V době krize, která bude přerůstat v krizi ekonomickou, je na pováženou vystupování části vulgárního mediálního polosvěta, stejně jako některých opozičních politiků, s útoky proti nejvyšším ústavním činitelům a občanům, kteří je zvolili. Obcházení základních faktických údajů, nerespektování vyhlášení stavu ohrožení republiky, které je vlastně trestným činem, v některých případech i ve spojení s cizí mocí, vede k šíření poplašných zpráv, jejichž distributoři ani neskrývají, že jim jde o svržení vlády a zbavení prezidenta republiky jeho pravomocí, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Dokonce i polovina Senátu PČR, který je velkou částí české veřejnosti vnímán jako nefunkční, ale snad nutný pro období krize, zasedl v orouškované sešlosti na úkor 100 občanů, kteří pracují na místech potřebných, a spustila tirády o tom, co který ministr zanedbal, co způsobil předseda vlády a vláda svým otálením a čeho všeho se dopustil prezident tím, když si pro své veřejné vystoupení vybral termín, který se senátorům nelíbí.
To, že v povídání v Senátu nebylo možné zaznamenat jediný rozumný návrh, nikoho nepřekvapuje. Ale že členové Senátu, kteří tak rádi cestuji po světě a po Evropě si nevšimli jak v které členské zemi EU virová krize probíhá, kolik je kde nemocných a kolik lidí umírá ve srovnání s Českou republiku je zatím jen zlovolnost několika z 81 senátorů. Ale bude hůř. I kdyby se opakoval v ČR scénář německé, francouzské nebo dokonce švýcarské provenience a lidé umírali po stovkách mnohem horší situace nastane až si svět finančních mafií a bankovních gangů začne chodit pro své výpalné. Pak snad i těm nejcitlivějším obdivovatelům Senátu dojde, že infekční nemoci zdaleka nejsou tak nebezpečné jako infekce neviditelně tržní hrabivosti.
Možná, že by čestí senátoři mohli poradit Angele Merklové, vládě SRN nebo dokonce svým krajanům v Bavorsku, co dělat, když se opozdili více než Napoleon u Waterloo. Zpoždění německé vlády a administrativy, se dnes zdá ve stínů obětí infekce fatální, ale na druhé straně tam nezanedbali, podobně jako v GB nebo ve Francii, a v některých dalších zemí mimo EU, ekonomické úvahy a praktická rozhodnutí vztahující se k zmírnění předpokládané hospodářské krize. Ta by mohla mít více obětí, než ze známého neznáma přilétající virus.
Česká republika není velkým hráčem na šachovnici mezinárodní politiky, ale už jen epizoda s pražským primátorem a jeho zastupitelstvem, stejně jako militantní skupina senátorů a jejich útok na hlavu státu, vyžadují pozornosti, protože škody, která páchali, pášou a budou páchat mohou být nespočítatelné. V německém Bundestagu se vedou řeči a padají nejrůznější nápady. Waldemar Gerdt, člen mezinárodního výboru, vyzval kvůli šíření koronaviru ke zrušení sankcí vůči Rusku, do ČLR se obracejí kritici její politiky vůči Tibetu a nikdo se neptá, jak budou na vládní úrovni vyzvídat, jaký tam mají vztah k lidským právům nebo asijským hodnotám a poučovat je, jak by si měli mezi nimi vybrat.
Čína zachraňuje svět je stále frekventovanější titulek evropského zpravodajství. My si z toho vybíráme, alespoň někteří, že „Čína“ dodává a prodává roušky a respirátory. Shánění roušek v Čechách a na Moravě se stalo národním sportem, ale i symbolem solidarity a soudržnosti nedovezené z Bruselu. Lucie Bílá si sedla k šicímu stroji dříve než ti, kteří si všimli jen jejího mediálního ohlasu, ale přehlédli, že oznámila, že když bude nejhůř bude šít, protože je vyučená švadlena. Možná to nebylo pro média atraktivní, ale ani jeden z lékařů, kteří jsou tak aktivní v Dolní i Horní komoře PČR, neřekl, že bude-li se ekonomická situace zhoršovat, vrátí se ke své původní profesi a bude dělat to, co doopravdy umí.
Za hodné zaznamenání stojí, že Vojtěch Filip dohodnul díky svým stykům ve Vietnamu také nějakou dodávku roušek a respirátorů, ale přece jen stojí za větší pozornost informace, jak vietnamští obchodníci nabízejí záchranářům zdarma jídlo a roušky lidem a ve vykřičené pražské tržnici SAPA šijí roušky. Jistě to nedělají úplně nezištně, ale je přece jen rozdíl něco dělat nebo chtít si v době ohrožení státu zajet zalyžovat do Itálie jen proto, aby se slečna po svém návratu mohla „hodit marod“.
Ospalá EU se začala probouzet a mluví o své budoucnosti. Ale až v době, kdy její členské země pochopily, že mají příležitost posílit svou moc na úkor nadnárodních korporací a světového bankovního systému. Velkými optimisty být nemusíme a myslíme si, že když stát zestátní banky nebo banky si koupí státy, že to vyjde nastejno. Brzy to uvidíme na japonském trhu: Budˇ OH nebudou, protože jde o zdraví, nebo budou, protože krom velké olympijské myšlenky jde také o velké peníze. Kolik lidí kvůli tomu zemře se dá vypočítat všude tam, kde se dávají až příliš často do existenciální rovnice lidské životy a peníze.
Jedno rozhodné a významné prohlášení směřující k bezvirové společnosti jsme však zaznamenali také z úst nejvyššího představitele NATO Jense Stoltenberga.. Aby si představitelé některých států nemysleli, že budou rozhazovat peníze ve prospěch následků nějaké infekce, upozornil je, že o dvouprocentním HDP příspěvku na zbrojení, nebo jak toto slovo nahrazuje eufemismem na obranu, se nebude diskutovat. Nevíme, zda ale zaznamenal, že ekonomická krize je blízko, objemy HDP se budou zmenšovat v Evropě, kterou má NATO hájit, ale že možná porostou v zemích, které jemu blízké ekonomické a finanční autority doporučovaly, aby je považoval za nepřítele, končí komentář Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
