Světové ropné trhy stojí na prahu situace, která v mnoha ohledech připomíná největší energetické otřesy druhé poloviny dvacátého století. Konflikt na Blízkém východě a narušení dopravy v oblasti Hormuzského průlivu vyvolaly prudký růst cen ropy a paniku na energetických trzích. V této atmosféře oznámila Mezinárodní energetická agentura rozhodnutí, které má podle oficiálních prohlášení stabilizovat trh. Členské státy agentury se dohodly na rekordním uvolnění přibližně 400 milionů barelů ropy ze strategických rezerv.
Na první pohled jde o krok mimořádného rozsahu. Nikdy v historii IEA nebylo na trh uvolněno tak velké množství ropy. Politická symbolika tohoto kroku je zřejmá. Západní vlády chtějí vyslat signál, že mají nástroje k tomu, aby zabránily energetickému šoku. Jenže právě zde začíná zásadní problém. Pokud se podíváme na základní čísla světového ropného trhu, ukáže se, že tento krok je mnohem méně významný, než jak naznačují titulky médií.
Světová spotřeba ropy dnes přesahuje sto milionů barelů denně. Čtyři sta milionů barelů tedy odpovídá přibližně čtyřem dnům globální spotřeby. Jinými slovy jde o objem, který může krátkodobě zmírnit paniku finančních trhů, ale sám o sobě není schopen nahradit dlouhodobý výpadek produkce nebo přepravy ropy.
Klíčovým bodem současné krize je Hormuzský průliv. Tento úzký námořní koridor mezi Íránem a Ománem představuje jeden z nejdůležitějších energetických uzlů na planetě. Podle dlouhodobých statistik jím denně prochází přibližně dvacet milionů barelů ropy a ropných produktů. To znamená zhruba pětinu globální spotřeby. Pokud by byl průliv výrazně omezen nebo uzavřen, světový trh by během několika dní přišel o objem ropy, který žádné strategické rezervy nedokážou dlouhodobě nahradit.
Právě zde se ukazuje zásadní slabina současného plánu IEA. Pokud by byl Hormuz skutečně zablokován a svět přišel o dvacet milionů barelů denně, znamenalo by to ztrátu sto čtyřiceti milionů barelů během jediného týdne. Čtyři sta milionů barelů rezerv by v takové situaci pokrylo pouhé dva až tři týdny výpadku. A to za předpokladu, že by bylo možné tyto zásoby okamžitě uvolnit a logisticky dopravit na trh, což je ve skutečnosti mnohem složitější.
Kritici proto upozorňují, že skutečný význam rozhodnutí IEA je především psychologický. Energetické trhy reagují nejen na fyzickou nabídku ropy, ale také na očekávání investorů. Oznámení koordinovaného uvolnění rezerv může krátkodobě snížit nervozitu a zabránit panickým nákupům. Samotná fyzická dostupnost ropy však zůstává téměř nezměněna. Právě na tento rozpor upozorňuje i původní analýza publikovaná na serveru Zero Hedge, podle níž má plán agentury jeden zásadní problém. Skutečný dopad na globální rovnováhu trhu bude minimální.
Je třeba si také připomenout, proč vůbec strategické ropné rezervy vznikly. Systém byl vytvořen po ropném šoku v sedmdesátých letech, kdy arabské státy omezily dodávky ropy do západních ekonomik. Cílem bylo zajistit, aby členské státy měly minimálně devadesát dní zásob pro případ náhlého přerušení dodávek. Rezervy tedy nebyly určeny k tomu, aby dlouhodobě stabilizovaly ceny ropy na globálním trhu. Jejich úkolem bylo překlenout krátkodobou krizi, než se obnoví normální dodávky.
Současná situace je však jiná. Energetický systém se stal mnohem komplexnějším a zároveň mnohem křehčím. Globalizovaný obchod s ropou je závislý na několika málo strategických přepravních uzlech. Hormuzský průliv, Malacký průliv nebo Suezský průplav představují úzká hrdla světové energetiky. Jakmile se jeden z těchto uzlů dostane do konfliktu, dopad se okamžitě přenáší na celý svět.
V této souvislosti se stále častěji objevuje otázka, zda současná energetická politika západních zemí nepodceňuje geopolitická rizika. Poslední desetiletí bylo charakterizováno snahou o rychlou energetickou transformaci a omezování investic do fosilních paliv. Výsledkem je paradoxní situace. Spotřeba ropy zůstává vysoká, ale investice do nové těžby rostou mnohem pomaleji než v minulosti. To znamená, že systém má menší rezervu pro případ náhlého výpadku dodávek.
Když se nyní objeví geopolitický šok, reakce vlád spočívá v uvolňování rezerv, které byly vytvořeny pro extrémní krizové scénáře. Tento postup však nelze opakovat donekonečna. Strategické zásoby jsou omezené a jejich doplnění může trvat roky.
Psali jsme: Írán začal se zaminováním Hormuzského průlivu
Ještě zásadnější je otázka důvěry trhu. Pokud investoři uvěří, že konflikt na Blízkém východě bude krátký, mohou rezervy skutečně stabilizovat ceny. Pokud však převládne názor, že jde o dlouhodobou geopolitickou konfrontaci, může mít celý krok jen minimální efekt. Trhy totiž začnou kalkulovat s budoucím nedostatkem ropy v okamžiku, kdy budou rezervy vyčerpány.
Energetická politika se tak dostává do situace, která je pro moderní ekonomiku mimořádně nebezpečná. Politici používají nástroje krizového řízení jako prostředek pro uklidnění trhu, zatímco samotné strukturální problémy globální energetiky zůstávají nevyřešené.
Rekordní uvolnění čtyř set milionů barelů ropy proto není řešením energetické krize. Je to spíše signál, že vlády se snaží získat čas. Otázkou však zůstává, zda tento čas bude využit k hledání skutečných řešení, nebo pouze k oddalování problémů, které se v globální energetice hromadí už více než deset let.
Pro evropské ekonomiky má tato situace ještě jeden znepokojivý rozměr. Evropa se po přerušení energetických vztahů s Ruskem stala mnohem citlivější na výkyvy světového trhu. Jakmile se objeví nový geopolitický šok, dopad na ceny energií je okamžitý a často výraznější než v jiných částech světa.
Pokud by se konflikt na Blízkém východě dále rozšířil a přeprava ropy přes Hormuz byla dlouhodobě narušena, čtyři sta milionů barelů ze strategických rezerv nebude představovat řešení. Bude to pouze krátká epizoda v mnohem hlubší energetické krizi, která může změnit globální ekonomiku stejně dramaticky jako ropné šoky sedmdesátých let.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. IEA Agrees To Release Record 400 Million Barrels From Emergency Stockpiles; 2. IEA oil security and emergency response
