Svět se stále snaží interpretovat současnou krizi v Perském zálivu pomocí starých kategorií geopolitiky. Média ukazují mapy vojenských operací, analytici počítají rakety a komentátoři diskutují o síle amerických letadlových lodí. Jenže realita je mnohem tvrdší a pro západní ekonomiky také mnohem nepříjemnější. Hormuzský průliv dnes ve skutečnosti neblokuje íránské námořnictvo ani americká flotila. Blokují ho pojišťovny.
Na první pohled to zní absurdně. Ve skutečnosti jde o jeden z největších strukturálních problémů globalizované ekonomiky. Moderní námořní obchod totiž nestojí primárně na vojenské bezpečnosti, ale na systému finančních garancí. Každá loď musí mít pojištění odpovědnosti za škody, ekologické havárie a ztrátu nákladu. Bez tohoto krytí nesmí vyplout. Přístavy ji nepřijmou, banky ji nefinancují a obchodníci na ni nenaloží zboží. A právě tento systém se v prvních březnových dnech zhroutil.
Sedm z dvanácti klubů International Group of Protection and Indemnity Clubs zrušilo válečné pojistné krytí pro Perský záliv a přilehlé vody. Tyto instituce pojišťují přibližně devadesát procent světové oceánské flotily. Jakmile oznámily zrušení krytí, námořní doprava přes Hormuz prakticky zamrzla. Lodě se nezačaly vyhýbat průlivu proto, že by tam fyzicky nemohly proplout. Začaly se mu vyhýbat proto, že bez pojištění nemohou legálně ani ekonomicky fungovat.
Podle analýzy publikované v Actuarial Warfare šlo o čistě matematické rozhodnutí londýnských zajišťoven. Ty dospěly k závěru, že při aktivní válce v oblasti není možné splnit kapitálové požadavky evropské regulace Solvency II. Tato pravidla nutí pojišťovny držet dostatek kapitálu, aby dokázaly pokrýt extrémní katastrofické ztráty. V případě války v Hormuzu je však potenciální škoda prakticky neomezená.
Ztráta jednoho supertankeru může znamenat škodu přesahující dvě stě milionů dolarů. Pokud by došlo k ekologické katastrofě nebo k sérii útoků, mohl by pojistný trh utrpět ztráty v řádu miliard. Problém je v tom, že celý globální trh válečného pojištění lodí má relativně malý kapitál. Odhady hovoří zhruba o jedné miliardě dolarů ročního pojistného. To znamená, že jedna větší katastrofa by mohla prakticky vymazat celý trh.
Pojišťovny proto reagují extrémně rychle. Jakmile se objeví riziko, které nelze modelovat, kapitál se stáhne. Přesně to se stalo v Perském zálivu. Londýnské zajišťovny stáhly krytí. Kluby P and I následně vydaly oznámení o zrušení pojištění pro své členy. A tím se nejdůležitější energetická tepna planety zastavila.
Hormuzský průliv je přitom pro světovou ekonomiku naprosto klíčový. Prochází jím přibližně pětina světové ropy a významná část globálního obchodu se zkapalněným zemním plynem. Pokud tato tepna nefunguje, alternativy jsou velmi omezené. Několik ropovodů dokáže obejít průliv, ale jejich kapacita je jen zlomek objemu, který jím běžně proudí. Výsledek je jednoduchý. Pokud se Hormuz zastaví, svět nemá jak rychle nahradit chybějící dodávky.
Právě zde se ukazuje hluboký problém současného ekonomického systému. Politici a ekonomové roky tvrdili, že globalizace vytváří robustní a flexibilní trhy. Ve skutečnosti vznikl systém extrémně závislý na několika skrytých uzlech. Jedním z těchto uzlů je právě pojišťovací infrastruktura. Jakmile se tento uzel zablokuje, zastaví se obchod bez ohledu na vojenskou situaci.
To je důvod, proč dnes ani americká vojenská převaha nedokáže obnovit provoz průlivu. Americké námořnictvo může sestřelovat rakety a doprovázet lodě. Nemůže však přinutit pojišťovny, aby nesly riziko, které považují za nepojistitelné.
Tento fakt je pro Západ mimořádně nepříjemný. Ukazuje totiž, že skutečná moc nad klíčovou energetickou infrastrukturou neleží pouze v rukou států. V moderní finanční ekonomice ji drží také instituce, které rozhodují o kapitálu a pojištění. A tyto instituce se řídí matematickými modely, nikoli politickými prohlášeními.
Situaci dále komplikuje politický vývoj v samotném Íránu. Země má nyní nového nejvyššího vůdce Mojtabu Chameneího. Tato změna sice stabilizovala mocenské poměry uvnitř režimu, ale zároveň přinesla další nejistotu pro zahraniční trhy. Pojišťovny potřebují předvídatelnost a jasné garance bezpečnosti. V prostředí politického napětí a pokračující války je však taková garance prakticky nemožná. Proto se nyní svět ocitá v situaci, kdy vojenské operace mohou pokračovat, ale obchod se neobnoví.
Pro Evropu je to varování, které by mělo znít velmi hlasitě. Evropská ekonomika je extrémně závislá na dovozu energie a na stabilitě globálních námořních tras. Přesto se evropská politika dlouhodobě soustředila spíše na ideologické debaty než na reálnou odolnost energetického systému.
Krize v Hormuzu ukazuje, jak nebezpečný tento přístup může být. Stačilo několik administrativních rozhodnutí v londýnském pojistném trhu a pětina světového ropného obchodu se ocitla v paralýze.
Nejde tedy jen o další epizodu blízkovýchodního konfliktu. Jde o lekci o tom, jak křehký je globální ekonomický systém, na kterém stojí i evropská prosperita. A také o připomínku, že v moderní ekonomice může někdy rozhodovat méně admirál a více pojišťovák.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. Actuarial Warfare: How Seven Insurance Letters Closed the World’s Most Critical Chokepoint; 2. Ship insurers cancel war risk cover due to Iran conflict; 3. Lloyd’s market engaging with U.S. government over Gulf maritime plan
