Evropská unie se chystá zásadně změnit způsob, jakým používá veřejné peníze. Po letech důrazu na otevřenou soutěž a nejnižší cenu chce mnohem tvrději prosazovat evropský původ výrobků, technologickou soběstačnost a nižší závislost na Číně. Nástrojem má být Industrial Accelerator Act, který Evropská komise představila letos v březnu. Návrh zavádí požadavky „Made in EU“ a nízkouhlíková kritéria do veřejných zakázek, podpůrných programů a dalších forem veřejné pomoci ve strategických odvětvích.
Nejde o okrajovou změnu. Evropské veřejné zakázky představují přibližně 2,5 bilionu eur ročně, zhruba 15 procent HDP Unie. Pokud se pravidla skutečně změní, Brusel získá mimořádně silný nástroj pro ovlivnění toho, kde se budou vyrábět auta, baterie, solární technologie, zařízení pro energetiku nebo další strategické produkty. Tím se evropská hospodářská politika láme. Unie už nechce pouze regulovat podmínky soutěže. Stále otevřeněji se snaží rozhodnout, která výroba má z evropských veřejných peněz těžit a která zůstane mimo ně.
Veřejné zakázky se mění v průmyslový nástroj
Návrh se týká automobilek, baterií, fotovoltaiky, větrné energetiky, vodíku, tepelných čerpadel, oceli, hliníku i některých jaderných technologií. U vybraných elektrických vozidel pořizovaných z veřejných prostředků počítá s montáží v EU a se 70procentním podílem evropských komponentů mimo trakční baterii. U solárních technologií má být postupně posilován evropský původ klíčových částí.
Komise svůj směr otevřeně vysvětluje strategickou závislostí. Evropa v řadě čistých technologií spoléhá na dodávky z Číny a čínská výroba dominuje například v bateriích a fotovoltaice. Brusel proto nechce, aby evropské dotace a veřejné nákupy současně financovaly další růst závislosti na mimoevropských výrobcích. Je to tvrdý posun proti logice, na níž Unie dlouho stavěla: nakupovat tam, kde je nabídka nejvýhodnější, a původ výrobku řešit až druhotně. Nový přístup spojuje cenu s průmyslovou politikou, bezpečností dodávek a geopolitikou.
Návrh proto nebude bezbolestný. Evropské firmy totiž samy používají obrovské množství dílů a materiálů z Asie, Británie, Turecka, Japonska nebo dalších třetích zemí. Čím přísnější budou pravidla původu, tím více budou podniky nuceny měnit dodavatelské řetězce a dokazovat původ jednotlivých součástek. Evropa se tak snaží omezit závislost, kterou si sama během desetiletí globalizace vybudovala.
Spor už není o Čínu, ale o hranice Evropy
Největší politická bitva se proto vede o otázku, co bude ještě možné považovat za „Made in EU“. Podle dnešního návrhu Španělska by vznikl tříúrovňový systém. První skupinu by tvořilo 27 členských států. Druhou země Evropského hospodářského prostoru a vybraní „důvěryhodní partneři“. Třetí by zahrnovala státy s dohodou o volném obchodu, celní spolupráci nebo veřejných zakázkách s Unií. Režim by se navíc mohl lišit podle jednotlivých sektorů.
Cílem je zabránit tomu, aby Unie tvrdým pravidlem odřízla celé země kvůli jedinému spornému odvětví. Zároveň si ale Brusel ponechá možnost některé partnery pustit blíž a jiné držet dál. To už není jen technická otázka obchodního práva. Je to mapa nového evropského ekonomického prostoru.
Británie už dává najevo, že nechce zůstat před dveřmi. Londýn usiluje o status důvěryhodného partnera a upozorňuje na hlubokou provázanost automobilového průmyslu s EU. Obchod s automobilovými výrobky mezi Británií a Unií dosahuje přibližně 80 miliard eur ročně. Nejistota se týká i Japonska, Kanady a dalších spojenců. Definitivní seznam výjimek a partnerů nemá být znám dříve, než bude samotný zákon schválen, pravděpodobně v roce 2027.
Brusel tak vytváří systém několika kruhů ekonomické blízkosti. Členství v EU má přinášet nejsilnější výhodu, blízcí partneři mohou dostat částečný přístup a ostatní budou muset dokazovat reciprocitu nebo strategickou důležitost.
Česko může vydělat. Může ale také narazit
Pro českou ekonomiku je tento posun mimořádně významný. Do zemí EU směřovalo v roce 2025 77,5 procenta českého vývozu a samotné Německo odebíralo přibližně 30 procent. Český průmysl je tak do evropských výrobních řetězců zapojen hluboko a v některých oborech může na preferenci evropského původu výrazně vydělat.
Platí to především pro automobilový průmysl, strojírenství, elektrotechniku a další dodavatelské obory. Pokud evropské veřejné zakázky začnou zvýhodňovat výrobky s vysokým podílem evropských komponentů, české továrny se mohou ocitnout ve výhodnější pozici vůči čistému dovozu z Číny. Jenže český průmysl zároveň není izolovaným evropským ostrovem. U high-tech zboží pocházelo v roce 2025 z EU jen 37 procent českého dovozu, zatímco značná část přicházela z Asie. To ukazuje, jak hluboko je mimoevropská výroba zabudována do českých dodavatelských řetězců.
Čím tvrdší budou evropská pravidla původu, tím větší tlak přijde na změnu dodavatelů, lokalizaci výroby a dokazování původu komponentů. Pro některé podniky to bude příležitost. Pro jiné nové náklady. V tom spočívá skutečný význam „Made in EU“. Nejde o další nálepku na výrobku. Jde o přístup k bilionům eur veřejných peněz a o rozhodnutí, které průmyslové řetězce chce Evropa v příštích letech udržet na svém území.
Spojené státy už domácí výrobu podporují rozsáhlými veřejnými programy. Čína dlouhodobě používá státní zakázky, subvencované úvěry a průmyslovou politiku. EU se nyní snaží vytvořit vlastní systém. Tím ale současně opouští představu, že samotná otevřenost trhu stačí k udržení průmyslové síly. Evropa začíná veřejné peníze používat jako ekonomickou zbraň. Spor už není o tom, zda svůj průmysl chránit. Spor je o to, koho ještě pustí dovnitř a kdo zůstane venku.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, repro: abcnews)
Zdroje: 1. Reuters – What is in Brussels’ ‘Made in EU’ law and why is Britain worried?; 2. Spain proposes three-layer solution to define geography for ‘Made in EU’ act; 3. Evropská komise – Industrial Accelerator Act; 4. EUR-Lex – návrh Industrial Accelerator Act COM(2026) 100; 5: MZV ČR – Teritoriální vývoj českého exportu; 6. ČSÚ – Zahraniční obchod s high-tech zbožím
