Jedinou šanci, že čtyřdenní jednání bude mít nějaký smysl, skrývá poslední 23. bod rezoluce, že: „Všechny návrhy a doporučení 50 výborů džirgy by měly být zveřejněny jako oficiální dokument.“ Čili by měl vzniknout jakýsi tlustospis doporučení. Ne, že by byl pamětní spis důležitý, ale může být zdroje řady zajímavých postřehů, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.
Žvásty
Delegáti džirgy v usnesení uvedli kecy jako „Afghánci jsou i nadále odhodláni přinést trvalý mír v zemi, Tálibán by měl naslouchat afghánskému lidu, ukončit násilí a krveprolití a podílet se na rozvoji země. Tálibán a náboženští učenci země by měli mít jednotný pohled na islám, afghánská vláda a Tálibán by se měly dohodnout na okamžitém příměří od prvního dne ramadánu. Delegáti vyzývají afghánskou vládu, aby udržovala dobré vztahy s regionálními a sousedními zeměmi ve všech mírových snahách, a pokud zaregistrují jakékoli nevhodné zásahy těchto zemí, měla by vláda podat stížnost Radě bezpečnosti OSN…“
Kecy tohoto typu jsou buď obecné nebo nereálné: Jak může být mír spojovaný s nějakým svátečním obdobím (ramadán), když závisí na katarských rozhovorech mezi Tálibánem a Američany?
Tálibánské namlouvání
Vstřícný přístup k Tálibánu je znát třeba z následujících bodů: „Systém islámské republiky by měl být zachován. Ústava Afghánistánu by měla být zachována, a v případě potřeby by jí měly být předloženy pozměňovací návrhy prostřednictvím požadovaných legitimních mechanismů.“
Přitom Tálibán oznámil, že z dosavadní ústavy udělá hadr na podlahu, protože jde o ústavu nadiktovanou nevěřícími amerikánskými psy.
Co s ženami?
Jednání džirgy nemělo žádný velký smysl, protože bod 7. zní: „Základní práva všech Afghánců, včetně práv žen a jejich práv na vzdělání, by měla být v mírovém procesu zachována.“
Přitom 2. 5. 2019 v jednom článku zaznělo varování, že řada delegátů vyjádřila obavy z toho, že někteří členové výborů „trvají na omezení práv žen“.
Ačkoliv státní administrativa se snažila, aby byli zastoupeni především provládní delegáti, ozvaly se i hlasy jako např., že „Nejvyšší mírová rada by měla být zrušena, protože není skutečným zástupcem lidu, " řekl Allah Dad, jeden ze šéfů výborů mírové džirgy. Přitom v bodu 17. se džirga usnesla, že reformy by měly být harmonizovány právě s touto prezidentskou mírovou radou.
Zoufale a důstojně o ničem
Na mejdanu 3.200 afghánských duší se usneslo, že je třeba vytvořit půdu pro politické fungování Tálibánu v Afghánistánu, ale také se usnesli, že silné afghánské národní obranné a bezpečnostní síly (s nimiž Tálibán bojuje) jsou potřebné k zajištění trvalého míru v zemi. Delegáti také vyzývají afghánskou vládu, aby zachovala úspěchy posledních dvou desetiletí a ve spolupráci s mezinárodním společenstvím připravila harmonogram pro „odpovědné“ stažení zahraničních sil z Afghánistánu.
Kvůli takovým kecům svolat mejdanu 3.200 lidských bytostí? Proč ne, když to stejně zaplatí Amíci. K čemu byl bod usnesení o tom, že politické strany a hnutí, stejně jako vlivné osobnosti v zemi, by měly vstoupit do mírových jednání prostřednictvím jednotného postoje? A v dalším bodu se píše, že by neměly zúčastněné strany zahajovat přímá (separátní) mírová jednání s Talibanem. Ale různé strany a hnutí, zvláště v opozici k vládě, si prostě jedou po svém.
Bylo třeba si udělat oko také u Tálibánu: „… zavést flexibilitu vůči vězňům a jednat o propuštění vězňů jako o gestu dobré vůle a vytváření prostředí důvěry.“
Není to akt dobré vůle, ale akt sebezáchovy, protože odsouzení Tálibánci se jednoho dne dostanou na svobodu. Až Tálibán získá potřebný díl moci, věznice se vylidní, protože je jasné, že vraždit vojáky, policisty a úředníky prozápadní vlády nebylo trestným činem, ale aktem hrdinství.
Zoufale zní i bod, v němž se praví, že „Zákonné požadavky Tálibánu by měly být uznány afghánskou vládou a měly by se přijmout nezbytné kroky pro budování důvěry.“ Vždyť požadavky Tálibánu těžko mohou být pro prozápadní vládu zákonnými…
Doslova zoufalým výkřikem je předposlední 22. bod rezoluce: „Afghánská vláda, Tálibán, mezinárodní společenství, státy v regionu a další zúčastněné strany by měly respektovat požadavky delegátů džirgy a podniknout konkrétní kroky ke snížení násilí.“
Naopak poslední bod je jediný racionální (bod 23), že všechny návrhy a doporučení 50 výborů džirgy by měly být zveřejněny jako oficiální dokument. Jde o vyloženě technickou instrukci.
Na celé rezoluci je zajímavé jenom to, že nevyjadřuje otevřeně podporu velkému protektorovi džirgy, prezidentu Ghanimu. Opozice očekávala, že džirga svolávaná z píle prezidentské kanceláře, také vyjádří prezidentovi veřejně podporu. Džirga ale, zdá se, se konala ve sklíčeném duchu tušené bezvýchodnosti a nedovolila si nic jiného než držet se těsně při zemi.
Naopak těžce naštvaní byli obyvatelé Kábulu, protože část Kábulu byla doslova uzavřena, týden nefungovaly úřady, zavřeno muselo být mnoho podniků, tržnice i řada bank. V řadě oblastí města byla hospodářská činností na mrtvém bodě, zvláště pro drobné investory. „Banky jsou na týden uzavřené a to je velký problém. Vyzýváme vládu, aby umožnila provoz alespoň bankám,“ řekl Jawed Ahmad z Kábulu pro tolonews.com.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
