Výkonnost Evropské unie přestává být rovnoměrná. Zatímco část západních států brzdí vysoké dluhy, pomalý růst a přebujelá regulace, střední a východní Evropa si udržuje vyšší tempo a větší odolnost vůči krizím. Rozdíl, označovaný jako dvourychlostní Evropa, dnes není teoretickým pojmem, ale konkrétní politickou i ekonomickou realitou.
Na tuto problematiku ostře zareagoval publicista a glosátor politického a společenského dění Karel Strakoš, který odmítá představu, že by střední a východní Evropa měla zůstat v pomalejší části Unie, a naopak tvrdí, že skutečná slabost leží v zadluženém a přeregulovaném západním jádru Evropské unie.
„Dvourychlostní Evropa? Jsem pro. Šestice největších ekonomik EU si právě teď vymýšlí, jak nás nechat za sebou. Německo s Francií v čele, s Itálií, Španělskem, Polskem a Nizozemskem po boku tvrdí, že teď je čas na Evropu dvou rychlostí.
My ostatní, Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko, Bulharsko, Řecko a další máme podle nich zůstat vzadu, se vším souhlasit, dál dodávat levné komponenty, pracovní sílu a hlavně držet hubu. Je načase říct hlasité NE, protože oni jsou ta pomalá, předlužená a vyčerpaná část Evropy. My jsme ti, kdo má větší šanci vybudovat lepší Evropu. Kdo vlastně zatáhl EU do současného stavu?
Podívejme se na fakta. Skupina E6 (Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Nizozemsko) představuje největší ekonomiky, ale také největší problémy. Itálie s dluhy přes 138 % HDP, Francie kolem 118 %, Španělsko přes 103 %. Tyto země desetiletí utápěly Evropu v přehnaných regulacích, ideologickém Green Dealu, masivních dotacích a dluhové spirále. Výsledkem je pomalý růst eurozóny kolem 1,2–1,4 % ročně, zatímco střední a východní Evropa, včetně nás, jede na 2,5–3 % a více.
Právě oni prosazovali byrokracii, která dusí podnikání, energetickou politiku, která zdražila elektřinu. To oni vyvolali a nezvládli migrační krizi, která vytvořila sociální napětí místo levné pracovní síly.
Teď, když se EU dusí vlastními pravidly a čelí konkurenci USA, Číny i Trumpa, najednou chtějí zrychlit, ale bez nás.
Jako bychom my byli tou brzdou. Ve skutečnosti je to přesně naopak. My jsme odolnější a dynamičtější. Země střední a východní Evropy mají výrazně nižší veřejné dluhy. Česko kolem 44 %, Polsko okolo 50 %, většina regionu pod 60 %. Máme za sebou zkušenost s pádem komunismu, transformací a krizemi. Naučili jsme se šetřit, improvizovat a makat. Nemáme pocit historického dluhu vůči celému světu, takže dokážeme být pragmatičtí.
Jádro ano, realistický Green Deal možná, otevřené hranice jen pro ty, kdo chtějí pracovat a uznávají náš způsob života. Východoevropský region roste rychleji, přitahuje investice do výroby a má geografickou výhodu ve vztahu k Rusku.
Jsme zvyklí na horší časy, takže případný šok z rozchodu nás nezabije. Západní jádro s vysokými dluhy a blahobytným syndromem by to bolelo mnohem víc. Místo toho, aby se Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko, Bulharsko a další země pasivně smiřovaly s rolí druhé ligy, měly by aktivně navrhnout obrácený model.
Říct hodně nahlas, že pokud chcete Evropu dvou rychlostí, tak my budeme tou rychlejší. Vy si zůstaňte ve své předlužené, přeregulované a pomalé unii s eurem a všemi těmi ideologickými brzdami. My si vytvoříme agilní, suverénní a konkurenceschopný blok střední a východní Evropy s nižšími daněmi, rozumnou energetikou, vlastními pravidly a otevřeností vůči reálným investicím.
Evropská unie v současné podobě je skutečně těžko reformovatelná. Veto, jednomyslnost a zájmy velkých hráčů to blokují. Ale místo toho, aby nás E6 tahalo do své pomalé a zadlužené budoucnosti, je čas ukázat, že my máme větší potenciál přežít a růst v multipolárním světě.
Nenechme se pasovat do druhé ligy. My jsme ta odolnější, pružnější Evropa, která má budoucnost. Je načase to říct nahlas a začít se podle toho chovat. Společně,“ okomentoval vývoj ekonomiky v Evropské unii na sociální síti Facebook publicista a glosátor politického a společenského dění Karel Strakoš.
(Pilař, prvnizpravy.cz, obr.: aiko)
