Evropa v pozoru! Na obzoru je další plynová krize

byznys

Opravdu Evropa překonala svou plynovou krizi a dosáhla nezávislosti na Rusku? Na první pohled by se to mohlo zdát, ale je to skutečně tak? Při bližším pohledu je však pravděpodobnější, že jde zatím jen o klid před bouří.

Evropa v pozoru! Na obzoru je další plynová krize
Ilustračí foto
4. června 2024 - 07:22

Financial Times uvedly, že evropský trh s plynem se ukázal být „mnohem odolnější“ vůči výzvám, kterým čelil od plnohodnotné invaze na Ukrajinu v roce 2022. Při bližším pohledu je však stejně pravděpodobné, že jde o klid před bouří.

Především využívání fosilních paliv sleduje hospodářský cyklus: v době ekonomického rozmachu spotřeba roste, protože továrny více produkují, kamiony více přepravují a kanceláře jsou intenzivněji využívány. To vše vyžaduje energii a spotřeba paliv, jako je zemní plyn, proto roste. Přesný opak platí během recese. Pokles výroby způsobuje téměř okamžitý pokles potřeby fosilních paliv.

To je také jeden z hlavních rozdílů mezi fosilními a obnovitelnými zdroji energie: větrná a solární energie například fungují nezávisle na hospodářském cyklu. Pokud fouká vítr a svítí slunce, vyrábějí elektřinu bez ohledu na skutečnou poptávku. To je něco, co je třeba mít na paměti při čtení titulků o zvýšeném podílu obnovitelných zdrojů v evropském energetickém mixu. To má více společného se stavem ekonomiky než s trvale sníženou potřebou plynu a nezávislostí na Rusku. V Německu například produkce v energeticky náročných odvětvích klesla téměř o 20 % ve srovnání s průměrem roku 2021, uvádí server UnHerd.com.

Jakmile začnou ekonomiky EU znovu růst, spotřeba energie se tomu přizpůsobí a otázkou je, odkud tato energie přijde. Země, které očekávají zlepšení ekonomických vyhlídek již letos, na to již reagují. Spojené státy například prodlužují provoz uhelných elektráren a zvažují opětovné zprovoznění odstavených jaderných elektráren, zatímco Indie a Čína pokračují ve výstavbě všech zdrojů energie.



V současné době musí evropský plán na obnovení hospodářského růstu být sladěn s plánem opustit celý potrubní systém, který spojuje Evropu s jejím bývalým hlavním dodavatelem: Ruskem. Plagovaná již notoricky vysokými cenami energií, kompletní náhrada ruských dodávek vytvoří nové náklady na několika frontách, což povede k novým břemenům pro evropské společnosti a spotřebitele. Země jako Maďarsko a Rakousko jsou stále silně závislé na ruském plynu a vytváření nové infrastruktury pro dražší americký nebo katarský LNG nebude tak snadné, jak mnozí věří.

Jak uvádí Financial Times, opuštění stávajícího potrubního systému s Ruskem bude mít také vysokou cenovku: „Takzvaní provozovatelé přenosových soustav (TSO) v Česku, Rakousku a na Slovensku plánují zvýšit své poplatky za přepravu plynu svými systémy, aby pokryli ztracené příjmy z ruského tranzitu. Tyto dodatečné náklady na přepravu ztíží dodávky plynu na jih a západ do střední Evropy.“

Cynický pozorovatel by mohl tvrdit, že zatímco Rusko Evropu nesankcionovalo, Evropané se sankcionovali sami, čímž vytvořili neudržitelnou situaci, kdy klíčem k nižším cenám energií byla deindustrializace. Ale to je totéž jako hubnout prostřednictvím hladovění. Může to fungovat chvíli, ale nakonec to bude smrtící. Navíc existují rostoucí důkazy, že evropská veřejnost se s tím odmítne smířit. Od Orbána v Maďarsku po Fica na Slovensku roste počet politiků, kteří otevřeně vystupují proti energetické nezávislosti na Rusku. Podobné pozice zaujímají hlavní opoziční strany jako AfD v Německu nebo Strana svobody v Rakousku.

Vzhledem k současným politickým trendům – pokud nebudou potrubí úmyslně zničena jako Nord Stream 2 – je předčasné mluvit o konci evropské závislosti na Rusku. Může to být pauza, ale jakmile se zvýší potřeby energie, pokušení využít stávající potrubní systém bude těžké odolat.

Evropská energetická situace je komplikovaná a plná paradoxů. Zatímco některé země usilují o diverzifikaci svých energetických zdrojů, jiné se stále spoléhají na zavedené dodavatelské sítě, které jim poskytují stabilní a levné dodávky energie. To je případ Maďarska a Rakouska, které se nadále obracejí k Rusku jako hlavnímu dodavateli zemního plynu.

Situace se dále komplikuje geopolitickými faktory. Sankce a napětí mezi Ruskem a Západem mohou vést k dalšímu narušení dodávek, což by mělo devastující dopady na evropskou ekonomiku. Navíc, náhrada ruského plynu importovaným LNG (zkapalněným zemním plynem) z USA nebo Kataru je logisticky a finančně náročná. Stavba nových terminálů a infrastruktury je časově i finančně náročná a znamená další zatížení pro evropské ekonomiky, které se již nyní potýkají s vysokými cenami energií.

Psali jsme:

Rostoucí ceny energií mají přímý dopad na evropské spotřebitele i průmysl. Domácnosti musí platit více za vytápění a elektřinu, což snižuje jejich kupní sílu a zvyšuje riziko energetické chudoby. Průmyslové podniky, zejména ty energeticky náročné, se potýkají s vyššími náklady na výrobu, což může vést k jejich uzavírání nebo přesunu do jiných regionů s levnějšími energetickými zdroji.

Politická opozice vůči energetické politice EU roste. Jak Orbán v Maďarsku, tak Fico na Slovensku využívají rostoucí nespokojenosti obyvatelstva k posílení svých pozic. Kritici tvrdí, že současná politika energetické nezávislosti na Rusku je neudržitelná a vede k ekonomickému sebezničení.

V této situaci je klíčové, aby EU našla vyvážené řešení, které umožní diverzifikaci energetických zdrojů, aniž by to vedlo k hospodářským a sociálním problémům. Investice do obnovitelných zdrojů energie, jako jsou větrné a solární elektrárny, jsou jednou z cest, jak snížit závislost na fosilních palivech. Nicméně, tyto zdroje energie mají své limity a nemohou zcela nahradit stabilní dodávky zemního plynu, zejména v krátkodobém horizontu.

V neposlední řadě je nutné, aby EU posílila svou energetickou infrastrukturu a vytvořila efektivní mechanismy pro sdílení a distribuci energie mezi členskými státy. To zahrnuje i modernizaci stávajících přenosových soustav a výstavbu nových propojení, která umožní flexibilnější a efektivnější tok energie napříč Evropou.

Evropská plynová krize tedy zdaleka není vyřešena. Přestože se podařilo překonat některé bezprostřední výzvy, dlouhodobé řešení vyžaduje komplexní a koordinovaný přístup, který zohlední ekonomické, politické i technologické aspekty energetické bezpečnosti. Evropské státy musí být připraveny čelit dalším výzvám a zároveň usilovat o udržitelnou a stabilní energetickou budoucnost.

(jk, UnHerd.com, repro: FT)


Anketa

Jste spokojeni s tím, že se Urshula Von der Leyenová stala opět šéfkou Evropské komise?

Ano 6%
transparent.gif transparent.gif
Ne 84%
transparent.gif transparent.gif
Je mi to jedno 10%
transparent.gif transparent.gif