Ruské vedení se po třech letech sankční izolace snaží najít způsob, jak obnovit a rozšířit flotilu dopravních letadel, aniž by bylo odkázáno na západní výrobce a jejich servisní infrastrukturu. Podle švýcarského deníku Blick vsadila Moskva na spolupráci s Indií, která se k sankčnímu režimu nepřipojila a zároveň masivně rozvíjí vlastní civilní letectví. Právě tato kombinace má Rusku umožnit získat nové stroje i technologické zázemí, aniž by formálně porušilo mezinárodní omezení.
Po odchodu společností Boeing a Airbus z ruského trhu zůstaly tamní aerolinky bez přístupu k náhradním dílům, technické podpoře i moderním letadlům. Řada strojů je provozována na hraně technické životnosti a ruské úřady opakovaně přiznaly, že udržování provozu je stále náročnější. Domácí výrobní programy jako Superjet nebo MC 21 se potýkají se zpožděními a problémy právě kvůli závislosti na zahraničních komponentech.
Řešením má být přesun části výroby do Indie, která nabízí nejen průmyslové kapacity, ale také politickou neutralitu vůči sankční politice Západu. Podle informací Blicku se jedná zejména o letouny typu Superjet New a regionální turbovrtulové stroje Il 114 300. Ty by mohly být montovány v Indii s využitím ruských technologií a následně dodávány jak pro indický trh, tak zpět do Ruska. Takový postup by Moskvě umožnil formálně obejít zákaz dovozu hotových letadel a zároveň získat nové kapacity pro vlastní aerolinky.
Indie má o spolupráci zájem také z vlastních důvodů. Její letecký trh patří k nejrychleji rostoucím na světě a poptávka po regionálních i středně velkých letadlech prudce roste. Získání licencí, výrobního know how a zkušeností s kompletní montáží letadel by Indii přiblížilo ambici stát se významným výrobcem civilních letounů, nikoli pouze jejich provozovatelem.
Ruská strana zároveň deklaruje, že nové varianty letadel mají být maximálně zbaveny západních komponentů a spoléhat se na domácí motory a avioniku. V praxi však zůstává otázkou, do jaké míry se podaří tuto technologickou nezávislost skutečně naplnit. I tak je ale indická cesta vnímána jako jeden z mála realistických způsobů, jak ruské civilní letectví udržet v provozu v delším časovém horizontu.
Celý projekt ukazuje, jak hluboké dopady mají sankce na strategická odvětví a jak rychle se mění globální výrobní řetězce. Zároveň potvrzuje, že Rusko hledá alternativní partnery mimo euroatlantický prostor a snaží se přesměrovat svou průmyslovou spolupráci do zemí, které nejsou ochotny se sankčnímu tlaku přizpůsobit. Výsledek této strategie bude mít význam nejen pro ruské aerolinky, ale i pro budoucí postavení Indie v globálním leteckém průmyslu.
Z geopolitického hlediska má tato strategie nepříjemný přesah i pro Evropskou unii a její letecký průmysl, který se ocitá v paradoxní situaci. Zatímco Brusel prosazuje sankce jako nástroj politického tlaku, realita ukazuje, že Rusko si nachází alternativní cesty mimo evropský prostor a EU tím fakticky ztrácí vliv na celý segment trhu.
Evropské firmy včetně Airbus přišly o ruské zakázky, servisní kontrakty i dlouhodobé vazby, aniž by se tím zásadně oslabila schopnost Moskvy udržet civilní letectví v chodu. Naopak vzniká nový výrobní a technologický blok propojující Rusko s Indií a dalšími státy mimo euroatlantickou sféru, což v delším horizontu může znamenat trvalé oslabení evropské konkurenceschopnosti. EU tak riskuje, že se sankční politika promění spíše v nástroj vlastní ekonomické izolace, zatímco globální letecký průmysl se přeskupuje bez její účasti a mimo její kontrolu.
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: x)
Zdroj: https://www.blick.ch/wirtschaft/aviatik-partner-gefunden-mit-diesem-trick-will-putin-zu-neuen-flugzeugen-kommen-id21646431.html
