Německo, údajně probuzený „spící obr“ Evropy, se podle některých komentátorů chystá na historický hospodářský a vojenský obrat. Naděje na renesanci největší evropské ekonomiky jsou však zatíženy obrovskými otazníky. Plány na masivní investice ve výši 500 miliard eur, které představil pravděpodobný příští kancléř Friedrich Merz, vzbuzují více pochybností než důvěry. Má Německo skutečně šanci na velký návrat, nebo jde spíše o politický marketing maskující hluboké strukturální problémy?
Jedním z klíčových bodů Merzovy vize je revize německé ústavy tak, aby výdaje na obranu a bezpečnost nebyly zahrnuty do dluhové brzdy, uvádí britský server UnHerd.com. Tento krok má umožnit masivní navyšování rozpočtu, zejména na vojenské výdaje a infrastrukturu. Jenže zde se skrývá první zádrhel. Zatímco CDU a SPD jsou této myšlence nakloněny, Zelení, klíčový koaliční partner, váhají.
Není divu. Ještě před volbami Merz kategoricky odmítal navýšení výdajů o 200 miliard eur na projekty Zelených, nyní ale přichází s pětisetmiliardovým plánem. „Svoje volební vítězství postavil na nepravdách,“ kritizoval jej spolupředseda Zelených Felix Banaszak. Předvolební program CDU přitom jasně hovořil o nutnosti dodržování dluhové brzdy a o fiskální odpovědnosti. Teď Merz tento závazek zahazuje.
Problémem není jen politická nedůvěryhodnost nového kancléře. Zásadní otázka zní: Kam vlastně tyto peníze poputují? Investice do armády jsou sice líbivým heslem, ale německá ekonomika se potýká s výrazným úpadkem průmyslové výroby, nekonkurenceschopnou energetickou politikou a rostoucí inflací. Pumpování obrovského množství peněz do hospodářství v době klesající produkce může snadno vést k inflačním tlakům, nikoliv k růstu.
Dále se nabízí otázka energetiky. Německý průmysl již nyní čelí obrovským problémům kvůli vysokým cenám elektřiny, způsobeným odklonem od jádra a fosilních paliv. Němečtí jaderní inženýři tvrdí, že by bylo možné rychle obnovit provoz až šesti jaderných elektráren, což by pomohlo stabilizovat ceny energie. Pokud ale vláda nevyužije tyto investiční příležitosti a místo toho bude i nadále spoléhat na neefektivní obnovitelné zdroje, může se stát, že oněch 500 miliard eur se utratí za nákup energie ze zahraničí, ať už z Francie, nebo paradoxně přes prostředníky z Ruska.
Pokud se německá vláda rozhodne směřovat své investice primárně do obranného sektoru, je třeba se ptát, jaké to bude mít důsledky pro běžné občany. Ekonomická logika je neúprosná. Pokud Německo začne masivně investovat do zbrojního průmyslu na úkor jiných sektorů, bude to znamenat pokles výroby spotřebního zboží. V praxi to znamená, že zatímco německé továrny budou chrlit tanky, obyčejní lidé si budou za pračky a lednice připlácet, pokud je vůbec seženou.
Psali jsme:
Zní to jako návrat k válečné ekonomice, ale bez válečné efektivity. Historie ukazuje, že ekonomiky, které se jednostranně zaměřují na zbrojení bez odpovídajícího rozvoje průmyslové základny, často končí stagnací a krizí. Německu hrozí, že se jeho „probuzení“ změní v další kolo recese.
Německý průmysl je v současnosti v útlumu, energetická politika selhává a investiční plán postrádá reálné možnosti růstu. Pokud chce Friedrich Merz skutečně přivést Německo zpět mezi ekonomické velmoci, bude muset přehodnotit nejen své sliby, ale i celý ekonomický přístup země. Bez strategického návratu k jaderné energetice, bez rozumného využívání domácích zdrojů a bez reálné podpory výroby se německý comeback může ukázat jako pouhá iluze.
(nov, UnHerd.com, repro: dwnews)
