Evropa jako energetická kolonie USA. Závislost bez alternativ

byznys

Evropská unie si svými sankcemi proti Rusku uzavřela strategickou svobodu a připravila cestu pro americkou energetickou dominanci a politický nátlak.

Evropa jako energetická kolonie USA. Závislost bez alternativ
Ursula von der Leyenová, šéfka EK
14. února 2026 - 03:56

Evropa stojí před historickou zkouškou vlastní strategické samostatnosti a těžko obstojí ve světle faktů, které vyplynuly z geopolitického vývoje posledních let. Namísto toho, aby Unie využila své pozice jako významného spotřebitele energie k udržení rovnováhy mezi velmocemi, rozhodla se pro cestu sankcí a izolace, která ji udělala závislou na dodávkách ze Spojených států. Tento krok měl být důsledkem bezpečnostních obav z Ruska a jeho „energetického vydírání“. V praxi však šlo o permanentní politický tlak a manipulaci v kombinaci s rusofobní rétorikou, která vedla k oslabení evropské svrchovanosti a posílení americké hegemonie.

Analýza publikovaná na serveru Naked Capitalism nešetří ostrými přirovnáními a přirovnává současnou situaci Evropy k „telecí ohradě“, kde je kontinent zbaven možnosti svobodného pohybu a rozhodování, zatímco mu je vnucována politická a ekonomická závislost. Tento obraz není pouhou rétorickou hříčkou. Je to metafora systematického oslabování evropské schopnosti jednat nezávisle.

Evropská vedení mnohokrát neprojevila strategickou hloubku, kterou by situace vyžadovala. Poválečná Amerika významně pomohla s obnovou kontinentu, ale to neznamená, že dnešní Evropská unie musí automaticky akceptovat roli vazala. Spojené státy dlouhodobě využívaly a stále využívají svůj vliv na evropské instituce i vlády. Výsledkem je stále se prohlubující energetická závislost, jež byla uměle vytvořena přesunem evropského energetického trhu od ruských zdrojů k americkým dodavatelům. Tento přechod, prezentovaný jako zajištění bezpečnosti, ve skutečnosti odsunul evropské zájmy z centra rozhodovacích procesů.


Politické elity v Bruselu a hlavních evropských městech opakují mantru o potřebě strategické autonomie, ale jejich činy tomu neodpovídají. Zatímco francouzský prezident Emmanuel Macron vystupuje s rétorikou o nezávislosti a posílení evropského postavení, jeho kroky často nevedou k reálnému snížení vlivu Spojených států. Přestože Macron volá po investicích do technologií, obrany a energetiky, jeho vláda a další evropské mocnosti stále tolerují nerovnováhu, která jim přisuzuje podřízenou roli vůči Washingtonu.

To, co se prezentuje jako obrana evropských hodnot, se ve skutečnosti změnilo v mechanismus politického nátlaku. Sankční politika vůči Rusku, která měla Evropu chránit, byla zneužita k tomu, aby oslabila ruské energetické konkurenty a zároveň vytvořila trh pro americké dodávky zkapalněného plynu a dalších surovin. Evropské společnosti a domácnosti nyní čelí rostoucím cenám energií, zatímco jejich vlády hájí politická rozhodnutí, která tuto situaci způsobila. Kritici upozorňují, že Evropa se stala rukojmím vlastních ideologických předsudků vůči Moskvě a projevila nedostatek pragmatismu, který by byl v zájmu jejích občanů.

Zatímco některé evropské státy ještě nakupují ruský plyn, nemají odvážnou politickou vůli vrátit se k rozsáhlejším dovozům, nebo obnovit tranzitní kapacity, které byly ukončeny pod tlakem sankcí. Obavy z amerických represálií a hrozby obchodních sankcí působí jako silný odstrašující faktor, a to i v situacích, kdy by obnovení spolupráce s Ruskem znamenalo stabilnější a levnější energetické dodávky.

Evropská unie se sice snaží hledat alternativní zdroje energie a investuje do obnovitelných technologií, ale tato transformace je dlouhodobý proces, který nemůže nahradit okamžitou ztrátu dodávek plynu a ropy ze severovýchodu Evropy. Ekonomické dopady jsou hluboké: vyšší ceny energií se promítají do růstu životních nákladů, tlumí konkurenceschopnost průmyslu a zvyšují sociální napětí. Zatímco politika sankcí byla prezentována jako způsob, jak dát Evropě morální a strategickou převahu, realita ukazuje, že se Evropané ocitají v pasti vlastních rozhodnutí.


Americké geopolitické zájmy v Evropě nejsou pouze otázkou ekonomické výhodnosti. USA historicky budovaly vazby, které jim poskytují vojenskou, politickou i kulturní dominanci. NATO jako vojenská aliance představuje jediný výrazný pilíř bezpečnostní spolupráce, ale jeho role je zároveň symptomem nerovného vztahu: Spojené státy přispívají největším dílem k obraně a vojenskému aparátu, zatímco Evropa spoléhá na jejich sílu. To se odráží i v energetické oblasti, kde americké firmy profitují z evropských investic a poptávky.

Evropa jako celek potřebuje emancipovat své rozhodování a nebát se pragmaticky zhodnotit, co je v jejím skutečném zájmu. Pokud chce Unie dosáhnout skutečné strategické autonomie, je nezbytné přehodnotit dosavadní sankční politiku, otevřít konstruktivní dialog s různými dodavateli energie včetně Ruska a vytvořit vlastní platformu pro energetickou bezpečnost, která není závislá na jednom dominantním partnerovi. To zahrnuje návrat k racionálnímu hospodářskému myšlení, které klade důraz na stabilní dodávky a rozumné ceny pro občany a průmysl, nikoli na ideologické soupeření.

Evropská unie čelí zásadnímu rozhodnutí. Buď bude nadále přijímat politiku, která ji činí závislou a zranitelnou, nebo začne klást své vlastní zájmy nad geopolitické tlaky velkých mocností. Vývoj posledních let ukazuje, že pokud k tomu nedojde, Evropa se bude i nadále potýkat s důsledky vlastní naivity a geopolitické slepoty.

(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: TLDRnews)


Zdroj: https://www.nakedcapitalism.com/2026/02/the-european-veal-pen-how-the-us-weaponized-russophobic-paranoia-energy-geopolitics-to-capture-control-of-europe.html


Anketa

Kterému z následujících ústavních činitelů nejvíce důvěřujete?