Ekonom a hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda upozorňuje, že růst cen pohonných hmot může paradoxně znamenat vyšší příjmy pro státní rozpočet. Podle jeho výpočtů by stát mohl z dodatečného výběru DPH získat tolik peněz, že by to stačilo pokrýt i případné dočasné snížení spotřební daně z benzínu a nafty, o němž hovoří část opozice. Klíčovým předpokladem ovšem je, aby vyšší ceny paliv výrazně neomezily spotřebu řidičů.

Kovanda ve své analýze na síti X připomíná, že ceny paliv by mohly růst v důsledku konfliktu na Blízkém východě, konkrétně kvůli válce v Íránu. Pokud by zdražení pohonných hmot v Česku dosáhlo zhruba sedmi korun na litr a ceny by na této úrovni zůstaly po většinu roku, promítlo by se to do vyššího výběru daně z přidané hodnoty. DPH se totiž počítá z konečné ceny, takže čím vyšší je cena paliva, tím více peněz stát inkasuje.

Ekonom pro ilustraci uvádí jednoduchý modelový příklad. Při ceně benzínu 33 korun za litr zaplatí řidič na DPH přibližně 5,72 koruny a na spotřební dani 12,84 koruny. Celkové daňové zatížení tak činí 18,56 koruny na litr. Pokud by cena stoupla na 40 korun, spotřební daň zůstane stejná, ale DPH vzroste na 6,94 koruny. Stát tak z každého prodaného litru získá zhruba o 1,22 koruny více než při nižší ceně.


Podobný princip platí i u motorové nafty, která je v Česku spotřebovávána ještě ve výrazně větším množství. V roce 2024 se jí prodalo přibližně 6,37 miliardy litrů a při očekávaném růstu spotřeby by letošní objem mohl dosáhnout asi 6,69 miliardy litrů. Pokud by cena nafty vzrostla rovněž o sedm korun na litr, získal by stát podle výpočtu ekonoma ročně asi 8,16 miliardy korun navíc. Po zohlednění toho, že vyšší ceny by se pravděpodobně projevily až od jara, by dodatečný výnos za zbytek roku činil zhruba 6,8 miliardy korun.

Celkově by tak stát mohl od března do konce roku získat z vyššího výběru DPH z benzínu a nafty přibližně 9,3 miliardy korun, tedy v průměru asi 930 milionů korun měsíčně. Pokud by zvýšené ceny platily po celý rok, mohl by dodatečný příjem dosáhnout dokonce zhruba 11,2 miliardy korun.

V této souvislosti Kovanda upozorňuje, že část opozice navrhuje snížit spotřební daň z pohonných hmot o 1,70 koruny na litr. Reálný dopad na státní rozpočet by byl ještě vyšší, protože se současně sníží i výběr DPH, která se počítá z ceny včetně spotřební daně. Ve výsledku by tak stát přišel zhruba o 2,06 koruny z každého prodaného litru benzínu či nafty.


Podle Kovandy by právě tento výpadek mohl být v určitém scénáři pokryt vyšším výběrem DPH způsobeným dražšími palivy. Jinými slovy, pokud by ceny pohonných hmot zůstaly kvůli geopolitickému napětí přibližně o sedm korun na litr vyšší, než by byly bez konfliktu, stát by mohl z dodatečných daňových příjmů financovat i dočasné snížení spotřební daně.

Ekonom však zároveň upozorňuje na další faktor, který bývá v podobných debatách často přehlížen. „Snížení spotřební daně v reálu zajistí pouze redukci cen paliv doslova z dnešní na předvčerejší úroveň,“ poznamenává. Podle něj totiž nelze očekávat, že by se celé snížení daně automaticky promítlo do konečné ceny pro motoristy.

Dosavadní zkušenost podle Kovandy ukazuje, že část daňové úlevy zůstává v distribučním řetězci. Čerpací stanice a další subjekty zajišťující dodávku paliv si tak mohou ponechat část rozdílu, který vznikne snížením daňové zátěže. V případě čtyřměsíčního snížení spotřební daně by si podle jeho odhadu mohly tyto firmy přijít celkem asi na dvě miliardy korun, které by jinak skončily ve státní pokladně. Snížení daně by tak podle ekonoma v určité míře znamenalo také transfer prostředků od daňových poplatníků k firmám v palivovém řetězci.