Britská vláda narazila na nepříjemnou realitu. Stát chce více investovat do obrany, udržet veřejné služby, nezvyšovat hlavní daně a současně dostat pod kontrolu veřejné finance. Jenže čísla začínají ukazovat, že všechny tyto sliby nemusí být slučitelné. Podle analýzy Institutu pro fiskální studie (IFS), zveřejněné 12. října 2026, by naplnění vybraných výdajových cílů mohlo v rozpočtovém roce 2030–2031 vyžadovat až 35 miliard liber ročně navíc, tedy přibližně 1,01 bilionu korun. Nejde o dnešní rozpočtový schodek, ale o varování, jak drahé může být další odkládání nepříjemných rozhodnutí.
Nezávislý institut IFS spočítal, že pokud by Británie zvýšila obranné výdaje na tři procenta HDP v roce 2030–2031, potřebovala by proti scénáři zachování výdajů na úrovni 2,7 procenta HDP přibližně 11 miliard liber ročně navíc, tedy 316 miliard korun. Dalších devět miliard liber by za předpokladu pokračujícího reálného růstu zdravotnických výdajů o 2,7 procenta ročně bylo zapotřebí k tomu, aby ostatní resorty nemusely podstupovat reálné škrty.
Tím však možné náklady nekončí. Vyšší mzdy zaměstnanců veřejného sektoru a případné nesplnění ambiciózních plánů na růst produktivity by mohly podle modelu IFS vyžadovat dalších přibližně 15 miliard liber. Celkový účet by tak dosáhl zmíněných 35 miliard liber ročně.
Institut výslovně upozorňuje, že nejde o nevyhnutelný výdaj. Vláda může změnit priority, přijmout úspory nebo některé cíle odložit. Politický problém je však zřejmý. Každý požadavek na vyšší financování má své zastánce, ale odpovědnost za nalezení peněz už tak populární není.
Pokud by vláda ponechala současné výdajové limity a přitom zvýšila výdaje na obranu i zdravotnictví podle uvedeného scénáře, ostatní ministerstva by musela v letech 2027–2028 až 2030–2031 přijmout průměrné reálné škrty kolem dvou procent ročně. Za veřejnými sliby o posilování státu by se tak mohlo skrývat postupné omezování jeho dalších služeb.
Dluh se blíží třem bilionům liber a úroky rostou
Británie přitom rozhodně nezačíná s čistým účtem. Podle statistického úřadu ONS dosáhl veřejný dluh na konci srpna 2026 přibližně 2,99 bilionu liber, tedy 85,8 bilionu korun. Představoval 93,8 procenta HDP. Poměr dluhu k výkonu ekonomiky sice meziročně klesl o 1,3 procentního bodu, absolutní zadlužení však zůstává mimořádně vysoké.
Od dubna do srpna si britský veřejný sektor půjčil 77,3 miliardy liber, přibližně 2,22 bilionu korun. Meziročně šlo o mírné zlepšení, ovšem proti oficiální prognóze představovalo zadlužení dalších 8,1 miliardy liber navíc. Veřejné finance se tedy vyvíjejí méně příznivě, než vláda předpokládala.
Další ranou je zdražování energií a návrat inflačních tlaků. IFS ve své ekonomické prognóze předpokládá inflaci 3,1 procenta v roce 2026 a tři procenta v roce 2027. Hospodářský růst by přitom mohl zpomalit z letošních 1,4 procenta na 1,2 procenta v příštím roce.
Vyšší ceny vytvářejí nepříjemný rozpočtový paradox. Stát sice může vybrat více peněz na daních, současně však rostou náklady na veřejné služby, sociální dávky a obsluhu dluhu. IFS odhaduje, že vyšší úroky mohou v rozpočtovém roce 2029–2030 zvýšit potřebu státních půjček přibližně o 11 miliard liber.
Podle modelového propočtu institutu by vládě přesto mohl zůstat fiskální prostor kolem 20 miliard liber proti březnovému odhadu 24 miliard. Tento výsledek je však značně nejistý a závisí především na budoucím vývoji mezd, inflace a daňových příjmů. Nejde navíc o hotové peníze připravené k utrácení, nýbrž o odhad rezervy vůči stanovenému rozpočtovému pravidlu. Británie tedy není na pokraji státního bankrotu. Je však v situaci, kdy stále větší část politických rozhodnutí omezuje cena minulého zadlužení. A tento problém nelze odstranit dalšími sliby.
Vláda nechce zvyšovat daně, ale účet někdo zaplatit musí
Ministr financí John Healey má 28. října předložit svůj první státní rozpočet. Půjde o zásadní zkoušku vlády premiéra Andyho Burnhama, která se zavázala zlepšit životní úroveň obyvatel, ale současně nechce zvyšovat hlavní daňové sazby.
IFS upozorňuje, že vláda nemůže pouze převzít staré rozpočtové limity a současně předstírat, že dokáže financovat všechny nové priority. Pokud se rozhodne veřejné služby dále podporovat, bude muset hledat vyšší příjmy nebo úspory jinde. Další zadlužování by při současných úrokových nákladech vytvářelo nová rizika.
Britští politici tak stojí před rozhodnutím, které znají vlády napříč Evropou. Buď přiznají, že část veřejných výdajů musí omezit, nebo vysvětlí občanům, jaké daně hodlají zvýšit. Třetí možností je pokračovat v zadlužování a doufat, že budoucí hospodářský růst všechno zaplatí. Takový přístup však postupně omezuje důvěru finančních trhů.
Britské problémy mají také český rozměr. Spojené království zůstává významným odbytištěm českých podniků. Podle CzechTrade vzrostl český export na britský trh v květnu 2026 meziročně o 2,1 miliardy korun. Pokud by britská vláda výrazně omezovala veřejné výdaje nebo zvyšovala daňovou zátěž, mohlo by to oslabit tamní spotřebu a investice, a tím nepřímo také poptávku po českých výrobcích.
Rozpočtové tabulky lze politicky upravovat, veřejnosti lze slibovat lepší služby i nižší daně. Dluhopisové trhy ale zajímá především to, zda je stát skutečně schopný své závazky financovat. A právě tuto zkoušku bude muset Londýn v příštích letech zvládnout.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: guardian)
Zdroje: 1. Institute for Fiscal Studies – Green Budget 2026, kompletní zpráva; 2. IFS – Výdaje na veřejné služby a možné dodatečné náklady 35 miliard liber; 3. Rozpočtové rezervy a důvěryhodnost britských veřejných financí; 4. Ekonomický výhled, inflace a hospodářský růst; 5. Reuters – Britský ministr financí před zásadním rozpočtovým rozhodnutím
