Andrej Babiš v poslední době otevřeně hovoří o tom, jak by měla být spravována jeho firemní skupina tak, aby nebyla spojována se střetem zájmů a mohla fungovat nezávisle na jeho politické roli. Veřejnosti tím poskytl představu o tom, jak lze velký koncern řídit způsobem, který je v souladu s českými i evropskými pravidly a umožňuje zároveň dlouhodobou stabilitu a profesionální dohled.

Současně zaznívá, že řízení majetku v rozsahu Agrofertu vyžaduje robustní institucionální model, který odděluje vlastnictví od každodenního rozhodování. Právě taková struktura dokáže nabídnout transparentnost, odolnost a jistotu, že politické funkce nebudou v kolizi s ekonomickými zájmy.

Právě na tyto principy navazuje investor a bývalý bankéř Radovan Vávra, který popisuje evropský standard správy velkých rodinných konglomerátů a vysvětluje, jak by podobný model mohl vypadat u skupiny velikosti Agrofertu.

„Evropa má jasný recept na to, jak spravovat majetek v řádu mnoha miliard eur, který zahrnuje desítky firem, různé obory a aktiva rozprostřená napříč kontinentem. Ať už jde o chemii, potravinářství, logistiku nebo energetiku, všechny nejúspěšnější evropské průmyslové rodiny používají velmi podobnou strukturu: profesionální trust na vrcholu, holding v Lucembursku či Švýcarsku pod ním a regionální či národní společnosti až na spodku celé pyramidy.

Kdyby se dnes taková struktura vytvářela pro konglomerát velikosti Agrofertu, nešlo by o nic neobvyklého. Spíše naopak, zapadl by přesně do evropského mainstreamu správy velkých rodinných aktiv.

Trust jako nejvyšší patro řízení

Na vrcholu by stál Jersey Discretionary Trust, tedy profesionálně řízený svěřenský fond používaný u největších evropských majetků. Právě Jersey či Guernsey patří mezi jurisdikce, které běžně využívají firmy řízené nadacemi nebo trusty, od Hilti přes Swarovski až po Hoffmann-La Roche, který je jedním z nejstarších a největších rodinných koncernů světa.

Typické je jedno: zakladatel nemá žádné výkonné pravomoci a na řízení dohlíží licencovaní profesionálové. Tato oddělenost chrání firmu před politickými tlaky, osobními spory i generační nestabilitou.

Lucemburský holding – evropský standard

Pod trustem by fungoval centrální holding SOPARFI v Lucembursku – řešení, které využívají jak tradiční průmyslové rodiny, tak moderní evropské konglomeráty. Tento model není žádnou raritou: používají ho i skupiny jako Ferrero, Andros či Kühne Holding.

Lucemburský holding je místem, kde probíhá strategické řízení, kde vznikají pod-holdingy pro jednotlivé segmenty (chemie, agro, energetika, potraviny) a kde sedí nezávislá správní rada. Zároveň jde o jurisdikci, kterou velmi dobře přijímají banky, regulatorní orgány i auditoři.

Regionální bariéry a národní odpovědnost

Další typickou vrstvou jsou regionální holdingy, například pro střední Evropu, Německo, Rakousko či Polsko. Velké evropské skupiny, například Henkel nebo Merck, tento model používají k oddělení rizik mezi jednotlivými trhy a k zajištění toho, že lokální problémy neohrozí celou skupinu.

A teprve na nejnižší úrovni stojí jednotlivé operační společnosti – české akciovky, slovenské s.r.o., německé GmbH nebo polské Sp. z o.o. Zůstávají pevně usazené v právním systému zemí, kde podnikají, a řídí je lokální management.

Psali jsme: Moravec ztrácí půdu pod nohama. Podle ČT překroutil realitu

Evropský vzorec, který funguje

Struktura Trust → Lucembursko → regionální holdingy → operativy není nic jiného než evropský standard správy velkých rodinných konglomerátů.

Používají ho:

• Henkel – prostřednictvím rodinného trustu a holdingů v Německu a Lucembursku,

• Merck – řízený nadací starou více než 350 let,

• Ferrero Group – s lucemburským holdingem a profesionálním boardem,

• Kühne Holding – ovládaná švýcarskou nadací,

• Hilti – vlastněná rodinným trustem v Lichtenštejnsku.

Všechny tyto společnosti pochopily, že majetek v řádu miliard eur vyžaduje strukturu, která je stabilní, odolná, predikovatelná a nezávislá na jedné osobě.

Co by to znamenalo pro Agrofert

Kdyby se Agrofert zakládal dnes, jeho struktura by se příliš nelišila od výše uvedených příkladů. Moderní konglomerát potřebuje profesionální odstup mezi vlastníkem a řízením, jurisdikci, která vydrží i politické turbulence, a centrální místo, kde lze transparentně spravovat chemii, potraviny, zemědělství, energetiku i zahraniční expanzi.

Právě proto by se Agrofert zařadil mezi evropské skupiny, které preferují trust na vrcholu, špičkové řízení uprostřed a silný lokální management dole.

Je to struktura, která není vytvořena pro jednu generaci, ale pro několik. A v Evropě to není žádná exotika. Je to dnešní norma,“ napsal na síti X bývalý bankéř a investor Radovan Vávra.

(Lukeš, prvnizpravy.cz, repro: brocast)