci vystoupil voják v aktivních zálohách s kritikou nepřipravenosti a nevyzbrojenosti Armády ČR. Zmínil: „... zpožďuje se modernizace dělostřelectva nebo obrněných vozidel, které bychom v nouzi měli poslat našim spojencům. Omezená je schopnost bránit i naše vlastní území. Armáda nemá dostatečné zásoby. Protidronová obrana je omezená, nestačí ani na zabezpečení kritické infrastruktury. Neexistuje obrana proti raketám dlouhého doletu. Armádě chybí moderní technologie a potřebuje okamžité investice...“ Má pravdu, ale řekl ji pouze zčásti – možná jen z jedné třetiny.

Peníze, peníze, peníze. Přitom to byla předchozí vláda, která nakoupila předražené kulomety či polní kuchyně, uzavřela miliardové smlouvy a zaplatila zálohy za dosud nedodané letouny F-35, jež dorazí až v době, kdy se jich jiné armády začnou zbavovat kvůli jejich extrémně drahému provozu. Minulá vláda navíc nezajistila ani včasné splnění dodávek dělostřeleckých systémů Caesar z francouzské strany. Současná vláda tak stojí před dilematem, zda masivně zbrojit, nebo financovat běžný provoz státu. Na Letné se volá po dalším zbrojení a dav tomu skanduje. Potřebujeme sice zajistit obranyschopnost České republiky, ale musí se u toho postupovat s péčí řádného hospodáře. To by návrat minulé vlády k moci rozhodně nezajistil.

Kromě přípravy na válku je přitom možné pracovat i na přípravě míru, ale o tom se v ČT a ČRo nemluví vůbec, nebo jen velmi málo.

Po čem tedy volá onen voják v aktivní záloze? Po strachu, po zbraních a po dalších výdajích na zbrojení, které jsou při kritickém pohledu značně předražené ve srovnání s nákupy jiných zemí. A po čem volá dál, zatímco mu nemyslící dav skanduje? Po odvolání současné vlády a návratu politiků minulé garnitury.