Slovinsko, Irsko a Litva zaznamenaly roční inflaci mezi 0 až 0,1 %, což naznačuje riziko sklouznutí do deflace a následně do recese. Naopak Rumunsko, Belgie a Estonsko se potýkají s inflací v rozmezí 4,5 až 5 %, což je výrazně nad cílovou úrovní 2 %.
Jednotná měnová politika eurozóny byla vždy založena na předpokladu, že se inflace v jednotlivých zemích postupně harmonizuje. Nynější strukturální problémy však ukazují na opak. Politická a ekonomická debata v Evropě však o těchto problémech téměř mlčí, protože pozornost se soustřeďuje na vnější krize, jako jsou válka na Ukrajině nebo druhé prezidentské období Donalda Trumpa.
Bývalý prezident ECB Mario Draghi v létě připustil, že euro není optimální měnovou oblastí. „Klíčová otázka nebyla, zda je eurozóna od počátku optimální měnovou oblastí - zjevně nebyla - ale zda jsou evropské země připraveny ji časem přiblížit k jedné oblasti,“ uvedl Draghi. Tento politický projekt však ztrácí na ekonomické podpoře, což dříve živilo obavy odpůrců federalizace Evropy, uvádí server UnHerd.com.
Evropa stojí na křižovatce. Ideálně by měla formulovat nezávislou geopolitickou a ekonomickou strategii, která by reflektovala její vlastní zájmy. To je však komplikováno její rolí prostředníka mezi USA a Čínou. Pokud se Evropa nenechá vyburcovat k akci, hrozí, že se uzavře do vlastních iluzí a dogmat.
Psali jsme:
Trumpova administrativa může Evropu probudit, ale stejně tak ji může zahnat do ještě hlubší pasivity. Výsledek bude záviset na tom, která frakce v Evropě získá převahu a zda se kontinent odhodlá převzít odpovědnost za svůj vlastní ekonomický osud.
(jar, UnHerd.com, repro: eurobasic)
