Tento text je pátým dílem seriálu o nové doktríně evropské ekonomické bezpečnosti a navazuje na předchozí články věnované dodavatelským řetězcům, exportním zranitelnostem a roli technologií a výzkumu.

Autoři bruselského think tanku Bruegel upozorňují, že finanční a digitální závislosti představují možná největší slepé místo dosavadní evropské strategie hospodářské bezpečnosti. Zatímco debata o surovinách, polovodičích či bateriích se dostala do politického mainstreamu, oblast financí a digitální infrastruktury zůstává překvapivě stranou, přestože právě zde mají Spojené státy v rukou nejúčinnější nástroje ekonomického nátlaku.

Finanční nátlak podle autorů neznamená jen hrozbu obchodních sankcí, ale především schopnost využívat dominantní roli dolaru, amerických bank a globální platební infrastruktury jako prostředek k vynucování politických rozhodnutí. Historie první Trumpovy administrativy ukazuje, že Washington neváhal vyvíjet tlak na evropské banky kvůli jejich vztahům s čínskými firmami ani na systém SWIFT, aby omezil přístup íránských bank do globálních platebních toků. V prostředí, kde se geopolitická rivalita prohlubuje, nelze podle Bruegelu vyloučit, že se podobné nástroje mohou v budoucnu obrátit i přímo proti evropským zájmům.

Stejně citlivá je digitální infrastruktura. Evropská unie je ve velké míře odkázána na americké technologické giganty, zejména v oblasti cloudových služeb, datových center a digitálních platforem. V těchto segmentech mají američtí poskytovatelé často faktickou monopolní nebo oligopolní pozici a evropské alternativy zůstávají slabé či roztříštěné. To znamená, že v případě politické eskalace by EU čelila nejen obchodním, ale i provozním rizikům, která by se mohla dotknout fungování kritických veřejných služeb, průmyslu i státní správy.

Autoři materiálu proto zdůrazňují, že závislost na americké digitální infrastruktuře je třeba vnímat obdobně jako závislost na čínských kritických surovinách. V obou případech nejde jen o tržní vztahy, ale o strukturální slabiny, které mohou být v krizových situacích zneužity jako donucovací nástroj. Bruegel proto doporučuje zahájit nová systematická hodnocení rizik zaměřená právě na finance a digitální sektor, která by měla doplnit dosavadní rámce zaměřené na průmyslové řetězce.

Psali jsme: Hrad útočí na Turka. Petrov mluví o válce elit proti nepohodlným

Zásadní je také propojení finanční a digitální dimenze. Moderní ekonomika je postavena na datech, cloudu a globálních platebních systémech a jejich kontrola se stává strategickým aktivem srovnatelným s ropou nebo vzácnými kovy minulého století. Pokud Evropská unie v těchto oblastech zůstane pouze pasivním uživatelem, riskuje, že její schopnost autonomně rozhodovat o vlastních politických a ekonomických prioritách bude v budoucnu zásadně omezena.

V dalším díle seriálu se zaměříme na to, jaké nástroje má Evropská unie k dispozici pro obranu proti ekonomickému nátlaku a proč se dosud zdráhá plně využít nástroj proti donucování, který má být její hlavní pojistkou v novém geopolitickém prostředí.

Zdroje: 1. From strategy to doctrine: the next steps for European economic security – Bruegel; 2. Joint Communication on “European Economic Security Strategy” (JOIN(2023) 20 final) – Eur-Lex; 3. European Economic Security Strategy – European Sources 

(Barták, prvnizpravy.cz, foto: aiko)