Evropská unie v posledních letech zavedla cla na dovoz čínských elektromobilů s cílem zpomalit expanzi výrobců podporovaných čínským státem. Zatímco politici v Bruselu hovoří o ochraně evropského průmyslu, realita v samotných továrnách se vyvíjí zcela opačným směrem. Některé evropské automobilky začínají otevírat své výrobní kapacity právě těm firmám, před jejichž rostoucím vlivem současně varují.
Podle informací německého deníku Handelsblatt plánuje skupina Stellantis využít své závody ve Francii, Itálii a Španělsku k výrobě vozidel čínských značek Leapmotor a Dongfeng. Tento krok je prezentován jako pragmatické řešení problému nevyužitých výrobních kapacit. Z pohledu zaměstnanosti jde na první pohled o rozumné rozhodnutí. Prázdná továrna nevydělává a pracovní místa jsou pod tlakem.
Právě zde však začíná zásadní strategická otázka. Nejde pouze o to, kdo dnes zaplní výrobní linky. Jde o to, kdo bude zítra ovládat evropský automobilový trh.
Krátkodobý zisk, dlouhodobé riziko
Evropské automobilky se nacházejí v obtížné situaci. Ztrácejí pozice na čínském trhu, kde ještě před několika lety dominovaly. Volkswagen, BMW i Mercedes čelí prudkému poklesu tržních podílů a stále obtížněji konkurují domácím čínským výrobcům v oblasti elektromobility. Současně rostou náklady na transformaci výroby, vývoj bateriových technologií a plnění regulatorních požadavků Evropské unie.
Jenže automobilový průmysl není obyčejné odvětví. Továrna není pouze budova s montážní linkou. Je to soubor výrobních procesů, logistických řetězců, zkušeností zaměstnanců a technologického know how. Pokud se čínské značky postupně zabydlí v evropských závodech, získají nejen přístup na trh, ale také hlubší znalost evropského průmyslového prostředí.
Někteří odborníci proto upozorňují, že Evropa může nechtěně urychlit růst svého nejsilnějšího konkurenta. To, co dnes vypadá jako obchodní spolupráce, může za několik let znamenat zásadní přerozdělení sil na trhu.
Evropa mezi realitou a iluzí ochrany trhu
Celá situace odhaluje hlubší problém evropské průmyslové politiky. Na jedné straně se zavádějí ochranná opatření a cla. Na druhé straně však samotné podniky hledají cesty, jak s čínskými výrobci spolupracovat. Trh tak vysílá zcela jiný signál než politické deklarace.
Čínské automobilky navíc nepřicházejí do Evropy jako slabí nováčci. Jejich podíl na evropském trhu rychle roste a řada z nich disponuje značným kapitálem, technologickým zázemím i schopností vyrábět levněji než většina evropských konkurentů. Jen během posledních let dokázaly několikanásobně zvýšit svůj podíl na evropských prodejích a jejich expanze pokračuje, uvedl německý list Handelsblatt.
Evropa tak stojí před nepříjemným dilematem. Potřebuje zachovat zaměstnanost a využít výrobní kapacity. Zároveň však riskuje, že podpoří konkurenci, která již nyní výrazně mění globální automobilový průmysl.
Historie průmyslu přitom ukazuje, že technologické a výrobní prvenství není trvalé. Evropa kdysi dominovala výrobě spotřební elektroniky, později lodnímu průmyslu a v řadě oblastí strojírenství. Dnes čelí podobné výzvě v automobilovém sektoru. Rozdíl je pouze v tom, že tentokrát nepřichází konkurence zvenčí. Evropské firmy jí samy otevírají dveře do vlastních továren.
Pokud se současný trend nezmění, nemusí být hlavní otázkou příštích let, kolik čínských aut bude jezdit po evropských silnicích. Mnohem důležitější bude otázka, kdo bude tyto automobily vyrábět a komu budou patřit továrny, které byly po desetiletí symbolem evropské průmyslové síly.
Zdroje: 1. Handelsblatt: Wie China Marken Fabrikprobleme deutscher Autobauer ausnutzen; 2. Handelsblatt: Chinas Autobauer beschleunigen Expansion in Europa; 3. Handelsblatt: Bosch, ZF und Mahle machen Chinas Autobauer zu Technologieführern









