Profesor Petr Drulák ve svém komentáři ostře kritizuje zahraniční politiku Donalda Trumpa vůči Indii. Podle něj současný americký prezident nesmyslně trestá Dillí za nákupy levné ruské ropy a neochotu otevřít domácí trh americkým zemědělským produktům. Místo posilování strategického partnerství Washington tlačí Indii do stále užší spolupráce s Ruskem a Čínou, tedy s mocnostmi, které chce USA oslabit.
Drulák také připomíná, že Indie dlouhodobě usilovala o dobré vztahy se Spojenými státy a nabízela spolupráci v otázkách bezpečnosti i omezení závislosti na ruských zbraních. Washington však podle něj tuto vstřícnost mylně považoval za ochotu jednat jako poslušný vazal. Trumpova cla a ultimáta tak mohou zcela zbytečně zmařit léta diplomatické práce a proměnit nejlidnatější stát světa v dalšího geopolitického rivala USA.
„Trumpovo nepřátelství k Indii patří k tomu nejméně pochopitelnému mezi jeho i jinak těžko pochopitelnými kroky na mezinárodní scéně. Potenciálního spojence tlačí do tábora rivalů. Údiv už vzbudil před několika týdny svojí hrozbou 100% cla na čínské, indické a další exporty do USA, pokud Rusko do počátku září neuzavře příměří s Ukrajinou a tyto země budou pokračovat v nákupech ruského plynu a ropy.
Indové se ohradili, že by svými dovozy pomáhali Rusku financovat válku. Evropanům připomněli jejich nákupy ruského plyn a Američanům nákupy hnojiva a paliva pro jaderné elektrárny. Také připomněli, že v roce 2022 Západu vůbec nevadilo, když Indie, která do té doby ruskou ropu nedovážela, se v důsledku západních sankcí náhle stává jejím významným odběratelem; 86% svých potřeb kryje dovozem a téměř 40% ropného dovozu je dnes z Ruska. Pokud by se Indie tehdy pokoušela udržet dovozy od tradičních dodavatelů v zemích Perského zálivu, kde ji Evropané po vlastním odklonu od Ruska přeplatili, zdražila by energie nejen sama sobě ale i samotnému Západu.
Trumpova hrozba od počátku mířila spíše na Indii než na Čínu. Ta sice také čile nakupuje ruskou ropu i plyn, ale současně dala Američanům na jaře najevo, že si od nich nenechá nic líbit. Na americká cla odpovídá čínskými a na americká omezení vývozu pokročilých čipů odpovídá vlastním omezováním vývozu vzácných zemin; Američané si je zatím nedokáží sehnat jinde a jejich digitální giganti se bez nich neobejdou. Trump si tím uvědomuje, že Číně nemůže nic diktovat, ale může se dohodnout. Proto v květnu začínají Američané s Číňany jednat. Zatím se nedohodli, ale Trump asi nebude chtít dohodu ohrozit jednostranným vyděračským krokem, navíc motivovaným spíše válkou na Ukrajině, na níž mu nezáleží, než prosperitou USA, o níž mu jde.
Pokus vydírat Indii je o to absurdnější, že Washington si ji dlouhodobě předcházel jako euroasijskou protiváhu Číně a Rusku. Také Indie dávala opakovaně najevo, že stojí o dobré vztahy s USA, že růst Číny považuje za problém, že v nákupech zbraní chce omezit svoji závislost na Rusku, že BRICS nepovažuje za protizápadní spolek či že má pochopení pro složitou bezpečnostní situaci Izraele. Prostě říkala řadu věcí, které ve Washingtonu rádi slyšeli a leccos uváděla i v činy. Ale ve Washingtonu si nejspíše indickou vstřícnost zaměnili s vazalstvím.
Už samotnou hrozbou 100% cel udělal Trump chybu, Indie se jeho ultimátu nemohla podřídit jak z důvodů ekonomický, levnou ruskou ropu potřebuje, tak i strategických, jde o zemi, která si zakládá na svém rostoucím vlivu i svrchovanosti. Pak k ní přidal dvě další. Koncem července prohlásil, že nebude na rusko-ukrajinské příměří čekat do září a že případné sankce uvalí už v první polovině srpna. Další políček Indii přišel tento týden, když se začala rýsovat možnost rusko-americké dohody. Prezident Putin v Moskvě přijal Trumpova vyslance Wittkofa, následně Moskva a Washington potvrdily brzké setkání Trumpa s Putinem. Místo, aby Trump využil situace ke smíření s Indií, oznámil, že nákupy ruské ropy potrestá zdvojnásobením cla na indické vývozy do USA z 25% na 50%.
Ale skutečným důvodem razantního zvýšení cel vůbec nemusela být ruská ropa. Američané totiž Indy tlačí, aby otevřeli domácí trh americkým zemědělským a potravinářským produktům. Pokud by se v Dillí podřídili, ve Washingtonu by na ruskou ropu rychle zapomněli. To však indická vláda odmítá, neboť by tím ohrozila živobytí stovek milionů obyvatel; téměř polovina Indů stále pracuje v zemědělství. Když premiér Modi reagoval na nová americká cla, zdůraznil, že neprodá své zemědělce, rybáře a potravináře. Také potvrdil, že americkým ultimátům se nepodřídí, ať to stojí, co to stojí.
Americké argumenty, že by si Indie měla vzít příklad z Jižní Koreje, která bez reptání přijala americké požadavky a byla odměněna 15% clem, svědčí o americké neschopnosti budovat rovnocenná partnerství. Američané rozdělují svět na vazaly a rivaly, rovnocenné spolupráce očividně nejsou schopni. Indie na rozdíl od Jižní Koreji americkým vazalem není a nebude. Sice by ráda s USA spolupracovala a tím se i odlišila od sousední Číny, ale trvá na své svrchovanosti. Podle washingtonské logiky proto může být jedině rivalem. Podobným vývojem prošlo Rusko od časů Jelcina a raného Putina k Putinovi současnému.
Američané si tím nakonec proti sobě postaví všechny svéprávné mocnosti. Zatímco Biden tolik usiloval o izolaci Ruska, že upevnil rusko-čínské spojenectví proti USA, Trump dnes svým tlakem na Indii toto spojenectví rozšiřuje o nejlidnatější stát planety,“napsal ve svém komentáři zveřejněném na facebookovém profilu Spolku Svatopluk politolog a bývalý ředitel Ústavu mezinárodních vztahů profesor Petr Drulák.
(nov, prvnizpravy.cz, repro: Svatopluk)
